Mazani s28
miZdravim zdejsi profiky,jsem tu novy Zebrak, tak prosim o prominuti,jestli jsem nekde neco nedohledal na co se chci ptat. V praci mam s 28 rv.63ktera ma trosku jine mazani nez ta, co mam doma rv 61. Ta v praci ma na zadnim hornim deklu nejaky rozvadec,ktery je skrz dekl. Jinak ten doma ma jen kostku s trubickama. Jakym zpusobem mate vyresene aretace Cu trubicek,aby z kostky nevylitly tlakem a vibracemi. Ja to vyresil behem 5 minut kusem plechu. Jinak jsem nikde nedohledal,kam ktera trubicka ma tect. Po spusteni mi vali olej ze vsech trubek fakt poradne.foto snad nejak vlozim. Stana
Tak já to sice neměl rozdělané, ale Ty chceš říci, že ty trubičky jsou v kostce pouze zasunuté? Není tam žádné šroubení? Pokud je tam nějaké šroubení tak bych to tipnul, že by to mohlo jít udělat podobně jako jsou brzdové trubičky u aut. Třeba nějak podobně jako na obrázku:
Schema, kam která trubka má vést asi neexistuje, to by musela být k dispozici výrobní nebo servisní dokumentace. Co se týká jiného provedení kostky tak to je kostka s integrovaným filtrem. Už se to tady taky řešilo http://forum.strojirenstvi.cz/viewtopic ... 1&start=60" onclick="window.open(this.href);return false;
Soustruh: S-28 Žebrák
Stolní vrtačka: TOS V10A
Pásová pila: G5013W/400
Stolní vrtačka: TOS V10A
Pásová pila: G5013W/400
Prave ze jsou trubicky nasunuty v takove plastove cepicce,a zamackle v te rozvodne kostce . Nevidel jsem jeste 28, ktera by nemela vypadnute aspon 2 trubicky,proto jsem tam udelal ten zajistovaci plech.
- Přílohy
-
-
-
zverodoktor
- Příspěvky: 2984
- Registrován: 3. 6. 2007, 9:49
- Bydliště: Bratislava
By som povedal, že súdruhov k tomu viedlo najmä nadchnutie s vtedy úplne nových plastov, ktoré mali na vtedajšiu dobu nevšedné vlastnosti. Tak to skúšali nacpať aj tam, kde sa to zrovna moc nehodilo, ale bol to zlepšovák, ktorý bol "IN" 
.
Navyše nebolo to až také zlé riešenie ak sa to vydržalo 50 rokov. A aj to až potom, ako sa tie trubičky upchali a vyrazil ich tlak oleja. V brzdách to je iné, sú tam obrovské tlaky v porovnaní s volne tečúcim olejom.
.Navyše nebolo to až také zlé riešenie ak sa to vydržalo 50 rokov. A aj to až potom, ako sa tie trubičky upchali a vyrazil ich tlak oleja. V brzdách to je iné, sú tam obrovské tlaky v porovnaní s volne tečúcim olejom.
Ak sa niečo môže pokaziť, tak sa to aj pokazí...
Je to bohužel přesně, jak tu píšete.
Chce to hlídat a když vidím, že to hlavně přes vřeteno už jen líně protíká, už to zvrchu otevírám a čistím sítka. Stávalo se mi ale celkem pravidelně, že nějaká ta trubička byla vypadená a to byl ten důvod, proč to ztratilo tlak a špatně teklo. Tuto necnost si převzal i nástupce S32, kte platí totéž. U toho rozvaděče to mám zajištěno přidrátování trubek a od té doby nebyl problém. U vzpomínané S32 to chce také určitě zajistit u mazání lyry, kde stačí tuto přestavit a už to vypadávalo a nemazalo. Jednou se mi ta trubička dokonce dostala mezi zuby lyry...
Milan
Chce to hlídat a když vidím, že to hlavně přes vřeteno už jen líně protíká, už to zvrchu otevírám a čistím sítka. Stávalo se mi ale celkem pravidelně, že nějaká ta trubička byla vypadená a to byl ten důvod, proč to ztratilo tlak a špatně teklo. Tuto necnost si převzal i nástupce S32, kte platí totéž. U toho rozvaděče to mám zajištěno přidrátování trubek a od té doby nebyl problém. U vzpomínané S32 to chce také určitě zajistit u mazání lyry, kde stačí tuto přestavit a už to vypadávalo a nemazalo. Jednou se mi ta trubička dokonce dostala mezi zuby lyry...
