vřetena

diskuze tykajici se mechaniky a dalsich veci okolo komercnich CNC stroju
testone
Sponzor fora
Příspěvky: 7174
Registrován: 3. 12. 2010, 5:56
Bydliště: Slaný

1. 12. 2015, 6:04

vytáhl jsem z vlákna o provozu fora tenhle cenný text uživatele vreteno.cz a dopřál mu vlastní vlákno jak si zaslouží
díky almacovi za záchranu textu z jiného odstraněného vlákna
almac píše:ten elaborát jsem zachránil:

Re: Vřeteno
Příspěvek od vreteno.cz » 29 lis 2015, 01:08

Zdravím,

narazil jsem na tuto debatu náhodou, a chtěl bych připojit pár postřehů z praxe. Předem podotýkám že jsem nesnědl patent na moudrost, moje vědomosti jsou jen to co se nasbíralo za 3 generace servisáků obráběcích strojů a hlavně se pořád učím a asi nikdy nepřestanu :-D Takže berte následující rady s rezervou. Low cost řešeními jsem se nikdy nezaobíral, takže určitě přijdete na to jak to udělat levněji a líp.

Takže zde jsou základní věci pro stavbu aspoň trochu profesionálního vřetene (vemte si z toho jen to co potřebujete)

Materiál
ideálním základem pro těleso vřetene je litinová skříň není to jen tak, Prvotně jde o to, že je potřeba do toho narvat kvalty a případnou další mechaniku. Ale to není všechno, hlavně jde o rozměrovou stálost celého uložení. Ne nadarmo se u nás v Tosce nechávaly odlitky ležet roky v kopřivách. Šlo hlavně o to, aby tzv. "Dozrály". V podstatě to znamenalo, aby se z nich samovolně pomocí tepelných změn počasí odstranilo vnitřní pnutí. Takový materiál se vám už při obrábění nekroutí a nehrozí rozměrové změny při dalším sedání stroje, případných lehkých kolizích a jen málo reaguje na změny teplot ( špatně vytopená dílna v zimě, pařák v létě). Dělal jsem i pokusy se svařovanou konstrukcí a nikdy to nedopadlo dobře. Svary jako takové v sobě zanechávají pnutí i po letech a nejde to moc samovolně odstranit. Navíc stačí do celé sestavy trošku víc bouchnout a můžete dělat celou geometrii znovu. Eliminovat se to dá pomocí pece, kdy se celá krabice vyžíhá, materiál se tím docela zklidní a díky tomu je to jakž takž použitelné. Nicméně litina je nejlepší volba.

Pokud se jedná o válcové vyjmutelné vřeteno (za což můžeme považovat předmět této diskuze), tak je ideálním materiálem ocel třídy 12. Jak do obrobitelnosti, ceny, tak do případné tepelné úpravy.

Samotné vřeteno by mělo být z oceli třídy 14. Je to hlavně to kvůli dynamickému charakteru namáhání. A celé by mělo být tvrdě cementováno.

Utěsnění
Použití gufera jako těsnění je absolutně nevhodné. Gufero je použitelné zhruba do nějakých 500 ot/min. Ani to ne. Většinou jsem ho viděl jen u brusek na unášecích vřeteníkách. A tam se jen zřídka překračuje hodnota 350 ot/min. Jde hlavně o to, že vám to gufero při překročení těchto otáček docela rychle shoří a pozbyde svoji funkci. Dokonce jsem viděl i případy, kdy gufero do hřídele vydřelo drážku o hloubce 1mm. (ano není to tím, že by guma byla odolnější než ocel, ale musí se vzít v potaz že na stykové hraně gufera bude nějaká mastnota a vzduch kolem obráběcích strojů je plný železného prachu, který ani nejde vidět a ten se chytá na tuto mastnotu. Pak to celé funguje jak lapovací pasta a guma snáší mnohem lépe otěr abrazivem než ocel) Vyskytuje se to však jen u strojů, které běží nepřetržitým způsobem v průmyslovém sektoru.

