"Žvanírna" aneb drbání o všem možném
Moderátor: sysel
Si mimo v tomto obore ze ???
Autam sa o dost predlzila zivotnost hnacich agregatov...ale rozpadavaju a opadavaju skoro rovnako
Tyzden u nas na reklamacnom ...a si vylieceny.
Ekologia a spotreba /alebo nutnost spotreby/ nikdy nesli ruka v ruke. Ale zase ak to zdanime tak je nam to fuk. O chvilu budeme EKO az sa nam to pacit nebude.
Autam sa o dost predlzila zivotnost hnacich agregatov...ale rozpadavaju a opadavaju skoro rovnako
Tyzden u nas na reklamacnom ...a si vylieceny.
Ekologia a spotreba /alebo nutnost spotreby/ nikdy nesli ruka v ruke. Ale zase ak to zdanime tak je nam to fuk. O chvilu budeme EKO az sa nam to pacit nebude.
-
prochaska
- Sponzor fora
- Příspěvky: 8163
- Registrován: 16. 7. 2006, 12:33
- Bydliště: Praha Bohnice + Roudnice nad Labem
- Kontaktovat uživatele:
To ale trochu zkresluje. Když si zajdeš do jakékoliv firmy na oddělení reklamací, tak máš pocit, že dělají nejhorší klumpry na světě
Z druhé strany viděno, mně se za posledních 20 let skoro neporouchalo auto (a ten zbytek do jedničky byly závady toho typu, že počkají do příští servisní prohlídky).Aleš Procháska
Práve, tiež nerozumiem, čo chcel povedať. Ja riešim také prípady, že sa to stalo 1-2x za celú produkciu. Západná firma takýto problém rieši. Číňan na to zvysoka sere. Západná firma dostane predpis na použitý plast, tak ho použije. Čínan na toto sere. To sú osobné skúsenosti, nič vyčítané na nete. Zvonka rovnaký vzhľad, funkcia odlišná.
-
jergus.balaz
- Příspěvky: 1542
- Registrován: 24. 6. 2020, 8:41
- Kontaktovat uživatele:
Tak mi napíš v akých čínskych autách si sedel, koľko si na nich najazdil a čo ti na nich vadilo. Celkom ma to zaujíma, lebo v čínskom aute som ešte nesedel.
Ja za seba môžem napísať, že mám piate Volvo. Mal som od C40 až po XC90, so všetkými som bol spokojný, ale je vidieť že v čase už na istých veciach šetria. Od hrúbky farby až po chýbajúce plastové krytky v interiéry. Samozrejme technické spracovanie sa nedá porovnávať, to posledné má kopu kompozitov, hliníka, elektroniky a pod, čiže niekde šetriť museli. Na druhej strane tie prvé boli Made in Sweden, Volvo Sweden. Tie posledné dve už boli vyrobené Volvo Corp, 80 percent dielov odsourcovane na východ od Švédska. Všetky doradu boli bezudrzbove do 150-200t km, potom to už bola vždy čistá strata.
BalazKovo.sk
Nějak tak. Na posledním volvu mám na kabelovém svazku od autobaterie veliký nápis "MADE IN NEW DELHI"jergus.balaz píše: ↑23. 10. 2022, 2:51Tak mi napíš v akých čínskych autách si sedel, koľko si na nich najazdil a čo ti na nich vadilo. Celkom ma to zaujíma, lebo v čínskom aute som ešte nesedel.
Ja za seba môžem napísať, že mám piate Volvo. Mal som od C40 až po XC90, so všetkými som bol spokojný, ale je vidieť že v čase už na istých veciach šetria. Od hrúbky farby až po chýbajúce plastové krytky v interiéry. Samozrejme technické spracovanie sa nedá porovnávať, to posledné má kopu kompozitov, hliníka, elektroniky a pod, čiže niekde šetriť museli. Na druhej strane tie prvé boli Made in Sweden, Volvo Sweden. Tie posledné dve už boli vyrobené Volvo Corp, 80 percent dielov odsourcovane na východ od Švédska. Všetky doradu boli bezudrzbove do 150-200t km, potom to už bola vždy čistá strata.
