Vesmírná stanice
Moderátor: sysel
-
jergus.balaz
- Příspěvky: 1542
- Registrován: 24. 6. 2020, 8:41
- Kontaktovat uživatele:
Na strednej som mal maturitnú otázku pohyb po kruznici a bol k nej príklad. V akej výške lieta geostacionarna družica? Hmotnosť tam nerozhodovala.
Inak pozerám že sa na fóre zišlo dosť zamestnancov NASA
Inak pozerám že sa na fóre zišlo dosť zamestnancov NASA
BalazKovo.sk
Ok, tak se to pokusím vysvětlit jinak - dva objekty na stejné oběžné dráze. Jsou od sebe vzdálené kilometr, což je vcelku hodně blízko. Mají stejnou rychlost, stejnou oběžnou dráhu, řekněme že krásně kulatou.jergus.balaz píše: ↑23. 6. 2022, 9:39 Na strednej som mal maturitnú otázku pohyb po kruznici a bol k nej príklad. V akej výške lieta geostacionarna družica? Hmotnosť tam nerozhodovala.
Inak pozerám že sa na fóre zišlo dosť zamestnancov NASA
Pokud je ale chceme dostat k sobě, musí jeden letět rychleji. A tím pádem se tomu objektu, co zvýší svou rychlost, aby se přiblížil, změní i oběžná dráha. Z krásně kulaté se stane elipsovitá. Počkejte pak pár minut a objekty od sebe odletí, do strany, přesně tak jak se bude lišit ona kulatá dráha od té elipsovité. A zkuste si pak zadokovat když vás něco táhne do strany, a co hůř - stále více a více jak se křivky oběžných drah rozcházejí. A čím víc to kompenzujete, tím víc si rozhazujete svou oběžnou dráhu a tím víc se obě dráhy liší.
Jak říkám, myslel jsem si totéž co vy. Dokud jsem si to nezkusil. A setrvačnosti byly ten nejmenší problém. Výhodou bylo, že počítač vám přesně realtime ukazoval křivky oběžných drah, a bylo krásně vidět jak se docela dost změnily i při poměrně malé změně rychlosti.
Nejschůdnějším řešením bylo přibližovat se velmi velmi pomalu, přesně tak jak to reálně tam nahoře dělají, aby rozdíl rychlostí byl opravdu minimální. To ale vůbec nesedí s těmi rádoby animacemi a už vůbec ne s tím časem stavby co uvádí.
Ten blbec, kterej to vyrobil, pač mu zapoměli říct že to nejde vyrobit 
Na jednoduché ověření, či vyvrácení domněnek stačí stáhnout "KSP simulator".
Ovládání je velice intuitivní
Elektrikář, mechaniku dělám jen z donucení a jako hobby.
Pokud se bavíme o potřebných energiích, tak je asi lepší ten výpočet než nějaký simulátor.
U simulátoru půjde o to, jak to má člověk v ruce.
Když použiju třeba simulátor obyčejného RC modelu letadla, tak člověk bez cviku to pošle velmi brzo k zemi. A to tam o žádné energie nejde, jde jen o cvik.
U simulátoru půjde o to, jak to má člověk v ruce.
Když použiju třeba simulátor obyčejného RC modelu letadla, tak člověk bez cviku to pošle velmi brzo k zemi. A to tam o žádné energie nejde, jde jen o cvik.
Ve výpočtu snadno něco opomeneš. Simulátor teoreticky ne.
Simulátor obyčejného RC modelu - nejsem si jistý jestli počítá s tím, že když to ze vzdálenosti 1km perfektně stabilně namíříš do bodu A a šlápneš na plyn, tak skončíš velmi pravděpodobně dokonce několik kilometrů vedle toho bodu A
Ten blbec, kterej to vyrobil, pač mu zapoměli říct že to nejde vyrobit
No jo, jenže ony nejsou nepatrné. A při přílišné horlivosti se začneš od cíle vzdalovat rychleji než ti trysky vůbec zvládnou kompenzovat. A za půl oběhu kolem země, což může být klidně i pár minut, skončíš z původního jednoho kilometru klidně i stovky kilometrů mimo. A jseš úplně v háji, pač už to nikdy nedoletíš - můžeš jen čekat spoustu oběhů než se k sobě možná zase rozumně přiblížíte.
Ten blbec, kterej to vyrobil, pač mu zapoměli říct že to nejde vyrobit
Nějak mi otázka, jestli jsou geometrické parametry tělesa trajektorie v gravitačním potenciálu závislé na hmotnosti tohoto tělesa pořád vrtá hlavou. Nejlepší by bylo udělat obecné řešení a ukázat, že trajektorie není závislá na hmotnosti uvažovaného tělesa. To ale není tak jednoduché.
Kruhová oběžná dráha je jedeno ze specifických řešení. Obecně tu máme i další kuželosečky jako elipsa pro uzavřený oběh a parabola pro průlet (příp. únik z potenciálu). Další speciální případ je pohyb tělesa, které má na počátku tzv. únikovou rychlost. Úniková rychlost závisí pouze na hmotnosti tělesa, které potenciál generuje, a dále na vzdálenosti od gravitačního středu.