Utěsnění se provádí pomocí ostřikových kroužků a bezkontaktních labyrintů. Ideální příklad jde vidět na výkresu vřetene soustruhu SV18RA. To je nejlevnější a nejideálnější řešení pro malé a jednoduché stroje.

Pokud zvažujete místo vřetenového oleje použití řídké vazeliny, tak mějte na paměti, že se jí tam musí dát jen menší množství, jinak při vyšších otáčkách klade moc velký odpor a vřeteno se přehřívá. Není to nejšťasnější řešení, ale díky tomu odpadne celá olejová mazací soustava s čerpadlem a nádrží. Proto po tomto řešení rádi sahají výrobci levnějších strojů. (Pro dražší stroje se dnes povětšinou používá olejová mlha, kdy je do vřetene vtláčený vzduch s příměsí oleje, díky čemuž je uvnitř správná mastnota a jako bonus mírný přetlak a díky tomu se nečistoty dovnitř dostat nemohou) Nehledě na to, že klasický průtok vřetenového oleje zároveň slouží jako chladící médium. Mějte však na paměti, že ložiska s vazelínou vám nevydrží tak dlouho jako ložiska olejová. Ale vzhledem že jde o hobby soustruh který nepojede 24h/7dní v týdnu, tak rozdíl ani nepostřehnete.

Provedení obalu vřetene (válce v kterém se vřetýnko točí)
U válce samotného se nepokoušejte šetřit na tloušťce stěny. Ano některá profesionální vřetena nemají stěnu větší než 5mm ale jde o upravený materiál, montovaný v naprosté čistotě za pomocí speciálního nářadí. A hlavně se zde moc nepočítá s axiálním namáháním. U těchto věcí nelze počítat stylem méně je více. Pokud chceme postavit rozumné vřeteno za pomocí normálního vybavení, musíme jít na to s ruskou mohutností. Toleranci rozměru díry pro vnější kroužek volte K5 broušenou !!!!!! Vím že zruční profíci jsou schopnu udělat tento rozměr od kudly na soustruhu, ale i kdyby se snažili sebevíc, házivost a kruhovitost prostě nezvládnou, Žádný soustruh na to není dělaný. Na profi vřetenech se všechny tyto věci měří hodinkama od Mahru s rozlišením 0,0005mm a ty se nesmí hnout. Dosedací čelo musí být též broušené. Ložiskový kroužek se do uložení dostává pomocí horkovzdušné pistole. Tohle je hodně důležité, pokud ho tam naboucháte docela silně snížíte životnost ložiska.

Samotná ložiska
U každého vřetene pro soustruh platí že musí být fixováno dvěma radiálními ložisky, která jsou stavitelná a dvěma axiálními též s možnostmi vymezení vůle. Kosoúhlé styky kuličkových ložisek moc nevydrží, protože u každého nově postaveného vřetene se provede předpětí ložisek a počítá se s tím, že každé ložisko si posléze vyjede svou stopu a vůle se dále už nezvětšují. U kosoúhlých ložisek je právě problém s oním předepnutím. Nedá se nějak pořádně změřit bez speciálního nářadí ani nastavit tzv "na cit" podle zkušeností mechanika. Ideálními ložisky jsou válečková dvouřadá se snímatelným vnějším kroužkem (použitá např. v soustruzích SN) s kuželem na vnitřním kroužku ložiska. Díky přitažení na tomto kuželu dochází k radiálnímu roztažení ložiska a tím i předepnutí vůlí vůči vnějšímu kroužku. Samozřejmě ložisko musí mít z druhé strany nabroušené vymezovací půlměsíce, aby nedošlo k jeho dalšímu přitažení v provozu. (pro ty co neví co je vymezovací půlměsíc a proč tam je, tak popis vřetene SN40 z prava do leva: je osazení vřetene, dále náš půlměsíc - půlměsíc proto, že celý kroužek by jste pod předeplé ložisko nedostali a znovu si to rozdrbávat je škoda, dále kuželový průměr na kterém se "posouvá" kuželový vnitřní kroužek ložiska, futro přenášecí předepínací sílu a KM matky pro samotné předepnutí). Na druhé straně vřetene by též mělo být ideálně ještě jedno takové ložisko a pak až axiály. V tomto případě naši slovenští soudruzi s celou konstrukcí vydrbali tak, že použili kosoúhlé ložiska a tím nahradily druhé válečkové ložisko a zároveň i axiály. Tato konstrukce je ryze účelná, protože díky ní mohli zkrátit celé vřeteno o několik desítek cm aby hned za to mohli švihnout převodovku. zadní ložisko včetně axiálů už není tak citlivé na přesné seřízení, proto je tato konstrukce možná. Jen je zde potřeba dávat pozor aby se to celé nepředeplo moc, pak se bortí celková geometrie vřetene, vznikají axiální házivosti a celé vřeteno se nám jakoby našponuje do luku. Tady nejlépe pomohou hodinky a je potřeba měřit a měřit a měřit. Ložiska se povolí, což se projeví nějakou tou radiální a axiální házivostí na měřícím trnu a pak se postupně přitahuje a sleduje se jak se odchylky vyvíjí.

