CNC Cjuz - frézování hliníku
po odmaštění hydroxidem na začátku postupu se u slitin Al obsahujících měď, typicky duraly, tj. slitiny s číslem 2xxx vyloučí na povrchu nevzhledná šedočerná vrstva mědi
tu je třeba odstranit ponorem do zředěné kyseliny dusičné, koncentrace si nepamatuju
pak dál podle postupu
s tou HNO3 je problém, je pro kutila nedostupná
možná by to šlo obejít použitím tzv. zesvětlovače pro mytí Al kol, to se dá celkem běžně koupit u prodejců autokosmetiky
co by to provedlo netuším
tu je třeba odstranit ponorem do zředěné kyseliny dusičné, koncentrace si nepamatuju
pak dál podle postupu
s tou HNO3 je problém, je pro kutila nedostupná
možná by to šlo obejít použitím tzv. zesvětlovače pro mytí Al kol, to se dá celkem běžně koupit u prodejců autokosmetiky
co by to provedlo netuším
Obvykle se dějí věci obvyklé. Méně často se dějí věci neobvyklé a zcela vyjímečně se dějí věci vyjímečné...
Masturn 40 CNC, Hermle UWF1200H CNC a pár klasik
http://www.radialengine.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
http://www.autopejsek.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
Masturn 40 CNC, Hermle UWF1200H CNC a pár klasik
http://www.radialengine.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
http://www.autopejsek.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
Finální výrobek
Více méně se dá říct že je to vlastně můj první svépomocí obráběný výrobek.
Sice jsem s výsledkem spokojený, ale bez mučení se přiznám že obrábět bych na kšeft nechtěl ani za nic. Dodržovat míry není pro mě, upravuji to během výrobního procesu od oka. Člověk si opět více cení těch co jim dám výkres a dostane hotový výrobek co opravdu sedí s výkresem.
Barva je originál na elox, ostatní proces se dá +/- ošulit.
Více méně se dá říct že je to vlastně můj první svépomocí obráběný výrobek.
Sice jsem s výsledkem spokojený, ale bez mučení se přiznám že obrábět bych na kšeft nechtěl ani za nic. Dodržovat míry není pro mě, upravuji to během výrobního procesu od oka. Člověk si opět více cení těch co jim dám výkres a dostane hotový výrobek co opravdu sedí s výkresem.
Barva je originál na elox, ostatní proces se dá +/- ošulit.
Na konci poznávacího procesu je omyl zcela vyvrácen a my nevíme nic. Zato to víme správně.
Nerad bych Vám tu spamoval topic o frézce, ale když už se zde částečně rozvinula debata o optických snímačích, napadá mně zmínit - co takhle použít jako referenční snímač (ať už pro osu stroje, nebo třeba právě odměřování Z-korekce nástroje) snímač z optického inkrementačního enkodéru?
Tyhle snímače jsou v každé tiskárně a aniž bych to někdy zkoušel, předpokládám, že jsou poměrně přesné.
Mají sice dva výstupní signály, čili jeden zbytečný navíc, ale pokud by se druhý (vzhledem k nájezdu na snímač z jedné strany později reagující) dal využít pro zpřesnění kontroly nastavované polohy (kontrolovat jeho stav, ať už s podmínkou přítomnosti opačného stavu, než na výstupu 1 - tom, který reaguje jako první, nebo jinak).
V případě použití jako reference osy stroje mám samozřejmě na mysli využití optického snímače až jako 2. stupeň reference, na který se bude najíždět sníženou rychlostí.
Jaký je Váš názor na takovouto variantu - má s tím již někdo zkušenost?
Pro představu přikládám ještě obrázek, aby bylo 100% jasno, co mám na mysli .
Tyhle snímače jsou v každé tiskárně a aniž bych to někdy zkoušel, předpokládám, že jsou poměrně přesné.
Mají sice dva výstupní signály, čili jeden zbytečný navíc, ale pokud by se druhý (vzhledem k nájezdu na snímač z jedné strany později reagující) dal využít pro zpřesnění kontroly nastavované polohy (kontrolovat jeho stav, ať už s podmínkou přítomnosti opačného stavu, než na výstupu 1 - tom, který reaguje jako první, nebo jinak).
