Cjuz píše:druhně při paralelním spojení bude muset trvale pracovat nadproudová ochrana což může zapříčinit přehřívání výkonových koncových členů. Pokud je tam jen nějaký IO nemusí paralelní zapojení dlouhodobě vydržet, ale může
zde se může namítnout že si přece proud volím sám a driver se má přizpůsobit, to ano ale je zde nějaká rychlost regulačního obvodu a všech prvků. Pokud by byl driver dokonalý můžu výstupy zkratovat kouskem drátu a on to musí zvládnout. Jenže rychlost nárustu proudu může být tak vysoká že než zareaguje proudová ochrana dostane se hodnota proudu špičkově mimo technické možnosti driveru respektive jeho koncového tranzistoru. Ten je přetěžován a následně se může prorazit.
Většinou na místní bludy už nemám energii ani reagovat protože z myšlenkových pochodů některých (ne málo) autorů je vidět že snaha o vysvětlení je marná. Stejné pocity jako mám já z některých rad oboru elektra nezřídka cítí i ti co utrpěli strojním vzděláním a také už nereagují na místní výkvět. Je to myslím si škoda pro tohle fórum, ale takový je život...
Teď k tématu:
Driver (pokud není navržen místním všeumělem za nebývalé podpory spolupachatelů zde na fóru) nemá naprosto žádný problém uřídit proud v motoru který "krmí", protože jeho základní funkcí je práve ona přesná regulace proudu za poměrne složitých neustále se mněnících podmínek (různé provozní stavy motoru: různá rychlost otáčení, zmněna zatěžovacího momentu, zmněna magnetického obvodu vlivem tvaru rotoru vůči statoru, magnetické vlastnosti rotoru/statoru atd...). K žádnému přetěžování driveru tedy nedochází! Důvod proč některé motory hůře snáší zkrat na výstupu není výkonové přetížení, ale absence indukčnosti motoru, která je nedílnou součástí regulační smyčky a čím větší je ona indukčnost tím více má regulační smyčka času na reakci. Nulová indukčnost znamená nulový čas pro reakci na zkrat a tím pádem nulová možnost regulace proudu - ten tedy naroste na neůměrnou mez. Proto soistikovanější drivery přidávají vnitřní indukčnost dostatečne velkou na to aby regulační smyčka stihla vypnout (a dostatečně malou aby nezhoršovala zbytečne vlastnosti driveru).
Velké motory mají relativně velkou indukčnost a proto není pro malé drivery problém uregulovat malý proud kterým disponují. Problém je že malý proud větším motorům nestačí, protože moment je (v určité oblasti) přímo úměrný proudu.
Co se týká informace o jmenovitém momentu a proudu. Ten je samozřejmě (jak už je zvykem udávat co největší/nejlepší čísla že ano) udáván pro jmenovitý stálý proud oběma cívkama.
Při pohybu motoru samože neteče vinutím stálý proud, ale proud promněnný velice blízký sinusovce. Když se na tento stálý proud podíváme jako efektivní tak lehce dopočítáme maximální amplitudu (tedy vrcholovou hodnotu sinusovky). Většina driverů bere ve svém nastavení ůdaj právě o této špiškové hodnotě kdy při určiém natočení motoru odpovídá tento proud hodnotě proudu jednou cívkou, kdy ve druhé (fázově elektricky otočené o 90stupňů) je nulový. Tento stav kdy jednou cívkou teče onen "špičkový" proud a druhou nic se dá považovat za onen maximální dynamický moment motoru, který platí ve stavu kdy driver síhá (má dostatek napětí na krmení indukčnosti a protinapětí generovaného pohybem motoru) regulovat proud cívkami motoru.
Nepíšu proto abych kohokoliv shodil před ostatními, ale abych zamezil šíření zcestných teorií tvářících se pro laika jako pravdivé (zvláště když autor zcestné teorie nezřídka má i pravdu).
(zkušenější snad prominou za použití některých ne zcela přesných formulací a absenci rovnic podkládajících má tvrzení

)