Na axiály stačí obyčejné kuličkové ložiska. Já většinou používám SKF s dodatkovou specifikací P6. Jsou třeba použity ve vřetenu soustruhu SV 18. Dá se použít i bordel od ZKL ale silně nedoporučuji. Byl jsem v té fabrice několikrát na servis a stroje na kterých se vyrábí nikdo neopravoval několik desetiletí, vše se vyrábí ve strašném bordelu, Haly nejsou vytápěné a ani klimatizované, takže rozměrová stálost je mizerná a mění se s ročními obdobími a malé rozměry se tam nevyrábí vůbec. Jsou dotažené bůh ví odkud od někoho kdo je vyrábí v licenci. A mám podezření že výrobce bude někde z dálné asie. (ale je to jen doměnka) Prostě SKF, NSK, FAG a INA jsou kvalitní klasika a když si je dáte dovnitř rozhodně neuděláte špatně. Já nic jiného nepoužívám, pokud si vyloženě zákazník nevydupe něco jiného.

kluzné šály jsou úplně něco jiného, ale to pro náš případ není potřeba řešit)

Vřeteno samotné
Jak jsem psal nahoře, musí být z materiálu o předepsané kvalitě a mít jistou úroveň zpracování. Vyvarujete se postupným deformacím, vnitřním kazům, vytloukání provozem a celkového "měknutí". Vřeteno musíte montovat jako celek, do kterého už nehodláte nijak zasahovat. V okamžiku kdy se do něho pokusíte vrtat, tak jak bylo naznačeno v předchozích příspěvcích tak se vám celá geometrie zbortí a můžete obrábět leda plast a dřevo. Základem všeho je potřeba si uvědomit že vřeteno je samo o sobě správně předeplá soustava protichůdných sil, které na sebe navazují, nebo se vzájemně ruší a v okamžiku kdy jim seberete oporu (v tomto případě jádro vřetene) tak se vám všechno rozháže a můžete začínat odznova včetně přebrušování dosedacích ploch atd... . A do měřícího protokolu se nevlezete ani kdyby jste zaklínali všechny bohy co znáte. Je to jako když seberete jednu kartu z pyramidy karet. Nehledě na to, že taková operace přímo ve vřeteníku je poměrně nebezpečná věc a riskujete kompletní zničení stroje (pokud to budete pálit vrtákem velkého průměru).



