Náhrada výměnných kol posuvu za krokový motor s elektronikou

[Mex]

Který přechodový děj máš na mysli?

Rozjetí na rychlost, odpovídající otáčkám vřetene. Pokud není možný letmý start.

I nové šrouby?

Život ukáže. Asi by to šlo, nějaké bezprizorní kuličkáče bych asi někde vyhrabal.
Podélný by se mi tam asi celkem snadno vešel. Ale s příčným by to byl asi hodně velký boj.

Problém s CAMem - plánuješ nějaké speciální užití?

Ne, jenom běžné věci.
Pokud by to byl nějaký speciál jenom na závity, tak to se asi dá snadno naťukat ručně přímo na stroji.
Ale u LinuxCNC to asi (?) tak triviální nebude. Ale třeba jo, nevím. Ještě jsem to nezkoumal a tak nemám představu.

Pro frézku používám Aspire, které jsem kdysi vybártroval. Ale je to už dost stará verze a soustruh tam není.
V nových verzích snad aspoň nějaké základy jsou. Ale za upgrade chtějí moc peněz, tak tudyma cesta nevede.
Někdy zkusím pořádně zkouknout ten Grblgru.
Ale nic z toho nehoří. Čert ví, kdy se k tomu celému vůbec dostanu.

[Thomeeque]

už jsem to tu několikrát psal
sorry
na Masturnu mám systém Heidenhan Manual +, někdy v r. +- tak 1993 (??) to vyvinul Grundig
běží to na PC, 486DX na 50 MHz, bez HDD, na šroubech to má enkodéry, analogová serva, rozhraní mezi systémem a servy +-10V
bez potíží to zvládá řezat závity do součinu stoupání x otáčky méně nebo rovno 4000
tj. třeba stoupání 2 mm při otáčkách vřetene 2000 ot/min
umí to i vícechodé a kuželové závity, pravé, levé, vnější vnitřní, libovolné stoupání, jak je libo
pro běžné závity zadám jen odkud kam a stoupání a jedu
....
jsem v programování naprostá lama
ale
to je opravdu o třicet let později problém něco takového rozjet?

Na jednoho je to hodně práce a řešení nemála netriviálních problému v nemálu různých odborných oblastí (matematika, programování, UX, hw, pohony, obrábění, ..).

Mex: na běžné věci by asi vyhověl F360..

[Sancho Panza]

už jsem to tu několikrát psal
sorry
na Masturnu mám systém Heidenhan Manual +, někdy v r. +- tak 1993 (??) to vyvinul Grundig
běží to na PC, 486DX na 50 MHz, bez HDD, na šroubech to má enkodéry, analogová serva, rozhraní mezi systémem a servy +-10V
bez potíží to zvládá řezat závity do součinu stoupání x otáčky méně nebo rovno 4000
tj. třeba stoupání 2 mm při otáčkách vřetene 2000 ot/min
umí to i vícechodé a kuželové závity, pravé, levé, vnější vnitřní, libovolné stoupání, jak je libo
pro běžné závity zadám jen odkud kam a stoupání a jedu
....
jsem v programování naprostá lama
ale
to je opravdu o třicet let později problém něco takového rozjet?

No a teď si představ, že Schaublin 125 z roku 1977 , s dialogovým řízením DataGeneral (magnetické feritové paměti, žádné PC) uměl závity od stoupání 0.01 (!) mm do 5mm, palcové od 99 do 6ti chodů, a maximum bylo omezení na 1600 ot/min a max. rychlost v závitovacím cyklu 2000mm/min. Osa Z měla rozlišení 0.005mm, osa X 0.0025mm.
Mašina už tehdy měla dialog - nebylo třeba umět žádný ISO kod, celý manuál pro "programování " se vměstnal do 72 parametrických cyklů, které byly na oboustranné kartě (papíru - návodu) o formátu A4.

[lubbez]

Je pravdou, že tou dobou ale ani žádný PC nebyly a féritovky byly prakticky jedinou "pamětí" na trhu. U nás ve fabrice jsme měli Schaublinů v malé soustružně asi 20 kusů různých typů. Ale na druhou stranu, ty udané parametry jsou spíše žertovné. Né, že by to nebylo napsáno, ale už vidím jak vůle na rybinovém vedení šteluju v mikronech. Zrovna tak můžu napsat, že moje Mn80 umí závit "již od 0,0075mm" což je přesně jeden krok 1/400 krokáče na trapézu se stoupáním 3mm.
Malá technická:kuličkové šrouby nejsou samosvorné a tím pádem jdou kličky do pryč a každý "uprdnutí" se musí programovat.
A tohle vlákno ale je o úpravě soustruhu (v hobby úrovni) a ne o profi mašinách. Vcelku je škoda, že se tady nediskutují věci k tématu. Třeba řemínek mezi vřetenem a IRC. Pokud použiju profil HDT, tak ten je prakticky bezvůlový.

