Když se čas zastavil

[bobik]

Ahoj

Máte někdo zážitek zrychleného vnímání? Jako kluk jsem vytavoval olovo z autobaterie. Z pánve jsem to lil rovnou na beton a nechal to tam vychladnout. Protože jsem chtěl to chladnutí urychlit, polil jsem ten beton vodou. Ne nadarmo se říká "mladej-blbej". Lil jsem to olovo na ten mokrý beton, byl jsem nad tím skloněný. A najednou koukám, jak se z té taveniny docela pomalu udělala krásná stříbrná koule o průměru zhruba 10cm, ta po chvilce praskla a já sledoval, jak kousky taveniny mi letí do obličeje. Všechno pořád hodně zpomalený. Pak mžik, a plynutí času se vrátilo do normálu. Zajímavý je, že to byla rána, kterou slyšeli i moji rodiče v té chvíli 1 km vzdálený. A že hned věděli, že za tím stojím já. Vzhledem k tomu, že to byl výbuch, celý ten děj musel proběhnout v řádu milisekund. Podle doktora, co mi ošetřoval, jsem nic takového vidět nemohl. Co myslíte, mohl jsem to vidět? Nebo to byla nějaká představa mozku o tom, co se právě stalo?

[fmodel]

Jasně že moh ,když jsem ještě závodil tak jsem každou svoji bouračku viděl spomaleně ,a celkově při závodech máš jiné vnímání času.To samé když děláš léta na strojích dokážeš mrknout dřív než příjde šponka (tedy většinou )proto se musím na fotkách snažit abych neměl zavřený oči při blesku

[chb]

část informací mozek zpracovává "vědomě" a tedy pomalu, prostě my rozhodujeme, jak zareagovat. Na převážnou většinu podnětů ale reaguje jiná část mozku - podvědomí, reflexy, nezatěžuje nás rozhodováním, reaguje podle nabytých zkušeností a tedy rychle - to je to mrknutí, a tedy musí i "vidět" tu šponku nebo tu explozi. (je to zmíněno třeba v té knížce, co jsem dával jinde do odkazu)

[almac]

to chb: nějak tak to bude, určitě se události (vjemy) ukládájí a zároveň zpracovávají a ukládání určitě bude rychlejší, než jejich následné vyhodnocení. Mozek pak rozhoduje o tom, které vjemy uloží z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Tak alespoň si to představuju já.
Já osobně se setkávám s tím, že nějaký výbuch, třeba petardy, vnímám už několik desetin sekundy dříve, než přijde samotná rána (zvuk). Ale až po zaznění zvuku vím, že to, co předcházelo, byla předzvěst výbuchu (může to být ale i tím, že zemí se rázová vlna šíří rychleji a vnímám možná tento vjem). To už vůbec nemluvím o tom, že některé jevy tuším, a ony opravdu přijdou... (jejich četnost je ale malá). A.

[j.bill]

Já osobně se setkávám s tím, že nějaký výbuch, třeba petardy, vnímám už několik desetin sekundy dříve, než přijde samotná rána (zvuk). Ale až po zaznění zvuku vím, že to, co předcházelo, byla předzvěst výbuchu ...

Rychlost světla (záblesk výbuchu) je mnohem rychlejší než rychlost zvuku (zvuk výbuchu). Tvé vnímání je naprosto v pořádku.

[4rest]

to chb: nějak tak to bude, určitě se události (vjemy) ukládájí a zároveň zpracovávají a ukládání určitě bude rychlejší, než jejich následné vyhodnocení. Mozek pak rozhoduje o tom, které vjemy uloží z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Tak alespoň si to představuju já.
Já osobně se setkávám s tím, že nějaký výbuch, třeba petardy, vnímám už několik desetin sekundy dříve, než přijde samotná rána (zvuk). Ale až po zaznění zvuku vím, že to, co předcházelo, byla předzvěst výbuchu (může to být ale i tím, že zemí se rázová vlna šíří rychleji a vnímám možná tento vjem). To už vůbec nemluvím o tom, že některé jevy tuším, a ony opravdu přijdou... (jejich četnost je ale malá). A.

Já nevím, ale když jsme likvidovali různou munici na trhací jámě, tak vždy když jsme byli v krytu cca 150 m od jámy, tak jsi nejdříve cítil jak to s krytem "trhlo", potom ránu a pak teprve začalo padat bláto, kameny a drny.

Většinu "výkonu" našeho mozku používáme na rozhodování co je zbytečné a co není. Prostě mozek tě neotravuje tím, že by neustále hlásil smrdí ti ponožky, hučí větrák PC, na zdi vedle tebe visí kalendář apod. , prostě ti to zahlásí jednou a pak to již vnímáš jakoby podvědomě. Pokud se na daný podnět začneš soustředit, tak se změní priority a zase jiné věci se přesunou do podvědomí. Pokud nastane ohrožení života, tak mozek "omezí příjem" přestane vnímat nepotřebné vjemy a třeba z 60-ti % se soustředí jen na ten život ohrožující vjem. Mysl je však naučená, že má k dispozici pouze 10% výkonu, takže najdenou má strašně moc času a proto je ta sekunda najednou setsakra dlouhá.

Tohle "zpomalení" jsem zažil jen jednou a snad ani Pupákovi bych nepřál dopadnout jako původce toho zpomalení.