Druhá věc je, že dnes VOLVO patří číňanům, takže je to už čínské auto.Zase nadruhou stranu ta VOLVA pokud člověk nezanedbává údržbu a parkuje pod střechou, tak vydrží přes 300t km.
Zase Škodu 105 s nájezdem přes 200t km jsem viděl zatím jednu. A vypadalo to, že majitel stráví na jednu hodinu jízdy jednu hodiu údržbou.
Elektrikář, mechaniku dělám jen z donucení a jako hobby.
Trošku se začtěte a zjistíte že dost firem vyrábějících auta a díly pro auta patří nebo spolupatří Číňanům, tak že k technologiím mají přístup .Jo a ty čínský auta jsou vidět na veletrzích ,myslím že jen idiot si může myslet že to není budoucí konkurence vozů z EU ,vlastně se to opakuje Japonský auta včera a dnes ,prostě jsou ty šikmoočka pracovití a ještě nedosáhli na tak důležitá témata jako 84 pohlaví atd.
http://www.rm-reznicek.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
-
Reinkarnace
- Příspěvky: 1227
- Registrován: 21. 11. 2017, 9:16
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/doma ... nem-217250
Zajímavý článek, hlavně ten konec...
Zajímavý článek, hlavně ten konec...
Jeden týden Jegora Sergejeviče.
Na četnou (jednu) prosbu
o příběh mobilizovaného specialistu BVP, zde je. Názvem parafrázuji Solženicynovu knížku Jeden den Ivana Děnisoviče. Je to ze stejného ruského vesmíru.
22. záři 2022
To si tak sedíte v práci. Na počítači kontrolujete kvalitu právě vyrobené dětské výživy. Doma na vás čeká manželka, za pár dnů vám bude 29. Najednou vám zazvoní telefon, prý se máte dostavit na osobní oddělení. Cestou dumáte, co asi chtějí. Je 22. září. Včera Putin vydal dekret o částečné mobilizaci. Ale to jsou dvě úplně nesouvisející věci. Jako vždycky. Život a politika přece spolu nesouvisí. Proto se politikou nezabýváte, natož abyste proti něčemu protestovali. Na válku na Ukrajině nemáte názor. Na co?
V kanceláři jsou kromě HR manažerky ještě dva lidé, které neznáte. Jeden z nich vám oznámí, že jste právě byl mobilizován. Když váháte s podpisem předvolání na vojenskou správu, pohrozí vám pěti lety vězení. Řeknete, že stejně narukovat nemůžete, protože máte sedmicentimetrovou cystu na mozku a máte kvůli tomu občasné motorické potíže. Komisař mávne rukou a řekne, že to je v poho, stejně ještě musíte projít zdravotní komisí. Tak to podpíšete a večer se na tu správu dostavíte.
Tam vám oblečou uniformu a posadí vás do autobusu. V devět večer vás vyklopí s dalšími desítkami lidí v jakýchsi kasárnách daleko za vašim městem (Lipeck, Voroněžská oblast). Druhý den je hromadný nástup, na kterém se vedle vás složí maník s epileptickým záchvatem. Dostane lžičku pod jazyk aby si ho nepřekousl, než ho to přejde. Začínáte chápat, jak to asi bude s tou zdravotní komisí.
23.-24. září 2022
Vozí vás od čerta k ďáblu. Spíte kde se dá, občas dostanete najíst. Chcete někomu říct o svém zdravotním stavu, ale není komu. Jenom jednou jste nakrátko a zdálky viděli nějakého podplukovníka. Jinak jsou kolem vás samí také mobilizovaní. Nakonec vás přidělí do třicítky vojáků, kde se ukáže, že všichni při své roční službě sloužili u jednotek vyzbrojených bojovými vozidly pěchoty (BVP).
25. září 2022
Nazítří vás odvezou k deseti vozidlům. Několik jich ani nenastartuje. Vašemu transportéru zase nefunguje žádná komunikace – vnitřní ani vnější. Nejenomže to nikdo neopraví, ale ještě si od vás vezmou pár součástek, aby zprovoznili vysílačku někde, kde to ještě vypadá nadějně. Makáte celou noc, protože v dálce už slyšíte střelbu z děl. A na tom křápu bude záviset váš život. Nakonec to není tak zlé, na jiném BVP nefunguje elektrické zaměřování věže.