Milan
Tak jsem dnes vylival srary olej,ktery spis pripominal med a čistil olej.vanu. Pri te prilezitisti jsem v ni nasel tri mazaci trubicky a jednu ocelovou kulicku prumeru 8mm,byla cela od zakladni barvy,tak bych tipoval,ze tam byla uz kdyz natirali ten vnitrek vany. Snad od nikud nevypadla.
- Přílohy
-
-
-
na suportu je sklíčko mazání,tam má taky kapat olej jakou vřetena?
A to honí tyč nebo šroub? Asi tyč jako vždy.
Tak jsem měl sundané víko převodovky a zjistil jsem taky jednu vypadlou trubku mazání z lamelového olejového filtru.Ty dvě nejdůležitější trubky,co vedou olej nahoru pro mazání vřetena už měly kovové koncovky se závitem a ještě jedna co vede dopředu do větší trubky cca průměru 10mm,která je vodorovně s navrtanými malými otvory pro mazání ozubených kol. Nevím,zda to už tak bylo vyrobeno,rok výroby je 1958.Ostatní trubky jsou s plastovýma koncovkama bez závitu. Zvažoval jsem,jestli předělat vše na kovové koncovky,ale nakonec zvítězilo jednodušší řešení bez nutnosti demontáže filtru a všech trubek.Taky přikládám fotky směrování jednotlivých trubek tak,jak jsem je objevil,akorát trubku č.7 jsem nakonec nasměroval na lamely spojky místo původního ostřiku ozubených kol.Pokusím se vložit i nějaká videa.Na prvním je zaznamenáno plnění úplně prázdných (vytřených do sucha) vaniček,ze kterých pak olej vtéká přes sítka do pouzder vřetene.Na druhém je vidět průnik oleje do pouzder a na třetím frekvence kapání v olejoznaku u vřetene. Zda má být frekvence větší nevím,ale záznam je z doby kdy byla ještě vypadlá jedna trubka z olejového filtru.Po spuštění motoru po delší odstávce začne olej kapat v olejoznaku u vřetene asi do 30 vteřin.
Tak videa možná jindy...
Nazdar ve spolek,
po delší době se zase připojuji do diskuse ohledně TOS S-28 Fičák ze Žebráku.
Vypadávající trubičky z olejového rozvaděče v noze vřeteníku = nekonečný příběh. Před rokem jsem to vše dal dohromady, nasadil a trubičky nasměroval tam, kam mají (nejdůležitější jsou rozběhové spojky a brzdy, výtlak nahoru do koryta k ložiskům vřetene a předloha ozubení u motoru) a proti sobě zajistil a zamotal vázacím drátem. Minulý týden jsem to náhodou otevřel – a zase byla jedna trubička vypadlá. Ono se to asi pořád klepe, až se to vyklepe. Takže teď nastoupí konečné řešení. Pořídím trubičky měděné (ocelové i mosazné se moc špatně ohýbají) a jak naznačil Salus, v Elitu seženu holendry do brzd a závitník s jemným stoupáním a do rozvaděče to porichtuji na závit s roztemovaným začátkem trubičky. Až to dám do kupy, tak sem hodím nějaké foto.
Teď jsem po dlouhé době konečně opravil olejové čerpadlo v suportu. Sice se tomu také věnují na jiné stránce c-n-c, ale tady se toho také někdo již dotknul, tak to hodím sem. Tam někdo píše, že to je oprava na 10 minut – no, to jsem se pobavil – já to dělal snad 10 hodin v jednom kuse. Udělal, ale byl to pot!
Moje S-28 od roku výroby 1958 stála, nikdy neběžela, zhruba 60 let v úložence – a podle toho to také vypadalo s oleji. V hlavní nádrži pod vřeteníkem to už nebyl olej, ale voda; tak jsem to hned vyčistil, vyměnil a pohoda. Na dně nádrže byla doslova vazelínová kaše. Ze suportu jsem chtěl olej vypustit – nic neteklo, tak jsem tam nalil nový – olejoznak byl i tak mrtvý. Co jsem měl dělat – vůbec se mi do toho nechtělo – plnící dírou jsem tam občas fouknul olej ve spreji, a to bylo vše.
Včera tedy nastalo hlavní dějství – přiložím očíslované obrázky.