To by byl takový stručný výcuc základních pravidel. Předem doporučuju si projít konstrukce vřeteníků v dokumentačkách na tumlikovu. Když si z nich odmažete převody a budete se jen zabývat způsobem uložení, přitom použijete strojařskou logiku tak z toho odkoukáte všechny informace které potřebujete k úspěšné konstrukci vřetene pro soustruh. Ale pokud vám můžu něco doporučit, vycházejte z konstrukce SV18 kde pouze šály zaměníte za válečková ložiska, pro kvalitnější soustruhy, anebo se inspirujte u meziválečných strojů z první republiky a starších císařských modelů se šlauferkama a kapačkama. Ty jsou jako vzor pro domácí soustruh ideální. Též byly vyráběné na koleni, 70% práce je ruční a nejsou tam zbytečné složitosti, jako třeba nortonka, kterou doma zřídkakdy použijete, když si většinu závitů uděláte pomocí oček a závitníků, které upnete do "letadla".

Vypisovat víc věcí nemá smysl, konstrukce vřeten je samostatná strojní disciplína, z které vidím jen na její okraj a daly by se o tam napsat knihy. Takže je dost možné že se v některých informacích pletu a případným korekcím a upřesněním se nebráním.

Nebývám tady často, takže pokud máte někdo serózní dotazy a bude v mých silách vám nějak pomoct tak jsem dostupný na mailu josef.janku@vreteno.cz Ale dodržujte prosím jedno pravidlo Když budete psát e-mail, tak pište zřetelně co potřebujete, co od toho očekáváte a pokud půjde o konstrukční problém, tak k tomu přidejte i fotky, náčrtky a výkresy. Nejsem kouzelník a neumím číst mysl na dálku a ze zkušenosti vím, že ze slovního popisu vznikají spíše zmatky než účinná řešení.

Mějte se pěkně a hodně štěstí při další stavbě.
Josef
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
Obvykle se dějí věci obvyklé. Méně často se dějí věci neobvyklé a zcela vyjímečně se dějí věci vyjímečné...
Masturn 40 CNC, Hermle UWF1200H CNC a pár klasik
http://www.radialengine.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
http://www.autopejsek.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
Uživatelský avatar
robokop
Site Admin
Příspěvky: 22366
Registrován: 10. 7. 2006, 12:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

1. 12. 2015, 9:11

diky
byla by to skoda
Vsechna prava na chyby vyhrazena (E)
Uživatelský avatar
Thomeeque
Příspěvky: 8846
Registrován: 30. 1. 2012, 10:20
Bydliště: Mimo ČR

2. 12. 2015, 12:59

V google cache byly torza prvních čtyř stránek v různym stádiu, sem se to jako příloha dát nedá, dal jsem to k sobě: [1] [2] [3] [4]

T.
mimooborová naplavenina • kolowratský zázrak™ • NPS • GCU • HirthCalc • ncDP.ino
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

13. 12. 2015, 8:21

Zdravím pánové, to jsem netušil, že to tak rychle začne žít svým vlastním životem :-D
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
almac
Příspěvky: 715
Registrován: 28. 5. 2015, 6:35
Bydliště: Liberec

13. 12. 2015, 9:19

svoje nemáme, tak se bavíme aspoň kopírováním cizího (s uvedením zdroje samozřejmě) :lol: A.
SN 20, SM 16 B, FN 25
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

14. 12. 2015, 8:09

Zdroj být uváděn nemusí, jsem názoru že informace by měly být veřejně dostupné kdykoliv a zadarmo. Dneska je problém cokoliv sehnat a poslední dobré knihy o strojařině byly napsány v 60. letech a ty si každý hlídá jako rodinné zlato.
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

6. 1. 2016, 8:15

Jedna taková další perla ze soukromé korespondence. Jde o přebroušení vymačkané upínací dutiny SK40 v demontovaném vřeteni. Jednalo se Kovosviťáckou vertikálu.

Ono líznutí upínací dutiny je ošemetná záležitost. První věc co je potřeba zjistit, jestli to celé není nějak namožené nějakou bouračkou. To znamená hodit to na granit a ložiskovými průměry na tvrdokovový kostky s dorazy. Oblepit to ze všech stran tisicínovými hodinkami a změřit jestli to někde neháže. Dále pasametry změřit kruhovitosti, no a když to bude v nějakých rozumných mezích, může se s tím začít něco dělat.