V případě použití jako reference osy stroje mám samozřejmě na mysli využití optického snímače až jako 2. stupeň reference, na který se bude najíždět sníženou rychlostí.
Jaký je Váš názor na takovouto variantu - má s tím již někdo zkušenost?
Pro představu přikládám ještě obrázek, aby bylo 100% jasno, co mám na mysli .
- jova
- Příspěvky: 2510
- Registrován: 2. 11. 2007, 1:40
- Bydliště: Chýnov to je kousek od Tábora
- Kontaktovat uživatele:
Osobně se domnívám, že problém těchto snímačů bude jistá hystereze a to, že snímací tranzistor nebude měnit svůj stav skokově ale přeci jenom při zaclánění „postupně“.
Asi by se to muselo spojit s dalším velice přesně nastavitelným napěťově stabilizovaným komparačním obvodem, který by se překlápěl při konstantních hodnotách.
Asi by se to muselo spojit s dalším velice přesně nastavitelným napěťově stabilizovaným komparačním obvodem, který by se překlápěl při konstantních hodnotách.
Problémem je:
uchycení na stroji - je to dost velký bastl
citlivost na znečištění - špóny lítají všude
no a nevím jaká bude opakovatelnost - tiskárna potřebuje stabilní posuv na jednu A4 a tam se změny teplot moc neřeší (vliv okolního osvětlení už vůbec ne). U stroje by se mělo správně referovat večer ve vyhřáté dílně i ráno když je vše studené.
Musel by to někdo odzkoušet a dát vědět, že
uchycení na stroji - je to dost velký bastl
citlivost na znečištění - špóny lítají všude
no a nevím jaká bude opakovatelnost - tiskárna potřebuje stabilní posuv na jednu A4 a tam se změny teplot moc neřeší (vliv okolního osvětlení už vůbec ne). U stroje by se mělo správně referovat večer ve vyhřáté dílně i ráno když je vše studené.
Musel by to někdo odzkoušet a dát vědět, že
Na konci poznávacího procesu je omyl zcela vyvrácen a my nevíme nic. Zato to víme správně.
Myslím, že to dobrý nápad.napster píše:co takhle použít jako referenční snímač (ať už pro osu stroje, nebo třeba právě odměřování Z-korekce nástroje) snímač z optického inkrementačního enkodéru?
Tyhle snímače jsou v každé tiskárně a aniž bych to někdy zkoušel, předpokládám, že jsou poměrně přesné.
Tyhle snímače jsou digitální, komparátor je již obsažen vevnitř. Ale existují i analogové (ty však bohužel na tiskárnách nebývají), s těmi by se dalo dosáhnout ještě vyšší přesnosti.jova píše:Osobně se domnívám, že problém těchto snímačů bude jistá hystereze a to, že snímací tranzistor nebude měnit svůj stav skokově ale přeci jenom při zaclánění „postupně“. Asi by se to muselo spojit s dalším velice přesně nastavitelným napěťově stabilizovaným komparačním obvodem, který by se překlápěl při konstantních hodnotách.
Ty digitální mají rozlišení 300 nebo 360 DPI, tj. pro plné zaclonění berou šířku čáry 1/12mm.
Tepelná roztažnost plastu snad není nijak dramatická. A nic jiného v tom tepelně nepracuje - ja tam prostě úzká štěrbina.Cjuz píše:no a nevím jaká bude opakovatelnost - tiskárna potřebuje stabilní posuv na jednu A4 a tam se změny teplot moc neřeší (vliv okolního osvětlení už vůbec ne). U stroje by se mělo správně referovat večer ve vyhřáté dílně i ráno když je vše studené.
Nemyslel jsem tepelnou roztažnost plastu, ale právě posuv vlastností spoučástek.
Pořád tam je dioda a tranzistor a komparátor - pokud není dobrá teplotní kompenzace tak se může posunout spínací bod a mít vliv na to kdy závora sepne.
U snímačů jsou udávány tolerance a odchylky v teplotním rozsahu a opakovatelnost pozice jelikož sebelepší závora má vždy nějakou toleranci.
