filla píše:kontrolni otazka soudruzi:
kolik gymnazistu umi soustruzit?
kurva zadny!
Já bych podotkl, že já jsem už v devátý třídě uměl "soustružit" dřevo (no soustružit, prostě pomocí stroje, za který by byli v technickém muzeu vděční a dláta jsem byl schopný vyrobit nábytkové madlo, náhradu za uhnilou nohu ke skříni ap. takovej borec jako v tom ruskym videu, kterej si postaví soustruh a začne na něm vyrábět šachové figurky jsem nebyl) no a od druháku na gymplu jsem uměl soustružit sklo.
- Tohle jsme soustružili ze skleněných trubek od Schotta
- sklo.jpg (29.32 KiB) Zobrazeno 7008 x
Přiznávám, že na zdejší machry zdaleka nemám a asi nikdy mít nebudu, ale snažím se a něco patlám. Asi se i to patlání daří docela dobře, protože ani obchoďák z WonAtechu nepoznal, který PEM reaktor jsme od nich koupili a který jsem vyrobil na mašinkách od kluků z Gravosu. Na druhou stranu jestli potřebuje někdo utavit sklo, upravit vodu pro teplárnu, nebo elektrárnu, popřípadě jí vyčistit od iontů nějakého kovu, či snad vyrobit louh, chlór nebo hnojivo, tak to dávám naprosto s přehledem, prostě jsem vystudoval chemii a považuji se za chemika holdujícího strojařině. Jako malého mne bavilo vyrábět budky pro ptáčky a dneska po víkendech dělám knihovničky, skříně, jarmárky a podobné blbosti. Navíc jsem z rodiny, kde byli tři generace zpět hlavně skláři, takže jsem si v průběhu střední pár sklárnami prošel a po maturitě v jedné i nějaký čas pracoval ve výrobě.
Na druhou stranu trochu vidím do systému vzdělávání v ČR. Jednak mamka učí na chemické průmyslovce a pak se znám s ředitelem sklářského učiliště (je to soused bydlící ve vedlejší ulici, jehož dcera byla mojí spolužačkou celou základku a střední a pak i málem na vejšce). Problém je v systému financování. Škola dostane peníze od počtu žáků, takže se nikomu nechce nikoho moc vyhodit, protože tak by si vlastně řezal větev sám pod sebou. Tedy neexistuje tlak na učně, žáky, studenty aby se učili, ten tlak je minimální, protože ví že někoho vyhodí, ale nesmí jich vyhodit moc, aby se obor uživil. Takže potom přijde člověk do třídy na učilišti obor hutník/slévač kde o hodině má celá třída nohy na stole, řve na učitelku, že je krá.a a hází po ní prázdné krabičky od cigaret. Podotýkám, že to byla hodina metalurgie, což je na daném oboru pravděpodobně nepodstatný předmět
S tou praxí je to složitější, jednak nejsou peníze na materiál, a pak ani na stroje. Výlisek skla na kterém se učí brusiči skla dříve stál 3-7 kčs a dneska ten samý výlisek stojí 50-120Kč, ale škola dostala jen asi 3x tolik peněz na nákup výlisků. Pak je tu problém se stroji, sehnat peníze na nové je problém, takže se udržují ty staré na kterých dělají učni a ty lepší se dostanou k jedné mašině kterou si šlechtí mistr. Na druhou stranu třeba v případě chemie je kupování nových přístrojů na střední školy občas kontraprodutivní. Dodneška si pamatuji jak mi jedna stará učitelka u mamky ve škole vysvětlovala princip spektroskopie na Zeissu z 50. let. V té sedmé třídě mne strašně bavilo měnit nastavení clon a stínítek. Na vejšce měli ten samý Zeiss ve vitríně, ale my jsme pracovali na moderní verzi. Bílá krabice, kam se nasype vzorek, ono to vyhodí graf a z toho se luští složení. Pamatuji si jak mne asistent málem zabil, protože jsem mu přenastavil přistroj, takže jsem tam chytil i zbytky nečistot z přípravy vzorků a odfiltroval jsem si vodní páru a CO2. On pak musel spektrometr resetovat do továrního nastavení ve kterém se běžně měřilo, protože sice chápal princip, ale co jednotlivé clony dělají a jaký mají vliv na výsledek měření to netušil. Je však pravdou, že dnešní doba směřuje k tomu, že mám nějakou "kvalifikovanou" obsluhu, která mi do té bílé krabice sype vzorky a nosí výsledky, jen pokud je nějaký problém tak se volá někdo, kdo tomu rozumí. Je to jako s CNCéčkem, mám dělníka, který lifruje do podavačů materiál, další odebírá výrobky, další se stará o špony, pak je tam technik který brousí nástroje a stará se o mašinu.
Dalším problémem je snaha o maximální bezpeční, tím nemyslím aby někdo pil koncentrovanou kyselinu, nebo šahal do běžícího soustruhu, ale třeba na středních školách děti nesmí pracovat s ničím, co by je mohlo poleptat. No a dělejte si něco, když louh sodný je nebezpečný již od 5-ti % a většina reakcí běží až od 20% koncentrace. Třeba takový hezký pokus s přípravou mýdla potřebuje min 35% roztok NaOH, jinak to během té hodiny nestihnete. Na pokusy kde něco práská, bouchá, čadí apod. můžete taky zapomenout, tak co je má k tý chemii přitáhnout.
Těch problémů je daleko více, zase na druhou stranu osobně jsem rok učil laboratoře na jedné univerzitě v Norsku a na VŠCHT jsem měl taky pár laboratoří se studenty z celého světa (tím myslím Japoncemi počínaje, přes Indy, araby, Ukrajince, Němce, Španěly po Brazilce a Jamajčany) a můžu říci že naše technické školství je na tom ještě docela dobře. Inu svět je složitý a objem informací narůstá každým dnem. Znám technika, který pracoval přes 30 let v Letovu na vysokotlakých čerpadlech pro stíhačky, dnes je mu přes 80, to co umí s kovy je úžasné, ale plasty jsou pro něj velkou neznámou, to radši chodí za mnou. CNC obrábění uznává, fandí mu ale říká, že to už není pro něj. Právě ta mamčina kolegyně, která mi tak hezky vysvětlila tu spektroskopii dodnes nechápe vztah mezi vnitřní energií, entalpií a entropií. Ona v roce 1955 absolvovala VŠCHT s červeným diplomem, ale dnes by se nedostala přes druhý ročník, kde je to základem fyzikální chemie (učí se to již od přelomu 60 a 70 let).
Jen na okraj: vždycky když vidím Marskovou-Tominovou tak se mi dělá špatně, protože to některé její výroky o roli státu ve výchově vedou pouze k tomu, že tady za pár let budeme mít něco jako je v Norsku Barnevern, kterého se bojí samotní Norové a spousta cizinců (pokud tedy nejsou přičmoudlí) o děti díky němu přijde.
Jestli se do mě trefují horké špony, tak mám blbě naštelovaný kryt, tričkem to není.