Brusič to založí do brusky tak, že si konec chytne do univerzály, kterou si na lícní desce podle kusu vystředí do 0,002mm. Druhý konec se chytne za ložiskový (nebo ideálně jiný průměr co běží s ložiskovými a není funkční) do lunety, která má na dotecích přilepený kluzný turcit a pořádně se namaže. No a teď se vyhodí fortuna a začne se řešit, jak to celé srovnat, aby jsme lunetou byli v ose vřetene. To se dělá tak že se na vyplou fortunu položí hodinky. Ty se dotknou nějaké kruhové plochy o které jsme si jisti že běží s ložiskovými průměry a rukou protočíme fortunu s hodinkami. Opět musíme lunetu seřídit tak, aby při otáčení nám hodinky nevykazovaly chybu větší než 0,003mm což pro nás znamená vyosení středu upínací dutiny mimo střed uložení a střed fortuny 0,0015mm Protože když se toto nedodrží, tak ten kužel budete mít nabroušený vůči ložiskám pod úhlem a když si tam dáte vrtací tyč cca 200 tak na konci vám bude házet, vibrovat a dělat hnusné povrchy. O dělových vrtácích ani nemluvit, to by bylo ještě horší. Navíc poté když to celé složíte, hodíte tam měřící trn, tak se v životě do šlezingru nevejdete. A vzniknou z toho problémy typu že jsem to zkazil, a dodal vám fušerskou práci.

Ten nový upínač je proto, že nemám kalibr s osazením. Když brusič provede "rozšíření" upínací dutiny, tak pro nás to znamená že nástroj zákonitě zajede hlouběji než se setkají plochy dutiny a upínače. A jelikož tady jde o kuželovou plochu, tak líznutí cca 0.1mm na průměr při kuželovitosti SK40 (7:24) nám zajede nástroj dovnitř 0,348... mm .Počítá se s minimálním úběrem, ale i tak to může být 0,2mm A z výkresu, který jste mi poslal je patrné, že předepsaná mezera mezi čelem vřetene a čelem upínače je 0,4-0,7mm. Z toho vyplývá, že brusič zároveň s dutinou musí odbrousit kousek čela, aby upínač v dutině držel kužel na kužel a neopřel se čelo na čelo. Nový musí být pro to, že na starou otlučenou potvoru to dělat nebudu, navíc si do něj potom upnu cca 300mm dlouhé nabroušené radeco a opět na kostkách zjistím, jestli na konci neháže víc než 0.01mm. Potom do toho upnu svůj měřící trn, zjistím jestli se nerozcházím v mírách. A když je všechno v pořádku a vám se vrátí perfektně zúhlované zgenerálkované vřeteno včetně vašeho nového upínače.

Co se týče upínacího mechanismu nástroje, tak ve vašem případě je to řešeno hydraulickou kleštinou, ale já si tam na to jedno měření můžu dát, poté co vyšroubuji upínací čep z upínače, závitovku, která půjde skrze celé vřeteno a na druhé straně si ji přes placku s otvorem lehce přitáhnu. A tím mi nástroj i měřící trn budou držet ve vřetenu.

Sám vidíte, že je to taková malá věda a nedá se udělat jen tak na koleni, aby ten výsledek byl takový jaký má být.
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
Uživatelský avatar
robokop
Site Admin
Příspěvky: 22366
Registrován: 10. 7. 2006, 12:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

6. 1. 2016, 9:02

opet perfektni popis
diky za info
Vsechna prava na chyby vyhrazena (E)
Uživatelský avatar
jova
Příspěvky: 2509
Registrován: 2. 11. 2007, 1:40
Bydliště: Chýnov to je kousek od Tábora
Kontaktovat uživatele:

6. 1. 2016, 9:32

Vždycky když si přečtu takovýhle článek, tak si říkám, má zítra cenu chodit vůbec něco fušovat do dílny? :roll:
Uživatelský avatar
Habešan
Příspěvky: 989
Registrován: 12. 12. 2013, 2:25
Bydliště: Plzeňsko
Kontaktovat uživatele:

7. 1. 2016, 9:02

Smysl nemá ani dejchat, natož ráno vstávat z postele...
Stejně se všechno, co děláme, nakonec změní v prach.

