Přiznávám se, že zkoušel jednou a protože tuhle cestu nemám prošlapanou, tak to byl opruz.
Ale já si to vrtání užívám. Když jsem dělal ve fabrice, tak to byla jiná liga. Tam bylo v řídící jednotce 5 desek cca 250x150 mm, na každé byly dva FRB konektory a na třech obrovské hejno TTL obvodů. A protože v roce 1980 se nedělaly prokovené vrtané desky, tak jsme si všechno dělali sami. To potom byla jiná liga vrtat 20 desek po 1500 dírkách. Vrtalo se to 0,9 a 1,2 kobaltovejma vrtákama a dírky na prokovy se dělaly 0,6 tvrdokovama ze Švédska. Ten se fasoval jen jeden a musel se vracet.
Plošňáky z koupelny
Jak dělá PCB radioamatér Jarda OK1CJB:
nepájivá maska:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0913_ma ... maska.html
výroba plošných spojů:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0914_vy ... a_DPS.html
vrtání:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/02_vrtani.html
leptací nádoba:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0917_le ... _vana.html
nepájivá maska:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0913_ma ... maska.html
výroba plošných spojů:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0914_vy ... a_DPS.html
vrtání:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/02_vrtani.html
leptací nádoba:
http://radio.ok1cjb.cz/09_dilna/0917_le ... _vana.html
cq9318 & bf20 & 3d PMi2 & SAFAG 118
Teď se kromě práce pro peníze hodně věnuji novému fiber laseru. Krom gravírování různých obrázků a stupnic a štítků jsem zkusil (pod vlivem youtube) i výrobu plošných spojů. Přímé obrábění mědi laserem jsem zavrhnul. Jde to, ale je to prasečina a smrdí to. Snažil jsem se zvolit pokud možno nejjednodušší metodu.
U jednovrstvých spojů už nejsou žádné problémy a troufnu si říci, že jsou bez kompromisů. Obrázek plošňáku vytisknu pdf tiskárnou do souboru. Výsledný soubor načtu jako křivky do corela, zkontroluju velikost (při tisku do pdf může dojít k nepatrné deformaci) dopíšu popisky a dodělám grafiku a vyexportuju do BMP, které už přímo gravíruju laserem. Je potřeba nezapomenout na inverzi při
gravírování. Výsledek vypadá takto.
Pro náhled jsem použil poškozený štítek na vrtačku. Obrysová čára je silná 1 mills!! Trochu jsem si to zesložitil a rovnou vyráběl oboustranný plošňák. Včera jsem spoj jen tak zlehka očistil a nastříkal oranžovou barvou. Dneska jsem vygravíroval obě strany, to trvalo cca 4 minuty a dal vyleptat. Po očištění ředidlem C6000 jsem spoje napatlal pomocí špejle nepájivkou, plácnul na to kousek celofánu a rozválel hrnečkem. Tahle operace potřebuje hodně doladit !!! Zkoušel jsem do vyšívacího dřevěného rámečku natáhnout siťovinu na sítotisk. Funguje to perfektně, ale pak se musí ta látka vyhodit a je docela drahá. Dá se to umejt ale ředidlo smrdí a taky je drahý jako prase. Ještě uvažuju o fóliové nepájivce. Ale dost filosofování, během 15 minut UV vytvrzování nepájivky jsem z původních obrázků vymazal spoje a samotné plošky poslal opět do laseru a teď již bez inverze vygravíroval letovací plošky.
Po ostříhnutí na rozměr, vyvrtání a vyleštění CIFem na nádobí (vyčistí a nepoškrábe), spoj nalakuju a můžu osazovat.
Celkově jsem k tomuto prvnímu testu přistoupil docela "zívácky" a přesto je výsledek docela dobrej a otestování funkce programu v počítači (Atari 800XL) určitě postačí.