26. září 2022
Ráno si rozlosujete funkce a zvolíte si (!) svého velitele. Ve vozidle jste jako osádka tři (velitel, střelec-operátor, řidič-mechanik). Takže moc možností není. Vyhraje to kluk, kterého jedinou extra kvalifikací je, že byl na vojně na dva roky, vy jenom rok. I když jste za dobu roční služby viděli BVP jenom jednou či dvakrát, máte formálně papíry na všechny tři pozice. Pak jste půl roku dělali písaře někde na štábu. A i to bylo před devíti lety. Takže u vás je to vlastně jedno, všude jste stejně (ne)užitečný. Vyrazíte. V další vesnici naberete pěchotu. Také všichni mobilizovaní.
To zamíchá pozicemi ve vozidle. Na místo velitele se posadí jakýsi četař neznámého původu. Zvolený velitel je teď střelec. A původní střelec řídí. Vás posadí na stísněné místo mezi řidičem a věží a děláte tzv. tankové hovorové zařízení. To je ta věc, co nefunguje. Uvnitř vozidla je příšerný hluk (sedíte všichni pár centimetrů od velkého a hlučného motoru). Velitel chce něco říct řidiči, zařve to na vás, vy to zařvete na řidiče. Pointa je, že nikdo nesedí na správném místě, nikdo nemá dostatek zkušeností s tím, co dělá, nejste sehraní a ještě do toho hrajete hru na telefon. S tímhle vědomím usínáte v nějaké škole na zemi.
27. září 2022
Vaše kolona další den vyrazí ke frontě. Teď už to bouchá mnohem hlasitěji. Postupně se z ní odpojují další a další vozidla. Vy skončíte v lese na okraji jakéhosi městečka. Prý máte vozidlo zakrýt větvemi a čekat na rozkazy, se kterými přijde kurýr. Dělostřelecké granáty už vybuchují na dohled, nejenom na doslech. Pěšáci se zakopávají, aby se měli kam ukrýt před střepinami.
28. září 2022
Druhý den ráno přiběhne kurýr s tím, že máte střílet směrem do města, už se tam bojuje. Co je s druhým BVP, které bylo tam, neví. Velitel vleze do věže, zmáčkne nabíjení kanónu, hned první náboj se zasekne a nejde vyndat. Střelba tedy nebude. Rozhodne tedy, že všichni mají nasednout a jede se pryč. Stejně odsaď už žádný kurýr nepřijde. V tom začnou kolem dopadat granáty, je už slyšet i hvízdání kulek. Je jasné, že někdo jde po bévépéčku. Všichni se rozprchnou na všechny strany.
Vy běžíte za seržantem. Střílí po vás. Slyšíte kolem sebe hvízdání kulek, vidíte je narážet do země. Běžíte kamsi do pole. Najednou vám ochrnou obě ruce. Asi ta vaše cysta. Upadnete. Voláte na seržanta, ale nikde není. Ruce obživnou, ale stále v nich nemáte cit. V jakési prohlubni se svlečete až do spoďárů, abyste zjistili, zda nejste zranění. Při své nemoci se nemůžete spolehnout, zda byste to cítili. Ne, vše je v pořádku. Když se setmí, v nedalekém lesíku si najdete dolík, přikryjete se větvemi a snažíte se usnout. Je vám zima. Nemáte kabát. Začalo pršet.
29. září 2022
Probudí vás přilétající miny. Bouchá to kolem vás. Tu nejbližší odhadujete tak na dva metry. I když to přestane, ještě drahnou chvíli se bojíte pohnout. Pak se opět prohlédnete, a i jako dosud ateista, začnete věřit v Boha. Ani škrábnutí. Máte strašnou žízeň. Naposledy jste se napil před 24 hodinami, nejedl jste už dva dny. O hladu vydržíte týdny. Ale bez vody tak tři dny? Jak v noci pršelo, naštěstí je všude plno louží. Když to můžou pít psi...