Je fajn vědět, že to přebroušení ještě někdo umí udělat.
Nabídněte mi, prosím, formy na PET lahve z limonádoven i pivovarů (i kovošrotu).
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

7. 1. 2016, 11:00

Dobrá, tak jsem si řekl, že bych mohl vypustit do světa další věc.

Dáme si malou lekci ze zaškrabávání šálových vřeten. Jako model použijeme vřeteno pro starou dobrou BPH 20. Většina vřeten co se k vám dostane v použitých strojích to má už poměrně za sebou. Standardně se řeší problém v podobě nemožnosti dotažení šál. Poznáte to jednoduše. Chcete tu šálu přitáhnout, ale už cítíte, že už to tak nějak není ono. Zabíráte do "tvrda", seřizovací matice nemají ten správný prokluz a pevně vláčný odpor, jaký by měly mít a středně silné svižné klepnutí cca 400g kladivem (jako kdyby jste zatloukali hřebíček na obrázky velikost A4 či jiné kraviny co si naporoučejí naše drahé polovičky na zeď) přes mosaznou tyčinku do ozubu utahovací matky nic neudělá. Nepootočí se ani o desetinu, a přitom vřetýnko v šálách na hodinkách ukazuje radiální vůli více než 0,025 mm (testovací síla je cca 10kg). Pak už nemá cenu jít hlavou proti zdi, a zkoušet to přervat. Jedině si tím ublížíte. Třeba u takové BPH 20 NA je přitahování šálů řešeno přes šnekový mechanismus a poměrně snadno si můžete rozškubnout celé to litinové futro, které vám drží onu šálu s kompozicí. Naopak u takové SV18 je šála řešena podobně jako ER kleština, navíc s vloženým vymezovacím klínkem. Ten klínek je už od výroby podbroušen o 0,01mm oproti zaškrabané míře, je to kvůli tomu aby šla šála později stáhnout, ale též to není samospasitelné a po přitažení se klínek stáhne natvrdo a dál vás už nic nepustí. Pak nastává ona generální oprava.

Kdy se dají vůle ignorovat, a kdy už musí vřeteno do generálky?

Prvotně je potřeba vyřešit co vlastně od stroje očekáváme. Puškař, který honí tisíciny, nemůže tolerovat to samé, co třeba chlap co hrubuje silon nebo dřevo. Standardně se zde využijí dvě staré zlaté strojařské pravidla. Jde li o třískové obrábění, je pro nás poměr 0,03/300 brán jako maximální kovozemědělecká hranice. Dá se aplikovat na kolmosti os, souososti a případně i na házivosti vřetene, budeme li brát v potaz že tato házivost není naměřena přímo na vřetenu ale na konci trnu, který je vyložen 300mm z vřetene. Berme to tak, že v takovém případě se na stroji dá dělat ještě jakž takž přesná práce. Je li to horší, pak už je za potřebí vynikající obsluha (viděl jsem chlapa co si dokázal za chodu na padesátce rukou vykompenzovat lože vyjeté jak cesty na sibiři a Pány soustružníky s velkým S kteří dělali profily dlouhých trapézáků na SU63 na vyhrkaných ludrách s přesností na 0,005 tím, že si za chodu do nožovky klepali sklenářským kladívkem) nebo pokud tyto zkušenosti nemáme, snížení nároků přesnosti výroby, nebo nutná oprava.