Celkově jde o to, že jak potenciální energie tělesa v gravitačním poli, tak kinetická energie tohoto tělesa jsou přímo úměrné jeho hmotnosti. Přičemž jak jsem psal se jedná o konservativní systém (za předpokladu, že se tělesu nedodává nebo neubírá energie jako když se zapnou u rakety motory atd.). Tj. když porovnám na levé straně výraz pro celkovou energii ve vzdálenosti r1 a velikostí rychlosti v1 s výrazem na pravé straně pro celkovou energii ve vzdálenosti r2 a velikostí rychlosti v2, tak se mi hmotnost obíhajícího tělesa vykrátí a zbude mi vyjma sady r1, v1, r2, v2 už jen hmotnost tělesa, které potenciál generuje.
Jak už jsem psal, tak gravitační zrychlení je jen závislé na vzdálenosti a hmotnosti tělesa generujícího gravitační pole. Nicméně setrvačná zrychlení (odstředivá) jsou také závislá jen na úhlové rychlosti a vzdálenosti.
Tj. dle mého je geometrický tvar trajektorie závislý vyjma hmotnosti tělesa, které gravitační potenciál generuje, už jen na počáteční podmínce v podobě polohového vektoru a vektoru rychlosti. Viz co jsem psal už předtím.
Já mám z nějaké hodně předešlé doby udělanou ve Scilab N-body gravitační simulaci. Chtěl jsem to předělat na speciální případ, kdy tam bude jedno centrální extrémně těžké těleso a zbylá budou mít počáteční stejnou polohu a stejný vektor rychlosti a jen se bude lišit jejich hmotnost. Jenomže mi to nějak, nevím proč, přestalo fungovat a teď to nemám čas ladit případně znovu napsat kód.
Kruhová oběžná dráha je jedeno ze specifických řešení. Obecně tu máme i další kuželosečky jako elipsa pro uzavřený oběh a parabola pro průlet (příp. únik z potenciálu). Další speciální případ je pohyb tělesa, které má na počátku tzv. únikovou rychlost. Úniková rychlost závisí pouze na hmotnosti tělesa, které potenciál generuje, a dále na vzdálenosti od gravitačního středu.
Celkově jde o to, že jak potenciální energie tělesa v gravitačním poli, tak kinetická energie tohoto tělesa jsou přímo úměrné jeho hmotnosti. Přičemž jak jsem psal se jedná o konservativní systém (za předpokladu, že se tělesu nedodává nebo neubírá energie jako když se zapnou u rakety motory atd.). Tj. když porovnám na levé straně výraz pro celkovou energii ve vzdálenosti r1 a velikostí rychlosti v1 s výrazem na pravé straně pro celkovou energii ve vzdálenosti r2 a velikostí rychlosti v2, tak se mi hmotnost obíhajícího tělesa vykrátí a zbude mi vyjma sady r1, v1, r2, v2 už jen hmotnost tělesa, které potenciál generuje.
Jak už jsem psal, tak gravitační zrychlení je jen závislé na vzdálenosti a hmotnosti tělesa generujícího gravitační pole. Nicméně setrvačná zrychlení (odstředivá) jsou také závislá jen na úhlové rychlosti a vzdálenosti.
Tj. dle mého je geometrický tvar trajektorie závislý vyjma hmotnosti tělesa, které gravitační potenciál generuje, už jen na počáteční podmínce v podobě polohového vektoru a vektoru rychlosti. Viz co jsem psal už předtím.
Já mám z nějaké hodně předešlé doby udělanou ve Scilab N-body gravitační simulaci. Chtěl jsem to předělat na speciální případ, kdy tam bude jedno centrální extrémně těžké těleso a zbylá budou mít počáteční stejnou polohu a stejný vektor rychlosti a jen se bude lišit jejich hmotnost. Jenomže mi to nějak, nevím proč, přestalo fungovat a teď to nemám čas ladit případně znovu napsat kód.
Naposledy upravil(a) aleshonsa dne 26. 6. 2022, 2:26, celkem upraveno 1 x.
S pozdravem
Ing. Aleš Honsa
Ing. Aleš Honsa
Přiblížení dvou těles ve Vesmíru máme zmáknuté už od prvopočátku vesmírných letů. Mě by spíše zajímal Váš názor na to, zda nějaká vesmírná stavba o velikosti v řádu stovek metrů může být realizována jako jeden svařenec.
Já hlasuju "může".
Kdyby to bylo za 2 body, tak hlasuju "určitě může".
-
prochaska
- Sponzor fora
- Příspěvky: 8163
- Registrován: 16. 7. 2006, 12:33
- Bydliště: Praha Bohnice + Roudnice nad Labem
- Kontaktovat uživatele:
Podle mě může. Rozměrné konstrukce se ohýbají a kroutí úplně normálně
https://www.youtube.com/watch?v=rHlEXn37dVg
neviděl bych to jako zásadní problém. To by musela být speciálně špatně navržená, jako třeba válec ve kterém by byly pevně vetknuté kolmé, nepoddajné přepážky, které by měly teplotu o stovky stupňů jinou než plášť. A ani tak by se asi nic moc nedělo, protože přesně takhle se dělají třeba parní kotle a ty moc často nevybuchují.
https://www.youtube.com/watch?v=rHlEXn37dVg
neviděl bych to jako zásadní problém. To by musela být speciálně špatně navržená, jako třeba válec ve kterém by byly pevně vetknuté kolmé, nepoddajné přepážky, které by měly teplotu o stovky stupňů jinou než plášť. A ani tak by se asi nic moc nedělo, protože přesně takhle se dělají třeba parní kotle a ty moc často nevybuchují.
Aleš Procháska