Obr. 1: Tady to je již vyčištěné, ale předtím to byla boule humusu. Čerpadlo se vyjme po povolení 3 šroubů M6 s válcovým hlavami. V mém případě to šlo pouze za použití úderového šroubováku. S tělesem čerpadla nešlo pohnout ani sikovkami – zarostlé. Šipka ukazuje na červík M8, který zde je pouze jako ochrana vnitřního závitu. Po jeho vytočení se nahradí dlouhým šroubem M8, který funguje jako stahovák. Je třeba dát pozor na to, aby se to stahovalo s citem, protože šroub nepůsobí v ose a aby se to nezkřížilo. Když jsem popojel asi o 3 mm, tak s tím již šlo pootáčet kleštěmi.
Obr. 2: Takhle to vypadá po vyjmutí. Je vidět díra s M8.
Obr. 3:Tady je vidět, že již tehdy se šetřilo. Příruba s válcovou částí je z litiny a do ní je nalisována ocelová vložka válce čerpadla, zajištěná červíkem M3. Vnitřní průměr válce je ø10 H7.
Obr. 4: Takhle to vypadá rozložené – těleso s válcem, píst, vratná pružinka, těsnící O-kroužek a závěrný šroub s stěsněním (vše již vyčištěné).
Obr. 5: Tady se trošku zastavím – důležité pro zpětnou montáž. Horní šipka ukazuje na výtlačnou díru ø 3 mm. Při montáži tato díra musí být směrem dopředu. Pokud se sáhne prstem do pouzdra suportu, tak lze nahmátnout díru v odlitku – a tyto díry musí být napasované na sebe. Dále jsou dole vidět další díry o ø 2 mm, ty jsou 4 po obvodu a je jimi nasáván olej.
Obr. 6: Sedlo ventilu je do pístu nalisováno. Je ocelové a opatřené dírou se závitem M4. To umožňuje vcelku pohodlně pomocí šroubu, vhodných podložek a matice sedlo vylisovat. Zcela jistě to doporučuji, protože vše bylo zanesené ztuhlými částmi oleje a ventil nefungoval.
Obr. 7: Složení pístu: píst, pružinka tlačící ocelovou kuličku na sedlo, sedlo a vratná pružina pístu. Pružinka u kuličky má průměr 5 mm, je docela jemná a myslím, že by postačila i upravená pružinka z propisky; kulička je ložisková ø 5 mm, vratná pružina má průměry/délka ø7/5-18 mm.
Obr. 8: Další pohled na sestavu. Píst ø 10 mm je broušený – tím chci naznačit, že pokud by se upínal např. ve svěráku, tak pouze přes měkké čelisti.
Obr. 9: Po sestavení musí jít píst po namazání ve válci velmi lehce.
Obr. 10: Do zápichu se vloží O-kroužek, který se po zatažení vmáčkne do zápichu.
Obr. 11: Pak se to bez pístku připevní na support.
Obr. 12: Pohled na sestavu pístku s vratnou pružinou a závěrným šroubem. Malá poznámka k sestavení ventilu: Sedlo ventilu se po vložení pružinky a kuličky lehce zalisuje zpět ve svěráku pomocí šroubu. Zalisovává se tak dlouho, až kulička na poslech přestane mít vůli – při prudkém pohybu tam a zpět u ucha – kov přestane cvakat. Není žádoucí, aby pružinka byla moc předpjatá. Zda sestava funguje a těsní se pozná profouknutím a nasátím vzduchu (ústy ).
Obr. 13: Pak se pístek s vratnou pružinou nasadí do válce a bez závěrného šroubu prstem dotlačí až na excentr uvnitř suportu. Nasadí se male otáčky 1:1 a spustí se vřeteno. Na prstu musíme cítit pohyb pístku nahoru a dolů odvozený od točícího se exentru. Zdvih excentru je 3 mm. Ještě si vše přeměříme, hlavně aby vratná pružina byla dostatečně dlouhá, a pak se díra zavře závěrným šroubem a s citem dotáhne.
Obr. 14: Pak se vyčistí olejoznak.
Obr. 15: Použitý olej: Paramo OL-J22 – doporučili mi ho pro tyto účely přímo v Paramu – do celého soustruhu.
Obr. 16: Boční dírou se vpraví nálplň oleje. V návodu k S-28 uvádějí, že do suportové skříně se vejde 1 kg oleje; já tam odměřil 750 ml tak, aby olej byl v polovině výšky olejoznaku.