U brusek je to trochu jinak. Tam se řídíme pravidlem vše nepodstatné do 0,01, vše podstatné do 0,005. Pak opět přichází snižování nároků na přesnost, nebo na kvalitu povrchu. Třeba takové vřeteno na BPH se dá používat má li vůli do 0,03mm ale je problém, že pokaždé nenajedete na stejnou výšku, vyjiskřovat se musí dlouho a povrch má takové drobné vlnky, když se podíváte správně pod úhlem proti světlu. Je to způsobeno chvěním v šále. Pokud jste seznámeni s principy hydrodynamického jevu, (ti co neví si najdou v googlu název hydrodynamické ložisko) tak víte, že se nám vřetýnko v chodu samo vystřeďuje. A díky malým řezným silám se nám i při této vůli podaří na brusce pracovat. Jenže nevývaha kotouče, chvění řemenů a další jevy nám způsobují vibrace, které už není šála schopna pohltit a tak se nám přenáší tato negativa na kus v podobě špatného povrchu a rozlítaných rozměrů. S dobrou bruskou by jsme měli být schopni trefovat se do tolerancí přesnosti 0,002 a povrchu 0,08 Ra. Vím že to zní jako utopie, ale sám jsem v takových to přesnostech brousil kalibry. A znám partu nástrojařů v Brně, která mi dodává díly a ti jsou schopni toho samého.

Současný stav vřetene nám nevyhovuje, potřebujeme dosahovat lepších výsledků!

V této situaci máme možnost akorát šály utáhnout, nebo zgenálkovat celý vřeteník. Nejdříve si probereme první možnost. Šály se utahují na cit. Bohužel na toto neexistuje nějaká matematická měřitelná metoda. Jelikož zajeté šály můžou být díky jednostanému zatížení vyjeté do šišky, tak měření hodinkami nám tady nepomůže. Dělá se to tak, že se povolí kontramatice (u SV18, u brusky 3HS a podobných principů) a začne se přitahovat matice na vtahování pouzdra, přitom pokaždé otáčíme vyřazeným nezatíženým vřetenem tak, aby jsme začali cítit, jak pozvolna tuhne. Odpor musí být takový, jako když měříte těsným kalibrem. Ale nesmí se nám vřeteno kousnout. Poté přitáhneme kontramatku, která nám pouzdro naopak vytahuje a lehkým svižným klepnutím kladívka ji utáhneme. Tím by se nám měly síly v šálách vyrušit a vřeteno by mělo jít vláčně otočit (odpor má asi jako když rukou otáčíte hřídelí vyplého 30kw motoru). Toto je ideální stav. Vřeteno se později při záběhu rozvolní. U brusky BPH je situace složitější, tam není kontramatice, takže lze pouze utahovat, ale ne povolovat. Tady se to řeší postupným utahování v předzáběhu. Je to mnohem delší proces, kdy se šálky utahují po stupně vždy po určitém časovém intervalu. Intervaly i utahování je individuální, protože je to většinou co kus to originál. Nejhorší jsou šály, které mají okolo 1mm kompoziční vrstvy a nastávají u nich tepelné deformace (s přibývající teplotou šála nabyde, zapře se do okolní stěny a její vnitřní průměr se zmenší. Proto třeba vřeteno, které má vůli 0,01mm za studena se po zahřátí hryzne. S touto možností musíme počítat a tak i k celému procesu přistupovat. Je potřeba myslet na to, že někde tyto stroje jedou ve 2 až 3 směnách a prakticky stojí jen 2-3 hodiny denně. Navíc mažou samonasáváním (narozdíl od čerpadlového přetlaku v SV18) a je li sací štěrbina moc malá, (počítají se řádově mikrony) nedostane se olej do šály a tím se celý stroj zadře.

To by jsme měli utahování šál v praxi.