U jednovrstvých spojů už nejsou žádné problémy a troufnu si říci, že jsou bez kompromisů. Obrázek plošňáku vytisknu pdf tiskárnou do souboru. Výsledný soubor načtu jako křivky do corela, zkontroluju velikost (při tisku do pdf může dojít k nepatrné deformaci) dopíšu popisky a dodělám grafiku a vyexportuju do BMP, které už přímo gravíruju laserem. Je potřeba nezapomenout na inverzi při
gravírování. Výsledek vypadá takto.- Náhled
- Plošˇák
Celkově jsem k tomuto prvnímu testu přistoupil docela "zívácky" a přesto je výsledek docela dobrej a otestování funkce programu v počítači (Atari 800XL) určitě postačí.
Tak 1mil čára, na první pohled nepodleptaná, to je teda opravdu hodně dobré.
(pro netišťakáře: 1mil = tisícina palce, tedy 0.0254mm)
Já si bitmapový formát generuju z Gerberů. Tak mám možnost si přesně nadefinovat granulitu, tj. velikost elementárního bodu.
A nehrozí tam rozměrové zkreslení.
Místo do BMP to sypu do bezeztrátového PNG, který je mnohem úspornější. Pak obrázek nemá několik megabyte, ale několik kilobyte.
Neumí ten laser taky PNG?
O nanášení masky bychom mohli někdy pokecat po SZ/mailu. Nebo se snad konečně už někdy potkáme osobně.
Trochu se tam ale bojím jet, prý tam u vás řádí piráti.
Máš nějak vymyšlenou návaznost na další CNC obrábění, případně na slícování jednotlivých úkonů (2 strany, maska) ?
Myslím nějaké trny nebo podobně?
Každopádně skvělé výsledky, a navíc i hodně rychlé. 4 minuty na "osvit" je super.
Blahopřeji.
(pro netišťakáře: 1mil = tisícina palce, tedy 0.0254mm)
Já si bitmapový formát generuju z Gerberů. Tak mám možnost si přesně nadefinovat granulitu, tj. velikost elementárního bodu.
A nehrozí tam rozměrové zkreslení.
Místo do BMP to sypu do bezeztrátového PNG, který je mnohem úspornější. Pak obrázek nemá několik megabyte, ale několik kilobyte.
Neumí ten laser taky PNG?
O nanášení masky bychom mohli někdy pokecat po SZ/mailu. Nebo se snad konečně už někdy potkáme osobně.
Trochu se tam ale bojím jet, prý tam u vás řádí piráti.
Máš nějak vymyšlenou návaznost na další CNC obrábění, případně na slícování jednotlivých úkonů (2 strany, maska) ?
Myslím nějaké trny nebo podobně?
Každopádně skvělé výsledky, a navíc i hodně rychlé. 4 minuty na "osvit" je super.
Blahopřeji.
Pokračování
Moje vrozená lenost mi vnukla další inspiraci. Místo pevných rozměrů použiju přesně definované dírky. Na obrázku to jsou ty tři modrá kolečka. A opět lenora a odměřované dírky jsem při druhém pokusu nahradil přímo dírama na plošném spoji.
Nebudu ničit plošňák a tak jsem použil kousek 2mm dibondu. Výsledný postup je tento. Bez jakéhokoliv přesného polohování vygravíruju jednu stranu. Pak načtu druhou a vygravíruju na kousek černého plexi, ale tady už založené do pevných dorazů. Jak do plexi tak do plošného spoje vyvrtám tři dírky do nějakých padů (oprimálě co nejdál od sebe a do troúhelníku. Použiju pár kolíčků z vrtáků, sesadím plexi a správně orientovaný spoj pečlivě dám do dorazů a opět gravíruju. Výsledek při pečlivé práci sedí jak "prdelka na hrnci". Pak už jenom leptat a nepájivka bude příští týden až se vrátím z chaloupky.
p.s. ty dírky můžou být klidně větší a prdnuté někam do rohů spoje, akorát musejí být na obou stranách plošňáku. Asi vyrábím Ameriku lidi to tak běžně dělají, ale doteď jsem vše dělal fotocestou, měl jsem navyklé stereotypní postupy a to není dobře, změna je život.