A to je vše.
Když jsem to spustil, tak to samozřejmě nešlo. Nebylo mi nejlíp.. .. .. při představě, že budu muset půlit support.
Čerpadlo šlo znovu ven (kdyby jen jednou – nejprve jsem ho tam musel zpět zatloukat kladivem přes měděnou příložku, pak už jenom dřevěnou paličkou a nakonec tam šlo volně rukou ). Prostě jsem si do syta procvičil montáž – teď klidně i po slepu. A znamenalo to vždy vypustit olej.
První zádrhel asi byl v předpětí pružinky kuličky ventilu. Síla pružinky na dovřenou kuličku musí být skutečně minimální, ale kulička musí těsnit. Záleží také na jakosti ventilového sedla, aby nepodfukovalo. Toho jsem v závěru docela drsně docílil tím, že jsem na tvrdé podložce na sedlo položil kuličku a lehce ji dopasoval jednou mírnou ranou mosazným kladívkem. Takové jakési zabroušení ventilu po východním způsobu. Ale pak to už stěsnilo.
Nevýhoda tohoto uspořádání suportu je v tom, že se člověk nemůže přesvědčit jinak, že čerpadlo pracuje, než pohledem na výtokovou trubičku v olejoznaku. A ať jsem laboroval s čerpadlem jak jsem chtěl, tak z této trubičky nevyšla ani kapička oleje.
Nakonec ze zoufalství jsem vzal strunu z tenisového výpletu a začal ji cpát do trubičky v naději, že je někde ucpaná. Asi po 10 cm se mi struna někde zasekla a ať jsem dělal co sdělal, tak nešla dál – v každém případě jsem byl od přepadové olejové nádržky umístěné nad čerpadlem ještě hodně daleko.
Už jsem fakt nevěděl jak dál... a pak mi nadpadlo na ten vajgl trubičky v olejoznaku nasadit akvarijní hadičku a na druhou její stranu ofukovací pistoli z kompresoru. Vše jsem připevnil a zakroutil vázacím drátem a pustil do toho tlak vzduchu.
Chvíli to všude syčelo kolem a pak to udělalo někde vevnitř “flus”... a najednou to všechno šlo. Asi tam byla nějaká zátka ztuhlého oleje. Vše jsem zadekloval, napustil olej, pustil vřeteno a asi do 15 sekund v olejoznaku začal kapat olej. Hned jsem musel do krku zasunout decáka špičkové moravské slivovice!
Pokusím se připojit video s náhledem na olejoznak, protože každého zajímá jakou intenzitou ten olej teče – i když na tomto serveru jsem v minulosti s vkládáním videí měl problémy. Kdyby se mi to nepodařilo tak slyšte, že olej z trubičky vodoznaku suportu neteče, ale kape, rychlostí cca 3 až 4 kapky za sekundu (olej i stroj při teplotě max. 15°C). Je zajímavé, že po vypnutí vřetena a zastavení pohybové tyče olej ve vodoznaku ještě asi 20 sec. kape. A při té příležitosti ještě uvedu, že za stejných teplotních podmínek olej v olejoznaku za vřetenem kape, resp. spíše teče mírným proudem pořád.
Snad jsem vás moc nezahltil, případné dotazy rád zodpovím.
Zdař, Pepe.
po delší době se zase připojuji do diskuse ohledně TOS S-28 Fičák ze Žebráku.
Vypadávající trubičky z olejového rozvaděče v noze vřeteníku = nekonečný příběh. Před rokem jsem to vše dal dohromady, nasadil a trubičky nasměroval tam, kam mají (nejdůležitější jsou rozběhové spojky a brzdy, výtlak nahoru do koryta k ložiskům vřetene a předloha ozubení u motoru) a proti sobě zajistil a zamotal vázacím drátem. Minulý týden jsem to náhodou otevřel – a zase byla jedna trubička vypadlá. Ono se to asi pořád klepe, až se to vyklepe. Takže teď nastoupí konečné řešení. Pořídím trubičky měděné (ocelové i mosazné se moc špatně ohýbají) a jak naznačil Salus, v Elitu seženu holendry do brzd a závitník s jemným stoupáním a do rozvaděče to porichtuji na závit s roztemovaným začátkem trubičky. Až to dám do kupy, tak sem hodím nějaké foto.