TENTO POPIS UTAHOVÁNÍ BERTE ČISTĚ JAKO INFORMAČNÍ. NEŽ SE TO NAUČÍTE SPRÁVNĚ UDĚLAT, MUSÍTE SI ZÁKONITĚ NĚKOLIK VŘETEN ZADŘÍT. TAKŽE VÁM SILNĚ NEDOPORUČUJI ABY JSTE SE DO TOHO POUŠTĚLI BEZ PATŘIČNÉ PRAXE. STÁLO BY VÁS TO VÍCE PENĚZ NEŽ KVALIFIKOVANÝ MECHANIK. POKUD SE DO TOHO STEJNĚ PUSTÍTE, TAK VÁM PŘEJI HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDARU, ALE NEBERU ZA TO ŽÁDNOU ZODPOVĚDNOST! :-D

Jelikož je skoro půlnoc, tak pokračování příště..... to začneme řešit jak generálkujeme samotné vřeteno.
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
kovoel
Příspěvky: 515
Registrován: 12. 2. 2014, 9:04
Bydliště: Kousek od Prahy

8. 1. 2016, 8:42

Ahoj.
Mj
V20
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

23. 10. 2018, 11:06

Zdravím všechny po dlouhé době.

Jelikož se mi už nakupila pěkná řádka dotazů a žádostí o opravy vašich vřeten, musím bohužel oznámit, že na to nemám čas. Hlavně z finančních důvodů. Dílna mě stála cenu nového baráku a práce tam bylo jak na kostele a pořád nekončí. A aby se to celé zaplatilo potřebuji svou opravní kapacitu prodat lidem kteří nemají problém uvalit za vřeteno od 20 000 a výš.

Není to tak, že bych nad Vašimi stroji ohrnul nos, spíše mne to mrzí, protože jsou zde k vidění krásné muzejní kousky, ke kterým bych se normálně nedostal, ale daně, odvody, bankovní splátky, a takové ty podnikatelské sračičky okolo mi neumožňují abych se věnoval něčemu co se mi sice líbí, ale nic za to není.

Ale zase jsem se rozhodl Vám to vykompenzovat nějakými radami nad zlato. Ty jsou u mne vždycky zadarmo. Práce je pouze za peníze.

Takže první z nich je tento odkaz
https://archive.org/details/MachineTool ... ly/page/n0

Je to americká učebnice, jak zaškrabat a zgenerálkovat geometrii všech starých strojů vyrobených do roku 1950 a další roky potom. Bohužel je v angličtině, ale je to svatý grál opravářů po celém světě. A šikovný strojař vše pochopí z obrázků. Já jsem se zde naučil obrovské množství věcí.

Doporučuji ji stáhnout ve formátu pdf (kdo neví jak na to, protože se nemůže na stránkách zorientovat, zeptejte se děcek, kamarádů nebo vnoučat, já to každému zvlášť vysvětlovat nebudu, odpovím pouze na dotazy týkající se textu uvnitř učebnice), dále vytisknout na formát A3 na ležat ať se to dobře čte a svázat do kroužkové vazby.

Další rada bude příště. Mám starou československou učebnici též z roku 1950 a je v návod na střední opravu soustruhu. Dodám po nafocení. Kdy to ještě nevím. Nejspíše někdy během vánočních svátků. To by na to mohl být čas.

Zatím se mějte
Josef
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
Mex
Příspěvky: 10288
Registrován: 6. 2. 2014, 10:29

23. 10. 2018, 11:24

Link přímo na to pdf je
https://ia801902.us.archive.org/24/item ... nnelly.pdf
Ale je to velké jako kráva, má to 1.6 Gbyte.
vreteno.cz
Příspěvky: 29
Registrován: 28. 11. 2015, 9:47

24. 10. 2018, 5:30

To ano, ale velikost odpovídá cennosti informací. Prostě to jsou amíci. radši než by riskovali chybu, tak polopaticky vysvětlují každou kravinu, včetně dvoustránkového popisu, jak má škrabač při škrábnutí správně pohybovat pažemi a pod jakým úhlem. Je to dáno charakterem místních pracovníků. U nás se řemeslo dědí a spoustu informací se předává ústně, tam se vytáhne nějaký kořen z ulice, dá se mu přečíst knížka a když se to naučí, tak voilá je z něho škrabač.
Servis obráběcích strojů, výroba a vývoj nových krámů do světa
Odpovědět

Zpět na „Mechanika a komponenty “