Moje vrozená lenost mi vnukla další inspiraci. Místo pevných rozměrů použiju přesně definované dírky. Na obrázku to jsou ty tři modrá kolečka. A opět lenora a odměřované dírky jsem při druhém pokusu nahradil přímo dírama na plošném spoji.
- dibond
p.s. ty dírky můžou být klidně větší a prdnuté někam do rohů spoje, akorát musejí být na obou stranách plošňáku. Asi vyrábím Ameriku lidi to tak běžně dělají, ale doteď jsem vše dělal fotocestou, měl jsem navyklé stereotypní postupy a to není dobře, změna je život.
Jasně. Registrační trny jsou to pravé řešení.
Dělají to tak i velcí kluci (teda - oni jsou spíš menší a do žluta, ale zato dělají těch tišťáků tuny).
Já jako trny používám ložiskové jehly 1.5x14mm. Přesné, levné a snadno dostupné.
Díry pro ně ale vrtám vrtákem 1.55mm. Když jsem vrtal 1.5mm, tak už se dost obtížně tišťák nasazoval a hlavně sundával.
(velcí kluci používají spíš dost tlusté trny, odhadem tak 5mm, a filmy mají po okrajích naděrované strojově už přímo z osvitové jednotky)
Používám je jednak jako registrační pro přesné usazení stran proti sobě, tišťáku proti osvitu, a tišťáku proti vrtačce.
Ale i jako fixační v případě, kdy větší tišťák rozfrézovávám na malé kousky. Nemám rád můstky ani V-drážky. A obrys zásadně frézuji.
Do cuprextitu navrtám registrační díry na CNC v přesně definových pozicích.
Pak cuprextit olaminuju fotoresistem.
Podle typu osvitu buď usadím filmovou předlohu podle těch navrtaných děr (okometricky, resp. lupometricky), nebo v případě jiné metody osvitu/leserování to osadím na lože s trny, odpovídající těm registračním otvorům.
Po vyleptání a masce pak na frézce opět osadím na trny na těch definovaných pozicích a vrtám. Takže soulad vrtání a motivu je výborný.
Na konci obrysové frézovaní, fixované mimo jiné těmi trny.
U Tebe, který pálíš barvu laserem, se to vyloženě nabízí. Pálení dělat na loži s registračními trny na fixních pozicích.
A Ty jen při návrhu PCB v Eagle (nebo jaký CAD používáš) tam v definovaných pozicích přidáš ty díry.
Před akcí do holého cuprextitu na CNC vyvrtáš ty registrační díry (podle dat z toho Eagle, případně podle nějaké univerzální datové šablony).
Dělají to tak i velcí kluci (teda - oni jsou spíš menší a do žluta, ale zato dělají těch tišťáků tuny).
Já jako trny používám ložiskové jehly 1.5x14mm. Přesné, levné a snadno dostupné.
Díry pro ně ale vrtám vrtákem 1.55mm. Když jsem vrtal 1.5mm, tak už se dost obtížně tišťák nasazoval a hlavně sundával.
(velcí kluci používají spíš dost tlusté trny, odhadem tak 5mm, a filmy mají po okrajích naděrované strojově už přímo z osvitové jednotky)
Používám je jednak jako registrační pro přesné usazení stran proti sobě, tišťáku proti osvitu, a tišťáku proti vrtačce.
Ale i jako fixační v případě, kdy větší tišťák rozfrézovávám na malé kousky. Nemám rád můstky ani V-drážky. A obrys zásadně frézuji.
Do cuprextitu navrtám registrační díry na CNC v přesně definových pozicích.
Pak cuprextit olaminuju fotoresistem.
Podle typu osvitu buď usadím filmovou předlohu podle těch navrtaných děr (okometricky, resp. lupometricky), nebo v případě jiné metody osvitu/leserování to osadím na lože s trny, odpovídající těm registračním otvorům.
Po vyleptání a masce pak na frézce opět osadím na trny na těch definovaných pozicích a vrtám. Takže soulad vrtání a motivu je výborný.