[atlan]

[Thomeeque]

Zrovna tak můžu napsat, že moje Mn80 umí závit "již od 0,0075mm" což je přesně jeden krok 1/400 krokáče na trapézu se stoupáním 3mm.

Akorát ti nevznikne závit (pokud je to zároveň nejmenší krok tvého systému)

[Milan199]

Vcelku je škoda, že se tady nediskutují věci k tématu. Třeba řemínek mezi vřetenem a IRC. Pokud použiju profil HDT, tak ten je prakticky bezvůlový.

Ten IRC klade tak malý odpor, že je skoro jedno jaký řemínek použiješ. To HTD mi připadá skoro humpolácké.
Spíše bych se přikláněl při konstrukční rozvaze k řemenici co největšího průměru // menší úhlová chyba //.
Pak je potřeba aby řemenice neházela. Jednak by to namáhalo mechanicky hřídel IRCu a dvak to vnáší chybu.
Také z důvodu namáhání hřídele IRCu by neměl být řemínek moc napnutý. Správně by měla být řemenice na vlastním uložení a na IRC by se měl krouticí moment přenášet přes vlnovcovou spojku. Jsou i IRCy se zesílenou hřídelí // uložením //.

[venca.black]

Zrovna mi leží na stole malý odměr LTN G24 250 imp/ot a tady to profíci docela dobře "ochcali" . Celá kolejnice byla přitlačená pružinou a to kolečko jezdilo po fólii . Spojku tvoří pevný váleček a IRC je pouze tím spodním šroubem utažené . Jednoduché , lehce se to otáčí a běhalo to takhle léta . ( To IRC má v sobě samozřejmě kvalitní ložiska .) Přikládám jenom jako inspiraci k tématu .

[Sancho Panza]

Zrovna tak můžu napsat, že moje Mn80 umí závit "již od 0,0075mm" což je přesně jeden krok 1/400 krokáče na trapézu se stoupáním 3mm.

Akorát ti nevznikne závit (pokud je to zároveň nejmenší krok tvého systému)

Asi tak - stačí si zkusit udělat několik závitů s různýma stoupáníma (lépe trapéz- protože u něj se snáz dodrží čisté boky) na nějakém velmi dobře obrobitelném materiálu (aby byl dobrý povrch) a pak si to zkusit změřit (obvykle se stačí na to podívat na dílenském mikroskopu jak to vypadá - zejména ty boky).
Aby to byla skutečně šroubovice (a ne jako když běží had ), vůbec není jednoduché a s krokáčema je to o to složitější (spíš až nerealizovatelné).
Druhá věc je to, že to stejně 99% hobby uživatelů ani nezjistí, nepotřebuje a i tak je spokojených, že tam vůbec něco vzniklo a že to pak jde nějak zašroubovat.

[Milan199]

Rozjetí na rychlost, odpovídající otáčkám vřetene. Pokud není možný letmý start.

Používám takový "fígl".
Snížím otáčky na mez kdy se krokáč bezpečně rozjede. Jakmile načtu synchonizační // referenční / Z // impulz, zvýším otáčky na technologicky vhodné. Vznikne tím přirozená rampa, ale závitování je již synchronizované.

[Sancho Panza]

Je pravdou, že tou dobou ale ani žádný PC nebyly a féritovky byly prakticky jedinou "pamětí" na trhu. U nás ve fabrice jsme měli Schaublinů v malé soustružně asi 20 kusů různých typů. Ale na druhou stranu, ty udané parametry jsou spíše žertovné. Né, že by to nebylo napsáno, ale už vidím jak vůle na rybinovém vedení šteluju v mikronech. Zrovna tak můžu napsat, že moje Mn80 umí závit "již od 0,0075mm" což je přesně jeden krok 1/400 krokáče na trapézu se stoupáním 3mm.
Malá technická:kuličkové šrouby nejsou samosvorné a tím pádem jdou kličky do pryč a každý "uprdnutí" se musí programovat.
A tohle vlákno ale je o úpravě soustruhu (v hobby úrovni) a ne o profi mašinách. Vcelku je škoda, že se tady nediskutují věci k tématu. Třeba řemínek mezi vřetenem a IRC. Pokud použiju profil HDT, tak ten je prakticky bezvůlový.

