Jenže já jezdil třeba ve 4:00 z Prahy směr Slovensko a třeba v 22 večer zpět domů. Nedostatkem kyslíku jsem netrpěl, protože šaltrpáka šla takovým tunýlkem a bylo tam i topení, a uzavřené to bylo gumovými vlnovci. Ty měli životnost tak půl roku. A ten teplomet měl výhodu, protože jsem ho měl v takové míse, že se dal pootáčet na sklo, na nohy na tělo, zase na sklo ....... Někdy si nepamatuju třeba půlku dálnice z Brna do Prahy. To byl akorát ten začátek kapitalizmu. Tehdá jsem si myslel, že pokud nebudu pracovat alespoň 16 hodin denně, nic nedokážu. Nakonec jsem dokázal, prosadil jsem se v oboru kde jsem mohl nabídnot ceny 10x nižší než Americká konkurence a začal slušně vydělávat. Zaměstnal jsem pár lidí, ale boss musí jít příkladem a tak na pátou ráno bejt v práci, připravit kolegům denní plán, a kolem desáté večer zkouknout jestli je vše OK a s pocitem dobře vykonané práce jí domů. Je jasný, že takový zábavy jako šukání, hospůdka s kamarádama, kino, telka tak jednou za měsíc, ale s velkou výčitkou. Volnej den bylo sprostý slovo a tak jsem volný dny vynechal a jednoho krásného dne jsem se nějak rozbil. A bylo po kapitalizmu. Kdybych se vysral na práci a začal krást, tak už jsem mohl bej dávno doma z kriminálu, mít něco vystudováno a naspořeno.

Trošíčku přeháním, ale fakt opravdu málo.