Přes pole a remízky se vyberete nějakým směrem. Je vlastně jedno jakým. Stejně netušíte, kde jste. Natož kde jsou vaši a kde Ukrajinci. Špicujete uší, zda někde nezaslechnete nějaký hluk, chcete hlavně potkat nějaké lidi. Jakékoliv. Uslyšíte něco až k večeru. Vyberete se tím směrem. Do vesnice nakráčíte rovnou středem. U nějakého domu uvidíte tři vojáky. Ukrajinské. I tak jste šťastný jak blecha. Zvednete ruce a oni vás zajmou. Přesně týden od návštěvy vojenské správy v Lipecku.
Později s vámi dva novináři dělají rozhovor. Můžete zavolat mámě. Ta se po mámovsku zeptá, zda s vámi zacházejí slušně. Odpovíte „Prekrasno, mama.“ Načež jeden z novinářů nevydrží a dodá: „Vážená paní, v ruské armádě dostával jenom minimum jídla a musel spát na zemi. U nás spí v posteli a jí třikrát denně. My jsme totiž civilizovaná země a dodržujeme Ženevské konvence z roku 1947, které Rusko ani nikdy neratifikovalo.“
Vy se stydíte, klopíte oči, ale bojíte se něco říct, protože máte hrůzu ruského vězení, Co když vás vymění a pošlou zpátky od těchto fašistů do vaší úžasné mírumilovné vlasti?
PS: Příběh jsem dal dohromady po paměti z videa, které má přes hodinu. Některé detaily jsem schválně vynechal nebo zjednodušil, už tak je to dlouhé. A navíc, ten rozhovor nebyl úplně chronologický a skákal od tématu k tématu. Takže kdo sem přijde kvůli tomu pindat, bude přinejmenším krutě osarkazmován. Zde máte odkaz a pokud to svedete lépe, napište to lépe.
https://youtu.be/2Lq3d0bZGfQ
PPS: Jako vycvičený velitel motostřelecké čety (3 BVP) si k tomu neodpustím pár poznámek. Při jakékoliv náznaku boje, ve kterém figurují tanky nebo dělostřelectvo, jsme z vozidel sesedali. Zůstal v nich jenom řidič a střelec operátor. Jenomže my jsme už před 40 lety měli malé přenosné vysílačky. Takže jsem mohl těm vozidlům velet i zvenčí. Sověti tohle nikdy nezavedli.
Rusové zjevně kašlou i na vysílačky ve vozidlech. Hlavní důvod, proč jim Němci dávali tak strašně do držky, i když byli přečíslení 3-4 na jednoho. V zbraních až takový rozdíl nebyl. Ale zkuste se v boji domlouvat praporky!
Ono velení těm asi třiceti vojákům není sranda, ani když vám vše funguje. Dostáváte rozkazy od velitele roty, velíte vlastnímu řidiči i střelci a navíc dalším dvoum vozidlům. To všechno ve tmě, hluku a ven koukáte jenom přes srandovná kukátka. Když máte štěstí, tím správným směrem.
Představa, že sedím v BVP s dalšími deseti záložáky, nevím co se děje, protože nemám vysílačku a vlastně ani kanón a čekám bez pořádného výhledu (protože v lese zakrytý větvěmi) co přiletí, se moc neliší od představy Božího soudu. Hodí vás do vody spoutaného a pokud vyplavete, jste čaroděj a pověsí vás. Protože po této výpovědi ho stejně můžou doma zavřít na deset let za dezerci. Jakou by měl asi takovýto klučina životnost v ruském vězení?
V naší armádě řidiči, střelci a velitelé procházeli oddělenými poddůstojnickými školami. Něco jako „univerzální specialista BVP“ neexistovalo. I ta jedna specializace byla dost na půlroční výcvik. Takovýchto „vojáků“ tam může Putin poslat milióny.
Viděl jsem už desítky videí z akcí Ukrajinců. Jsou rychlí, rozhodní, přesně vědí co dělají, jsou neustále ve vzájemném spojení, i ten poslední velitel družstva samostatně rozseká vše, co před ním leží, protože vám ani na sekundu nepřenechá iniciativu. Musíte rychle a správně reagovat, nebo zemřít. On se nezastaví. Družstvo z toho ruského BVP se ani nestihlo rozhodnout, zda vůbec budou bojovat a už je Ukrajinci rozehnali jako kuřata do všech stran.
Jegor Sergejevič v zajetí nikoho z bývalých spolubojovníků nepotkal.