No, v prvé řadě 125 nemá v zetu žádnou rybinu, ale poměrně masivní hranaté vedení, takže tyhle problémy, jako třeba u 102 u ní nejsou. Kodér pro vřeteno má ROD620, a s 2000 impulsama, samozřejmě naháněný řemenem (mj. stejně jako osy - ty mají taky z motorů řemenové převody) a překvapivě to funguje v těch tisícinách celkem bezproblémově.
Akorát to musí být udělané strojařsky tak jak to má být.
Takže náhon kodéru řemenem není sebemenší problém - běžně se to používalo a i na mašinách, které fungovaly v přesnostech minimálně o řád lepší, než si běžný hobbík dokáže vůbec představit.

[testone]

na Masturnu je enkodér vřetene taky pohávěný řemínkem
řemenice mají pr. asi 100 mm (??), řemínek je nějaký běžný (jednou jsem ho měnil), šířka tak 8 mm a rozteč zubů asi 5 mm (??, nemamatuju si to)
....
jestli diskusi výše dobře chápu, tak zde největší řešený problém je v rozběhu posuvu při startu a zastavení
v tom Manualu + je to vyřešený jednoduše - prostě je tam ta rampa přiznaná
první a poslední závit má proměnné stoupání, než se posuv rozjede na potřebnou rychlost a pak zastaví
a ten "úplně první" je vlastně drážka, z ní se během jedné otáčky vřetene posuv rozjede na potřebnou rychlost, na konci totéž obráceně
v praxi to vůbec nevadí
začíná se před materiálem, takře ten rozjezd je ve vzduchu
končí se v zápichu, takže taky ve vzduchu
nevadí ani končit v materiálu, prostě tam vznikne jeden závit s proměnným (zmenšujícím se) stoupáním

[Tlatoani]

Zrovna mi leží na stole malý odměr LTN G24 250 imp/ot a tady to profíci docela dobře "ochcali" . Celá kolejnice byla přitlačená pružinou a to kolečko jezdilo po fólii . Spojku tvoří pevný váleček a IRC je pouze tím spodním šroubem utažené . Jednoduché , lehce se to otáčí a běhalo to takhle léta . ( To IRC má v sobě samozřejmě kvalitní ložiska .) Přikládám jenom jako inspiraci k tématu .

A jak je uchycené IRC? Podle obrázku to vypadá, že celé IRC visí na osičce a proti pootočení vnějšího pláště IRC je tam pacička přiskřípnutá šroubem.

[venca.black]

Jo přesně tak , je to na " prasáka" , ale dokonale funkční . Možná kvůli rychlé výměně . Stačí povolit červa na spojce a ten spodní šroubek . ( na tom bočnim byla ta pružina ) .

[Tlatoani]

Hledám nejlepší řešení pro kontrolu měření rychlosti vřetene pro zakázání řezání závitů pro velkou rychlost a jak naprogramovat rampu.

1) Rychlost vřetene měřím pomocí plnění jedné periody pulsu. Technicky mam za sebou dva while cykly, v prvním while se inkrementuje čítač při Log 1 od IRC, while hned za ním plní čítač po dobu Log 0 od IRC. Schválně používám celou periodu od IRC, tím jsem nezávislý na přesnosti střídy 50/50. Vykonání jednoho while cyklu mi trvá 4,4us a tak jsem schopen změřit rychlost nad 2500ot/min při 2000 pulsech na otáčku vřetene. To mi připadá dostačující pro zajištění, že skutečně měřím hned po sobě jdoucí Log0 a Log1.

Jeden můj cyklus obsluhující čtení pulsu od IRC při řezání závitu potřebuje aspoň 25us což je 1200 Ot/min, teoretická maximální rychlost z pohledu procesoru. Ale možná lze mít lepší výsledky jen tím, že k tomu přistupujete jinak a jak?

2) Pak je tady pohled od krokového motoru, který to srazí výrazně dolu. Jak radíte, měla by pomoct rampa. Rampu si představuji tak, že po příchodu Z impulsu od IRC první krok udělám hned, druhý po n1 pulsech (př. 1000 pulsech od IRC), třetí krok po n2 (př. 500), čtvrtý po n3 (př. 250), pátý po n4 (př. 125) …. A tím se přiblížím požadované rychlosti. Počet kroků a pulsů na rampě by byl vždy stejný a tím bych měl zajištěnou opakovatelnost. Ale dělá se to tak a jak se zjistí - rozdělí počty kroků?