22. 9. 2019, 9:20
Já nevím, prožil jsem 50. léta i následující desetiletí, byl jsem, díky výchově doma, vždy trochu rebel. Vstup do strany jsem odmítl 2x na vysoké škole, potom asi 2x na vojně a čtyřikrát v zaměstnání.
Na vysoké škole jsem byl paní docentkou přes marxák za své vidění světa nařčen názorovým příznivcem Hitlera, když jsme na cvíčku diskutovali o "spravedlivé válce", na vojně jsem se hodně často dohadoval s politrukem (říkal mi "jméno, ty mě s těmi tvými názory už fakt sereš"), v práci mě opakovaně řešili na stranické buňce, jak si mohu dovolovat opakovaně odmítat vstup do strany, přesto jsem nakonec dělal vedoucího vývoje. Tak ono to zase tak šílené nebylo, ale byly jistě i případy, kde se to vyvíjelo jinak, buď jsem měl štěstí, nebo jsem nebyl tak agresivní a nebezpečně škodící nepřítel režimu...
Celkově zpětně vzato jsem i v tom socializmu prožil krásné a radostné mládí, moje děti v klidu vystudovaly.
Ono nic není jen černé a bílé, ale vše má plno mezihodnot, to se týká i běhu života a společenských poměrů, asi záleží na tom, jak si to člověk životem kormidluje a jistě také na štěstí...