Na četnou (jednu) prosbu
o příběh mobilizovaného specialistu BVP, zde je. Názvem parafrázuji Solženicynovu knížku Jeden den Ivana Děnisoviče. Je to ze stejného ruského vesmíru.22. záři 2022
To si tak sedíte v práci. Na počítači kontrolujete kvalitu právě vyrobené dětské výživy. Doma na vás čeká manželka, za pár dnů vám bude 29. Najednou vám zazvoní telefon, prý se máte dostavit na osobní oddělení. Cestou dumáte, co asi chtějí. Je 22. září. Včera Putin vydal dekret o částečné mobilizaci. Ale to jsou dvě úplně nesouvisející věci. Jako vždycky. Život a politika přece spolu nesouvisí. Proto se politikou nezabýváte, natož abyste proti něčemu protestovali. Na válku na Ukrajině nemáte názor. Na co?
V kanceláři jsou kromě HR manažerky ještě dva lidé, které neznáte. Jeden z nich vám oznámí, že jste právě byl mobilizován. Když váháte s podpisem předvolání na vojenskou správu, pohrozí vám pěti lety vězení. Řeknete, že stejně narukovat nemůžete, protože máte sedmicentimetrovou cystu na mozku a máte kvůli tomu občasné motorické potíže. Komisař mávne rukou a řekne, že to je v poho, stejně ještě musíte projít zdravotní komisí. Tak to podpíšete a večer se na tu správu dostavíte.
Tam vám oblečou uniformu a posadí vás do autobusu. V devět večer vás vyklopí s dalšími desítkami lidí v jakýchsi kasárnách daleko za vašim městem (Lipeck, Voroněžská oblast). Druhý den je hromadný nástup, na kterém se vedle vás složí maník s epileptickým záchvatem. Dostane lžičku pod jazyk aby si ho nepřekousl, než ho to přejde. Začínáte chápat, jak to asi bude s tou zdravotní komisí.
23.-24. září 2022
Vozí vás od čerta k ďáblu. Spíte kde se dá, občas dostanete najíst. Chcete někomu říct o svém zdravotním stavu, ale není komu. Jenom jednou jste nakrátko a zdálky viděli nějakého podplukovníka. Jinak jsou kolem vás samí také mobilizovaní. Nakonec vás přidělí do třicítky vojáků, kde se ukáže, že všichni při své roční službě sloužili u jednotek vyzbrojených bojovými vozidly pěchoty (BVP).
25. září 2022
Nazítří vás odvezou k deseti vozidlům. Několik jich ani nenastartuje. Vašemu transportéru zase nefunguje žádná komunikace – vnitřní ani vnější. Nejenomže to nikdo neopraví, ale ještě si od vás vezmou pár součástek, aby zprovoznili vysílačku někde, kde to ještě vypadá nadějně. Makáte celou noc, protože v dálce už slyšíte střelbu z děl. A na tom křápu bude záviset váš život. Nakonec to není tak zlé, na jiném BVP nefunguje elektrické zaměřování věže.
26. září 2022
Ráno si rozlosujete funkce a zvolíte si (!) svého velitele. Ve vozidle jste jako osádka tři (velitel, střelec-operátor, řidič-mechanik). Takže moc možností není. Vyhraje to kluk, kterého jedinou extra kvalifikací je, že byl na vojně na dva roky, vy jenom rok. I když jste za dobu roční služby viděli BVP jenom jednou či dvakrát, máte formálně papíry na všechny tři pozice. Pak jste půl roku dělali písaře někde na štábu. A i to bylo před devíti lety. Takže u vás je to vlastně jedno, všude jste stejně (ne)užitečný. Vyrazíte. V další vesnici naberete pěchotu. Také všichni mobilizovaní.
To zamíchá pozicemi ve vozidle. Na místo velitele se posadí jakýsi četař neznámého původu. Zvolený velitel je teď střelec. A původní střelec řídí. Vás posadí na stísněné místo mezi řidičem a věží a děláte tzv. tankové hovorové zařízení. To je ta věc, co nefunguje. Uvnitř vozidla je příšerný hluk (sedíte všichni pár centimetrů od velkého a hlučného motoru). Velitel chce něco říct řidiči, zařve to na vás, vy to zařvete na řidiče. Pointa je, že nikdo nesedí na správném místě, nikdo nemá dostatek zkušeností s tím, co dělá, nejste sehraní a ještě do toho hrajete hru na telefon. S tímhle vědomím usínáte v nějaké škole na zemi.