Teď jsem po dlouhé době konečně opravil olejové čerpadlo v suportu. Sice se tomu také věnují na jiné stránce c-n-c, ale tady se toho také někdo již dotknul, tak to hodím sem. Tam někdo píše, že to je oprava na 10 minut – no, to jsem se pobavil – já to dělal snad 10 hodin v jednom kuse. Udělal, ale byl to pot!
Moje S-28 od roku výroby 1958 stála, nikdy neběžela, zhruba 60 let v úložence – a podle toho to také vypadalo s oleji. V hlavní nádrži pod vřeteníkem to už nebyl olej, ale voda; tak jsem to hned vyčistil, vyměnil a pohoda. Na dně nádrže byla doslova vazelínová kaše. Ze suportu jsem chtěl olej vypustit – nic neteklo, tak jsem tam nalil nový – olejoznak byl i tak mrtvý. Co jsem měl dělat – vůbec se mi do toho nechtělo – plnící dírou jsem tam občas fouknul olej ve spreji, a to bylo vše.
Včera tedy nastalo hlavní dějství – přiložím očíslované obrázky.
Obr. 1: Tady to je již vyčištěné, ale předtím to byla boule humusu. Čerpadlo se vyjme po povolení 3 šroubů M6 s válcovým hlavami. V mém případě to šlo pouze za použití úderového šroubováku. S tělesem čerpadla nešlo pohnout ani sikovkami – zarostlé. Šipka ukazuje na červík M8, který zde je pouze jako ochrana vnitřního závitu. Po jeho vytočení se nahradí dlouhým šroubem M8, který funguje jako stahovák. Je třeba dát pozor na to, aby se to stahovalo s citem, protože šroub nepůsobí v ose a aby se to nezkřížilo. Když jsem popojel asi o 3 mm, tak s tím již šlo pootáčet kleštěmi.
Obr. 2: Takhle to vypadá po vyjmutí. Je vidět díra s M8.
Obr. 3:Tady je vidět, že již tehdy se šetřilo. Příruba s válcovou částí je z litiny a do ní je nalisována ocelová vložka válce čerpadla, zajištěná červíkem M3. Vnitřní průměr válce je ø10 H7.
Obr. 4: Takhle to vypadá rozložené – těleso s válcem, píst, vratná pružinka, těsnící O-kroužek a závěrný šroub s stěsněním (vše již vyčištěné).
Obr. 5: Tady se trošku zastavím – důležité pro zpětnou montáž. Horní šipka ukazuje na výtlačnou díru ø 3 mm. Při montáži tato díra musí být směrem dopředu. Pokud se sáhne prstem do pouzdra suportu, tak lze nahmátnout díru v odlitku – a tyto díry musí být napasované na sebe. Dále jsou dole vidět další díry o ø 2 mm, ty jsou 4 po obvodu a je jimi nasáván olej.
Obr. 6: Sedlo ventilu je do pístu nalisováno. Je ocelové a opatřené dírou se závitem M4. To umožňuje vcelku pohodlně pomocí šroubu, vhodných podložek a matice sedlo vylisovat. Zcela jistě to doporučuji, protože vše bylo zanesené ztuhlými částmi oleje a ventil nefungoval.
Obr. 7: Složení pístu: píst, pružinka tlačící ocelovou kuličku na sedlo, sedlo a vratná pružina pístu. Pružinka u kuličky má průměr 5 mm, je docela jemná a myslím, že by postačila i upravená pružinka z propisky; kulička je ložisková ø 5 mm, vratná pružina má průměry/délka ø7/5-18 mm.
Obr. 8: Další pohled na sestavu. Píst ø 10 mm je broušený – tím chci naznačit, že pokud by se upínal např. ve svěráku, tak pouze přes měkké čelisti.
Obr. 9: Po sestavení musí jít píst po namazání ve válci velmi lehce.
Obr. 10: Do zápichu se vloží O-kroužek, který se po zatažení vmáčkne do zápichu.
Obr. 11: Pak se to bez pístku připevní na support.
Obr. 12: Pohled na sestavu pístku s vratnou pružinou a závěrným šroubem. Malá poznámka k sestavení ventilu: Sedlo ventilu se po vložení pružinky a kuličky lehce zalisuje zpět ve svěráku pomocí šroubu. Zalisovává se tak dlouho, až kulička na poslech přestane mít vůli – při prudkém pohybu tam a zpět u ucha – kov přestane cvakat. Není žádoucí, aby pružinka byla moc předpjatá. Zda sestava funguje a těsní se pozná profouknutím a nasátím vzduchu (ústy ).