U tohoto typu bude spolehlivost určitě pod desetinu, otázka je zda to zvládne opakovaně držet přesnost na setiny nebo i pod setiny. Bez testu to těžko někdo dá.
Jinak 600 DPI není zase žádná sláva - bod 0,042mm, takže pro informaci kdy má ikoust plivnout hlava na papír není třeba mikrometrické přesnosti.
Pořád tam je dioda a tranzistor a komparátor - pokud není dobrá teplotní kompenzace tak se může posunout spínací bod a mít vliv na to kdy závora sepne.
U snímačů jsou udávány tolerance a odchylky v teplotním rozsahu a opakovatelnost pozice jelikož sebelepší závora má vždy nějakou toleranci.
U tohoto typu bude spolehlivost určitě pod desetinu, otázka je zda to zvládne opakovaně držet přesnost na setiny nebo i pod setiny. Bez testu to těžko někdo dá.
Jinak 600 DPI není zase žádná sláva - bod 0,042mm, takže pro informaci kdy má ikoust plivnout hlava na papír není třeba mikrometrické přesnosti.
Na konci poznávacího procesu je omyl zcela vyvrácen a my nevíme nic. Zato to víme správně.
Se "zapouzdřením" snímače do formy vhodné v prostředí, kde se obrábí jsem při této úvaze samozřejmě počítal. Jak tu již kolega zmínil, vyskytují se i analogové snímače, které nemají vestavěný komparátor, pak by se tedy dalo při použití externího komparátoru + dostatečně stabilního referenčního napětí přinejmenším zajímavě experimentovat.
Mimochodem, analogové snímače se kupodivu vyskytují i v tiskárnách, rozebral jsem tuším HP 940c, ze které jsem je vyndal, pak mám také snímače digitální, z nějaké multifunkce Canon.
Mám v plánu s tím zkusit experimentovat, zatím však nevím, jakou dostupnou metodou co nejpřesněji měřit v amatérských podmínkách právě danou přesnost - myslíte, že by stačilo by opakovaně referovat a najíždět na hodinky?
O výsledky se samozřejmě podělím, ať už budou jakékoliv. Ono v mém případě, kdy bude mašinka běhat na válcovaných kuličkových šroubech by mohla být reference s přesností (plácnu) +-2,5 setiny dostačující.
Mimochodem, analogové snímače se kupodivu vyskytují i v tiskárnách, rozebral jsem tuším HP 940c, ze které jsem je vyndal, pak mám také snímače digitální, z nějaké multifunkce Canon.
Mám v plánu s tím zkusit experimentovat, zatím však nevím, jakou dostupnou metodou co nejpřesněji měřit v amatérských podmínkách právě danou přesnost - myslíte, že by stačilo by opakovaně referovat a najíždět na hodinky?
O výsledky se samozřejmě podělím, ať už budou jakékoliv. Ono v mém případě, kdy bude mašinka běhat na válcovaných kuličkových šroubech by mohla být reference s přesností (plácnu) +-2,5 setiny dostačující.
takovýto druh štěrbinové závory jsem použil pro kontrolu koncové polohy lisu.
přesnost - tedy přeběh výstupního napětí z "0" na "1" byla asi 0,5mm (dle katalogu)
dal jsem k tomu mikročip, výstup prohnal AD převodníkem a dále zpracoval už digitálně. Rozlišovací schopnost byla zhruba 0,01 mm
(mikročip mimo jiné hlídal i požadovanou dobu setrvání v koncové poloze. Pokud si vzpomenu, můžeme na to na srazu kouknout, myslím, že je to stále v provozu)
přesnost - tedy přeběh výstupního napětí z "0" na "1" byla asi 0,5mm (dle katalogu)
dal jsem k tomu mikročip, výstup prohnal AD převodníkem a dále zpracoval už digitálně. Rozlišovací schopnost byla zhruba 0,01 mm
(mikročip mimo jiné hlídal i požadovanou dobu setrvání v koncové poloze. Pokud si vzpomenu, můžeme na to na srazu kouknout, myslím, že je to stále v provozu)
Víťa - BF20 - upraveno na CNC + Mach3 + SS, soustruh CJM250, MK3 Průša, ostřička nástrojů