Na konci obrysové frézovaní, fixované mimo jiné těmi trny.
U Tebe, který pálíš barvu laserem, se to vyloženě nabízí. Pálení dělat na loži s registračními trny na fixních pozicích.
A Ty jen při návrhu PCB v Eagle (nebo jaký CAD používáš) tam v definovaných pozicích přidáš ty díry.
Před akcí do holého cuprextitu na CNC vyvrtáš ty registrační díry (podle dat z toho Eagle, případně podle nějaké univerzální datové šablony).
Tak jsem si chtěl udělat radost a udělat si druhé UV svítítko s LEDkama. Samozřejmě v duchu současnosi SMD provedení. Primárně to mělo být na osvit nepájivé masky, takže U rampa která svítí na stůl 120x150 mm. Nabídka překvapivě není velká. Drtivá většina LED svítí okolo 380-450 nm a nepájivce "chutná" 320-360 nm. Nakonec jsem sehnal 200 kusů 3528 395 nm a dvě 1W 355 nm led. Včera jsem půl dne dělal plošňák, pro větší krásu použil modrou nepájivku a nakonec tam zaletoval prvních 40 kousků LED. Katalogová hodnota 20 mA normál, 30 mA max. Začal jsem na 18 mA a ledky jenom žhnuly, při 25 mA byl dosvit cca 2 cm a když jsem zkusil dát 30mA, tak již po 5 minutách svitu odešly 2 kousky. Tedy na osvitku opravdu nepoužitelné. Kalibrovaným obloukem jsem vše poslal do koše. Dneska zkusím ty 1W a pak půjdu prohrabat zásoby, někde bych měl mít klasické ledky které mám v původní osvitce a fungují perfektně.
-
Kilovolt
- Sponzor fora
- Příspěvky: 817
- Registrován: 21. 10. 2009, 9:59
- Bydliště: Podřipák jak vyšitej!
Tak ony by ty smd svítily asi dobře, jen určo maj velkej vyzařovací úhel - proto se zdá, že nesvítěj.
Elektrika je potvora-nejni vidět a kope jak divoká mula.
"Učíme se po celý život. Až na školní léta" - Gabriel Laub
"Učíme se po celý život. Až na školní léta" - Gabriel Laub
Co používáš za masku, že potřebuje jak krátkou vlnovou délku?
Myslel jsem, že používáš ty levné tekuté (pastové) masky z Číny. Ne nějakou folii.
A ty Čínské je myslím spíš lepší svítit na obvyklých 405nm.
Při kratší vlnové délce proniká to UV špatně do hloubky masky. Pak je povrch dobře vytvrzený, ale spodek moc ne.
A tedy maska špatně drží na podkladu a dá se (před finálním vytvrzením, případně zapečením) strhnout z desky.
Zvlášť když je vrstva masky tlustší.
Je divné, že ty LEDky svítí tak málo. Neposlali omylem nějaké s hodně krátkou vlnovou délku? U nich už je jejich světlo očima dost špatně vidět.
Když jsme u toho osvitu: nakoupil jsem si 3W UV LEDky. Takový ten běžný typ ve tvaru kovových knoflíků se dvěma packami.
Chci jich 8 kusů jako vzdálený světelný zdroj (aspoň 500mm vzdálený, nebo i víc).
Protože vyzařovací úhel je bohužel dost široký, tak jsem nad ně posadil čočky (z plastových reklamních lup, které firma CoilCraft rozdávala na veletrhu).
Ale jak pak dosáhnout rovnoměrného pokrytí?
Světelná stopa je kruhová. Polohou čočky můžu dosáhnout prakticky její libovolný průměr.
Jenže když ty stopy z více LEDek dám vedle sebe, tak v místech, kde se na hranicích stop překrývají, je intenzita silnější.
Pokud udělám stopy větší a dám je přes sebe, tak už je zase vyzařovací úhel dost široký a pak by to chtělo už dát ten zdroj spíš aspoň metr daleko.
Tak nevím, jak to co nejlíp v rozumném rozměru vyřešit.
