13. 2. 2021, 8:18
Profil HEM 450, 320 a 240 z S355J2+AR+M je ve přírodním stavu normalizačně žíháno.
Nikde neni nic svařováno.
Veškeré obrábění je v modulárních svěrácích nebo na magnetu. První srovnání vždy vypokádáno.
Obrábí se až finální sestava.
Šroubováno v předepnutém stavu. Všechny přičky licují.
Ustálená teplota v dílně 16st.
Frézováno s chlazením. Teplota obrobku nepřekračuje ani 50st.
Do 2 stovek se umím tímto způsobem dostat na celé délce. Lože mojí "pracovní" frézce je ručně broušené a škrábané. Dělal jsem to nedávno a za 3 měsíce budu rozebírat a prověřovat. Je to vše v prototyp.
Prodávat to nechci. Učím se. Když to bude dobré, třeba za dva roky, pak bych chtěl nabídnout verzi "Frame Kit", takže ne hotovou frézku. Ale to ještě hoooodně času.
Po těch všech pokusech, kdy jsem hledal hranice co je možné a co není (o ničem jiném tady ani nepíšu) už pár věcí umím. Vím jak je důležité upnutí, protože rozklepat 300kg nevyztužený HEM profil fakt není problém.
Přesnost mojí mašiny, především v rovinnosti je teď dobrá. Stále mi ale nikdo moc dobře neumí říct, kolil mají ty jejích, takže nemám porovnání. Já rovvinost měřil na sestavě, protože měřit jen dosedací plochy je k ničemu, když mám ještě tolerance na vedení. Je to pakárna, ale dá se to udělat. Taky mám ověřeou dobrou metodu na rovinné broušení. Tím vším se dá docílit slušné rovinnosti. Jak to bude s jejím udržením, to ukáže čas. Určitě už ale umím udělat plochou desku přesněji než ti co mi dělali stůl:)
Ještě k té evouci. Pracoval jsem s filmaři tak vím čím se svítí. ARRi i K7 přecházejí na LEDky. Jsou už lepší než HMI. Mimochodem právě nemožností regulace HMI (pouze -1EV) jsem se k tomu všemu dostal. Moje světla mají vyšší CRi, regulace -3,5EV a při změně výkonu nemění teplotu. A navíc umí vyšší frekvence než běžných 300Hz u ARRi. To je zrovna příklad toho, že spousu ověřených věcí se dělá stejně, protže lidí jen levně kopírují v domnění, že přece ti velcí to dělají sprývně. Ano, dělají ale občas se najde někdo, kdo vymyslí něco lepšího. Ti velcí take musí hlídat penízky a mají hoooodně co ztrait. Proto raději zůstavají u ověřené praxe.
Je to přiírozené. Jako fotograf taky moc neexperimentuji. Klienti chtějí stále to samo a tak jím dávám to co chtějí.
Vy mně stále nechápete. Stále si myslíte, že chci bourat zeď hlavou, ale to není tak.
Jo ještě poslední příklad. Cyklo tříkolky. Jsem trochu invalida, takže na kolo už nasednu. Proto tříkolka. Dvě kola vepředu, jedno vzadu. Kdysi někdo postavil tříkolku a jelikož nebyly dost pevné díly, rozložil váhu na tří kola stejně. Jelikož to bylo jednosduché, všichni velcí hráči to začali stabět stejně. Azub, ICE, Catrike... všichni mají težiště za předními koly. Když jsem se ptal všech proč nezkusili něco jiného, tvrdili že to nejde a především proč, když to funguje. Já si první tříkolu postavil bez zkušenosti, ale podle zákou závodních aut a né kol. Rozložení váhy 50:50 je ve všech směrech lepší. A to drasticky. Na Azubu TiFlyX, což je absolutní špička na trhu se teď nerozjedu po sněhu. Je to horší než stará BMWák nebo Žigulík. Takže není to tak docela pravda. Prostě stále je co zlepšovat. Evoluce:)
Zeptám se jinak. Proč většina výrobců odešla z konzolové konstrukce na stolovou? Proč drtivá většina začala upřednostňovat válivé vedení před kluzným? Proč experimetuní a to úspěšně s grnanitem nebo různámi umělými kameny? Protože se nebáli a šli do toho. Ve své době taky čelem proti zdi.
Už fakt poslední věc. Většina fotografu v mých začátcích nechtěla slyšet o tom, že digitál je lepší než klasika. Oháněli se teorii. Udělal jsem slepý test a co vyhrálo? Fotka z digitálu. Toho zatracovaného digitálu:) Prostě vše chci svůj čas a místo.
Díky a fajn den. Já jdu na kolo pokoušet se vyjet na Divokou Šárku:)