[lapa]

to chb: nějak tak to bude, určitě se události (vjemy) ukládájí a zároveň zpracovávají a ukládání určitě bude rychlejší, než jejich následné vyhodnocení. Mozek pak rozhoduje o tom, které vjemy uloží z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Tak alespoň si to představuju já.
Já osobně se setkávám s tím, že nějaký výbuch, třeba petardy, vnímám už několik desetin sekundy dříve, než přijde samotná rána (zvuk). Ale až po zaznění zvuku vím, že to, co předcházelo, byla předzvěst výbuchu (může to být ale i tím, že zemí se rázová vlna šíří rychleji a vnímám možná tento vjem). To už vůbec nemluvím o tom, že některé jevy tuším, a ony opravdu přijdou... (jejich četnost je ale malá). A.

Já nevím, ale když jsme likvidovali různou munici na trhací jámě, tak vždy když jsme byli v krytu cca 150 m od jámy, tak jsi nejdříve cítil jak to s krytem "trhlo", potom ránu a pak teprve začalo padat bláto, kameny a drny.

Nesouvisi to s tim, ze sireni impulsu pevnou latkou (rekneme "zemi") je podstatne rychlejsi nez zvuku vzduchem? Mam pocit, ze to radove v jednotkach km za sekundu.
Takze nejdrive oslepnes, pak ti to podrazi nohy, pak ohluchnes a nakonec tu mrtvolu pohrbi to blato, kameni a drny .

[bobik]

Chápu, že zrychlené vnímání má nějaký účel třeba u té havárie, nebo při pádu ze stromu. Prostě u dějů, trvajících kolem sekundy. Člověk se zmůže na nějakou malou reakci, která mu zajistí větší pravděpodobnost přežití. Ale výbuch je tak rychlý děj, že o nějaké reakci nemůže být řeč. Než z mozku doputuje impulz třeba do ruky, tak už je po všem.

[4rest]

To lapa: jasně to je ten hlavní důvod, taky jsme měli tabulky, kde byly uvedeny koeficienty jak rychle se šíří rázová vlna ve vzduchu, půdě, vodě, oceli apod. kdy s rostoucí hustotou materiálu ta rychlost rostla. Každopádně i tak je rázová vlna, vždy rychlejší než zvuk.

To bobik: když on je problém v tom, že střelný prach a tedy všemožné výbuchy známe "jen" asi 1200 let. To je z hlediska evoluce strašně málo, pouze nějakých 60 generací, takže jsme se na to ještě nestihli adaptovat. Je to asi něco podobného jako nárazy ptáků do skla, čiré sklo v oknech je otázka cca 500 let a skleněné tabule kolem dálnic posledních 30. Evoluce je strašně pomalá a měnit něco co fungovalo miliony let, jen kůli tomu že posledních pár set let je to jinak se jí nějak nechce. Prostě v případě pračlověka, když viděl výbuch sopky, tak a) už nestihl předat geny dál, aby se uplatnili v evoluci, b) byl dostatečně daleko, takže jej to až tak neohrožovalo. Navíc jak často asi viděl bouchat sopku. Oproti tomu ze stromu padal asi docela často (když něco sbíral, nebo lovil) takže se na to adaptoval, tak aby stihl nastavit ruce, protože zlomená ruka byl menší průšvih, než otřes mozku, prasklá lebka, nebo zlomená páteř.

[robokop]

neni to treba tim ze pri tom soku, adrenalinu a buhvi cem se taky deje daleko dukladnejsi prepis z kratkodobe pameti do te dlouhodobejsi
takze se ty mzikove informace vcetne vsech podrobnosti prepisou narozdil od bezne situace a vedome je pak mozne si vyvolat podstatne vic detailu?

[packa]

co myslíte že se promítlo těmto lidem ?

crash clio1.mp4

(4.87 MiB) Staženo 176 x

[fmodel]

Klasika ,někdo tuhnul jiný utíkal.

[risa]

je to jednoduchý,
mozek(vědomí),nepočítá čas na sekundy.ale pomocí vzpomínek,

proto nám čas letí při zajímavé práci,
a kdžy není do čeho píchnout tak se to vleče ....

[pafik]

Kdysi jsem měl podobnej zážitek z výtahu. Jeli jsme se sousedem dolů a výtah se najednou zašprajcnul a tvrdě zastavil. Jestli zabraly brzdy nebo co, nevím. Dodnes živě vidím, jak stropní světlo, který bylo vrchlík koule, chycený po obvodě třema packama, pomalu puká na několik částí a padá to sousedovi na hlavu. Pak už to bylo normální, zazvonili jsme a správce nás vytáhnul o patro výš

[SO 545]

Ludia si napr pri burackach skor myslia ze vedia co sa stalo ale vacsinou to nesedi ani na 10% .

Dnes v dobe gopro lahko skontrolovatelne.
Tiez som mal buracku na moto. Mne sa zdalo ze to bola tazka parada.
Dostal som ranu do boku motorky od policaneho auta /ich chyba nie moja siel som asi 70km/h
Mna to vyhodilo zo sedadla a skoncil som na 4roch v priekope.

Skontroloval som ci som OK. /uz aku taku skusenost s padou mam/
a po zisteni ze som fakt v pohode a nielen pod adrenalinom som vstal.
Ked som skonstatoval ake to bolo rychle a len som skoncil v priekope...
Kamarat poznamenal ze OK ale ze som hodil 3 krasne salta vo vzduchu a az tak som dopadol do priekopu.

Pamatam ako som este zaklopil , vysadol nabok , a zapi..val na policajtov ... ale tie salta si dodnes neviem vysvetlit.