27. září 2022
Vaše kolona další den vyrazí ke frontě. Teď už to bouchá mnohem hlasitěji. Postupně se z ní odpojují další a další vozidla. Vy skončíte v lese na okraji jakéhosi městečka. Prý máte vozidlo zakrýt větvemi a čekat na rozkazy, se kterými přijde kurýr. Dělostřelecké granáty už vybuchují na dohled, nejenom na doslech. Pěšáci se zakopávají, aby se měli kam ukrýt před střepinami.
28. září 2022
Druhý den ráno přiběhne kurýr s tím, že máte střílet směrem do města, už se tam bojuje. Co je s druhým BVP, které bylo tam, neví. Velitel vleze do věže, zmáčkne nabíjení kanónu, hned první náboj se zasekne a nejde vyndat. Střelba tedy nebude. Rozhodne tedy, že všichni mají nasednout a jede se pryč. Stejně odsaď už žádný kurýr nepřijde. V tom začnou kolem dopadat granáty, je už slyšet i hvízdání kulek. Je jasné, že někdo jde po bévépéčku. Všichni se rozprchnou na všechny strany.
Vy běžíte za seržantem. Střílí po vás. Slyšíte kolem sebe hvízdání kulek, vidíte je narážet do země. Běžíte kamsi do pole. Najednou vám ochrnou obě ruce. Asi ta vaše cysta. Upadnete. Voláte na seržanta, ale nikde není. Ruce obživnou, ale stále v nich nemáte cit. V jakési prohlubni se svlečete až do spoďárů, abyste zjistili, zda nejste zranění. Při své nemoci se nemůžete spolehnout, zda byste to cítili. Ne, vše je v pořádku. Když se setmí, v nedalekém lesíku si najdete dolík, přikryjete se větvemi a snažíte se usnout. Je vám zima. Nemáte kabát. Začalo pršet.
29. září 2022
Probudí vás přilétající miny. Bouchá to kolem vás. Tu nejbližší odhadujete tak na dva metry. I když to přestane, ještě drahnou chvíli se bojíte pohnout. Pak se opět prohlédnete, a i jako dosud ateista, začnete věřit v Boha. Ani škrábnutí. Máte strašnou žízeň. Naposledy jste se napil před 24 hodinami, nejedl jste už dva dny. O hladu vydržíte týdny. Ale bez vody tak tři dny? Jak v noci pršelo, naštěstí je všude plno louží. Když to můžou pít psi...
Přes pole a remízky se vyberete nějakým směrem. Je vlastně jedno jakým. Stejně netušíte, kde jste. Natož kde jsou vaši a kde Ukrajinci. Špicujete uší, zda někde nezaslechnete nějaký hluk, chcete hlavně potkat nějaké lidi. Jakékoliv. Uslyšíte něco až k večeru. Vyberete se tím směrem. Do vesnice nakráčíte rovnou středem. U nějakého domu uvidíte tři vojáky. Ukrajinské. I tak jste šťastný jak blecha. Zvednete ruce a oni vás zajmou. Přesně týden od návštěvy vojenské správy v Lipecku.
Později s vámi dva novináři dělají rozhovor. Můžete zavolat mámě. Ta se po mámovsku zeptá, zda s vámi zacházejí slušně. Odpovíte „Prekrasno, mama.“ Načež jeden z novinářů nevydrží a dodá: „Vážená paní, v ruské armádě dostával jenom minimum jídla a musel spát na zemi. U nás spí v posteli a jí třikrát denně. My jsme totiž civilizovaná země a dodržujeme Ženevské konvence z roku 1947, které Rusko ani nikdy neratifikovalo.“
Vy se stydíte, klopíte oči, ale bojíte se něco říct, protože máte hrůzu ruského vězení, Co když vás vymění a pošlou zpátky od těchto fašistů do vaší úžasné mírumilovné vlasti?