Obr. 13: Pak se pístek s vratnou pružinou nasadí do válce a bez závěrného šroubu prstem dotlačí až na excentr uvnitř suportu. Nasadí se male otáčky 1:1 a spustí se vřeteno. Na prstu musíme cítit pohyb pístku nahoru a dolů odvozený od točícího se exentru. Zdvih excentru je 3 mm. Ještě si vše přeměříme, hlavně aby vratná pružina byla dostatečně dlouhá, a pak se díra zavře závěrným šroubem a s citem dotáhne.
Obr. 14: Pak se vyčistí olejoznak.
Obr. 15: Použitý olej: Paramo OL-J22 – doporučili mi ho pro tyto účely přímo v Paramu – do celého soustruhu.
Obr. 16: Boční dírou se vpraví nálplň oleje. V návodu k S-28 uvádějí, že do suportové skříně se vejde 1 kg oleje; já tam odměřil 750 ml tak, aby olej byl v polovině výšky olejoznaku.
A to je vše.
Když jsem to spustil, tak to samozřejmě nešlo. Nebylo mi nejlíp.. .. .. při představě, že budu muset půlit support.
Čerpadlo šlo znovu ven (kdyby jen jednou – nejprve jsem ho tam musel zpět zatloukat kladivem přes měděnou příložku, pak už jenom dřevěnou paličkou a nakonec tam šlo volně rukou ). Prostě jsem si do syta procvičil montáž – teď klidně i po slepu. A znamenalo to vždy vypustit olej.
První zádrhel asi byl v předpětí pružinky kuličky ventilu. Síla pružinky na dovřenou kuličku musí být skutečně minimální, ale kulička musí těsnit. Záleží také na jakosti ventilového sedla, aby nepodfukovalo. Toho jsem v závěru docela drsně docílil tím, že jsem na tvrdé podložce na sedlo položil kuličku a lehce ji dopasoval jednou mírnou ranou mosazným kladívkem. Takové jakési zabroušení ventilu po východním způsobu. Ale pak to už stěsnilo.
Nevýhoda tohoto uspořádání suportu je v tom, že se člověk nemůže přesvědčit jinak, že čerpadlo pracuje, než pohledem na výtokovou trubičku v olejoznaku. A ať jsem laboroval s čerpadlem jak jsem chtěl, tak z této trubičky nevyšla ani kapička oleje.
Nakonec ze zoufalství jsem vzal strunu z tenisového výpletu a začal ji cpát do trubičky v naději, že je někde ucpaná. Asi po 10 cm se mi struna někde zasekla a ať jsem dělal co sdělal, tak nešla dál – v každém případě jsem byl od přepadové olejové nádržky umístěné nad čerpadlem ještě hodně daleko.
Už jsem fakt nevěděl jak dál... a pak mi nadpadlo na ten vajgl trubičky v olejoznaku nasadit akvarijní hadičku a na druhou její stranu ofukovací pistoli z kompresoru. Vše jsem připevnil a zakroutil vázacím drátem a pustil do toho tlak vzduchu.
Chvíli to všude syčelo kolem a pak to udělalo někde vevnitř “flus”... a najednou to všechno šlo. Asi tam byla nějaká zátka ztuhlého oleje. Vše jsem zadekloval, napustil olej, pustil vřeteno a asi do 15 sekund v olejoznaku začal kapat olej. Hned jsem musel do krku zasunout decáka špičkové moravské slivovice!
Pokusím se připojit video s náhledem na olejoznak, protože každého zajímá jakou intenzitou ten olej teče – i když na tomto serveru jsem v minulosti s vkládáním videí měl problémy. Kdyby se mi to nepodařilo tak slyšte, že olej z trubičky vodoznaku suportu neteče, ale kape, rychlostí cca 3 až 4 kapky za sekundu (olej i stroj při teplotě max. 15°C). Je zajímavé, že po vypnutí vřetena a zastavení pohybové tyče olej ve vodoznaku ještě asi 20 sec. kape. A při té příležitosti ještě uvedu, že za stejných teplotních podmínek olej v olejoznaku za vřetenem kape, resp. spíše teče mírným proudem pořád.
Snad jsem vás moc nezahltil, případné dotazy rád zodpovím.
Zdař, Pepe.
- Přílohy
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-