Když za vás rozhodovali na MNV a místně příslušné pobočce KSČ zda můžete jít studovat, jestli vás pustí třeba do Jugošky a pod. Když jsem si přečetl s odstupem ty posudky na mne, tak jsem se nestačil divit, že mne vlastně nezavřeli hned po základce. Když jsem se na vojně dostal ke svým papírům, tak to byla celkem rozporuplná četba. Z místa bydliště jsem byl za největšího nepřítele socialistického zřízení a ze zaměstnání zase jako spolehlivý a samostatný pracovník a málem mne nedávali za příklad. Jenže ten posudek z práce psal vedoucí baráku, který řekl komunistům na schůzi, když si stěžovali na mne a kolegu, že pracujeme na pozici, kde by měli mít přednost komunisti, že nemají patent na rozum. Odporovat se neopovážil žádný z nich, protože měli pouze knížku a to bylo tak vše. Byla to velmi smutná doba a velebit ji může jen ten, kdo byl rudý, nebo ten, který to nezažil. A říkám pořád, že komunista je diagnóza. Podívejte se např. na presidenta, ten tam byl chvilku a podepsalo se to na něm na celý život. Bývalý komunista je jako bývalý černoch. A neoperujte tu zase králem popu, ten si nechal bělit jenom ksicht, než mu upadl nos.