PS: Příběh jsem dal dohromady po paměti z videa, které má přes hodinu. Některé detaily jsem schválně vynechal nebo zjednodušil, už tak je to dlouhé. A navíc, ten rozhovor nebyl úplně chronologický a skákal od tématu k tématu. Takže kdo sem přijde kvůli tomu pindat, bude přinejmenším krutě osarkazmován. Zde máte odkaz a pokud to svedete lépe, napište to lépe.
https://youtu.be/2Lq3d0bZGfQ
PPS: Jako vycvičený velitel motostřelecké čety (3 BVP) si k tomu neodpustím pár poznámek. Při jakékoliv náznaku boje, ve kterém figurují tanky nebo dělostřelectvo, jsme z vozidel sesedali. Zůstal v nich jenom řidič a střelec operátor. Jenomže my jsme už před 40 lety měli malé přenosné vysílačky. Takže jsem mohl těm vozidlům velet i zvenčí. Sověti tohle nikdy nezavedli.
Rusové zjevně kašlou i na vysílačky ve vozidlech. Hlavní důvod, proč jim Němci dávali tak strašně do držky, i když byli přečíslení 3-4 na jednoho. V zbraních až takový rozdíl nebyl. Ale zkuste se v boji domlouvat praporky!
Ono velení těm asi třiceti vojákům není sranda, ani když vám vše funguje. Dostáváte rozkazy od velitele roty, velíte vlastnímu řidiči i střelci a navíc dalším dvoum vozidlům. To všechno ve tmě, hluku a ven koukáte jenom přes srandovná kukátka. Když máte štěstí, tím správným směrem.
Představa, že sedím v BVP s dalšími deseti záložáky, nevím co se děje, protože nemám vysílačku a vlastně ani kanón a čekám bez pořádného výhledu (protože v lese zakrytý větvěmi) co přiletí, se moc neliší od představy Božího soudu. Hodí vás do vody spoutaného a pokud vyplavete, jste čaroděj a pověsí vás. Protože po této výpovědi ho stejně můžou doma zavřít na deset let za dezerci. Jakou by měl asi takovýto klučina životnost v ruském vězení?
V naší armádě řidiči, střelci a velitelé procházeli oddělenými poddůstojnickými školami. Něco jako „univerzální specialista BVP“ neexistovalo. I ta jedna specializace byla dost na půlroční výcvik. Takovýchto „vojáků“ tam může Putin poslat milióny.
Viděl jsem už desítky videí z akcí Ukrajinců. Jsou rychlí, rozhodní, přesně vědí co dělají, jsou neustále ve vzájemném spojení, i ten poslední velitel družstva samostatně rozseká vše, co před ním leží, protože vám ani na sekundu nepřenechá iniciativu. Musíte rychle a správně reagovat, nebo zemřít. On se nezastaví. Družstvo z toho ruského BVP se ani nestihlo rozhodnout, zda vůbec budou bojovat a už je Ukrajinci rozehnali jako kuřata do všech stran.
Jegor Sergejevič v zajetí nikoho z bývalých spolubojovníků nepotkal.
Elektrikář, mechaniku dělám jen z donucení a jako hobby.
Moc pekne ... (sarkasmus ... pro mene chapave)
Jen drobna poznamka - z tech zde diskutujicich, kteri nebyli na vojne (asi jich bude vyrazne procento), pripadne ani nesedeli v BVP nebo OT-64 a to za jizdy (poradne rozjebanym) terenem, pripadne nemaji za sebou nocni strelby (kdy nevis, co ve svetle kolebajici se svetlice je stin a co objekt) - tomu nikdo z nich nebude poradne rozumet - pac, co si neprozijes, tomu neporozumis ...
A to nemluvim o valce ... jen o vycviku, pripadne cvicenich ...
A nejake airsofove hrani v maskacich ....
Naposledy upravil(a) lapa dne 24. 10. 2022, 6:19, celkem upraveno 1 x.
Kostka těžko vysvětlí úsečce, natož bodu, že život má i jiné dimenze než má ten jejich ...
To jsem nepsal já, jenom zkopíroval. Je to přepis videa rozhovoru se zajatcem.
Kdo chce, ať pošle SZ. Pošlu odkazy na zdroje, kde jsou přeložené analýzy, diskuze a odkazy na viea a fotomateriál ze světa.
Elektrikář, mechaniku dělám jen z donucení a jako hobby.