Nebo jestli před ty lupy ještě předřadit clony se čtvercovou dírou, a výsledné čtvercové stopy pak přesně poskládat vedle sebe? Bojím se, že by to bylo strašně háklivé na přesné nastavení.
Už jsem zvažoval i takovou variantu, že tu osvitovku nedám do bedny, ale světelný zdroj umístím na strop místnosti. Takže pak bude nejmíň 2 metry daleko a dá se použít dost úzký vyzařovací úhel. Tohle by jistě fungovalo. Jen se trochu stydím, že musím využít fyzikálního principu a neumím to vyřešit technicky na malém prostoru.
Myslel jsem, že používáš ty levné tekuté (pastové) masky z Číny. Ne nějakou folii.
A ty Čínské je myslím spíš lepší svítit na obvyklých 405nm.
Při kratší vlnové délce proniká to UV špatně do hloubky masky. Pak je povrch dobře vytvrzený, ale spodek moc ne.
A tedy maska špatně drží na podkladu a dá se (před finálním vytvrzením, případně zapečením) strhnout z desky.
Zvlášť když je vrstva masky tlustší.
Je divné, že ty LEDky svítí tak málo. Neposlali omylem nějaké s hodně krátkou vlnovou délku? U nich už je jejich světlo očima dost špatně vidět.
Když jsme u toho osvitu: nakoupil jsem si 3W UV LEDky. Takový ten běžný typ ve tvaru kovových knoflíků se dvěma packami.
Chci jich 8 kusů jako vzdálený světelný zdroj (aspoň 500mm vzdálený, nebo i víc).
Protože vyzařovací úhel je bohužel dost široký, tak jsem nad ně posadil čočky (z plastových reklamních lup, které firma CoilCraft rozdávala na veletrhu).
Ale jak pak dosáhnout rovnoměrného pokrytí?
Světelná stopa je kruhová. Polohou čočky můžu dosáhnout prakticky její libovolný průměr.
Jenže když ty stopy z více LEDek dám vedle sebe, tak v místech, kde se na hranicích stop překrývají, je intenzita silnější.
Pokud udělám stopy větší a dám je přes sebe, tak už je zase vyzařovací úhel dost široký a pak by to chtělo už dát ten zdroj spíš aspoň metr daleko.
Tak nevím, jak to co nejlíp v rozumném rozměru vyřešit.
Nebo jestli před ty lupy ještě předřadit clony se čtvercovou dírou, a výsledné čtvercové stopy pak přesně poskládat vedle sebe? Bojím se, že by to bylo strašně háklivé na přesné nastavení.
Už jsem zvažoval i takovou variantu, že tu osvitovku nedám do bedny, ale světelný zdroj umístím na strop místnosti. Takže pak bude nejmíň 2 metry daleko a dá se použít dost úzký vyzařovací úhel. Tohle by jistě fungovalo. Jen se trochu stydím, že musím využít fyzikálního principu a neumím to vyřešit technicky na malém prostoru.
Jak jsem již psal, zkusil jsem exponovat jak kousek pozitivního plošňáku, tak kousek nepájivky. Je modrá a moc se mi líbila. Zatím co původní LED osvitka maká už několik let perfektně (stejně jako 200W rtuťovka) tyhle LEDky teda opravdu ne. Ze dvou centimetrů tam byly flíčky osvícené a zbytek nic, ze 4 centimetrů nic. Původních ledek jsem našel sice pytlík, ale bylo jich tam jenom cca 50 a tak jsem je nechal do zásoby na hlavní osvitku. A od firmy "Jezírka Banat" jsem koupil dvě zuřivky 18W (ty dvojité) a i s dopravou to budu mít v pondělí v dílně za 480 korun. Kolega je používá už několik let k absolutní spokojenosti co do distribuce světla na plochu. Původně jsem chtěl dát šanci 5050, ty svítí jako hrom, ale v UV provedení jsem je našel jenom 420-440 nm. Cena taky nebyla nijak líbivá.