opakovaná přesnost nastavení pravítka při ručním formátovaní je odhadem 0,2-0,4mm u dílu které na sebe musí přesně vavazovat se to dělá tak že se to řeže na jedno nastavení pravítka aby díly byly naprosto(v rámci truhlařiny) stejné
na impregnaci jsou k tomu určené přípravky aby se pak s dalšími vrstvami dobře spojily
my třeba používáme laky milesi kde je impregnace , hrany se natírají 3x plocha se pak stříká, pak zákad2x a vrsšk 2x do živého v případě vysokého lesku se požívá jiný základ na bázi polyesteru a vršek také a pak broušení a leštění
takhle od nás vypadali stupínky z mdf býlý polomatný lak spoje natupo(kolíkované) a přetmelené polyesterovým tmelem
https://photos.app.goo.gl/3sopaczYSzR2kM7g8
natírat hrany epoxidem není ideál, hrozně blbě se vybrušuje do hladka, a v tenkých vrstvách blbě tuhne pak zalepuje papír no prostě jediná výhoda je jeho tvrdost
mám z mdf dělané formy na lisování karbonu viz foto
https://photos.app.goo.gl/AeAcXev8CnLzECbQ6 https://photos.app.goo.gl/QLimqLMab4F2qG7Z9 tam je to opodstatněné protože normální základ to nevydržel a prosycená tkanina se pod přítlakem 3t heveru zabořila do toho základu ale na pohledové plochy
je lepší použít celý systém povrchové ůpravy od jednoho výrobce např milesi , icla ,adler, nebo akrylové autolaky ale ti nemají nachystané základní přípravky na odstranění savosti povrchu