Ahoj,
přemýšlím jak co nejlépe vyřešit následující problém. Potřebuju přesně svázat otáčky dvou vřeten, konkrétně tak aby otáčky synchronizovaného byly v určitém přesném poměru k otáčkám referenčního vřetene. Jestliže Z je celé číslo, tak by převodový poměr byl vždy do pomala Z : 1. Strojařské pozadí problému je popsané ve vlákně http://www.c-n-c.cz/viewtopic.php?f=108&t=14110" onclick="window.open(this.href);return false; bod 1 hned ze začátku. V případě frézování kola se šikmým ozubením pak kolo musí vykonávat ještě dodatečnou rotaci v závislosti na podélném posuvu (podobně jako když se kolo dělá dělící metodou na děličce).
Teď jde o to, jak toto co nejlépe a nejsnáze vyřešit. První co mě napadá je dát na referenční vřeteno rotační enkodér a na synchronizované krokový motor. Řídící elektronika by pak kontrolovala na základě signálu od enkodéru a na základě uživatelem zadaného čísla Z otáčení krokového motoru. Ideálně aby ještě na synchronizovaném vřetenu byl kontrolní rotační enkodér pro zpětnou kontrolu, aby nedocházelo k nějakému pozvolnému skluzu atd.
Otázka ale je, jestli toto má cenu řešit krokovým motorem. Krokový motor je určen pro aplikaci, kdy má dojít o rotaci o určitý úhel, často se mění směr atd. jako v případě CNC obrábění. Nicméně tady jde spíše o to držet otáčky trvale v přesném poměru k referenčním.
Máte prosím někdo nějaké doporučení jak toto řešit?
Díky
Přesné nastavení otáček, synchronizace
Lepsie servodrivre vacsinou toto vedia priamo, nieco ako elektronicka prevodovka - na vstupe enkoder, pomer samozrejme lubovolne nastavitelny.
Tady se to pred lety resilo.
http://www.c-n-c.cz/viewtopic.php?p=56950
Mě připadá jako nejednodušší to řešit elektronicky, vyhneš se hromadě převodu pomocí ozubenych kol, nic nemusis složite nastavovat, jenom jednoduše zadáš převodový poměr a to i pro kola s "blbym" počtem zubů. myslim tim třeba velká prvočisla, kde se těžko nastavuje poměr pomocí převodu z ozubenych kol.
že by docházelo ke skluzu nemusis mit strach. je to v podstate stejny, jako kdyz řežeš závity a synchronizujes pohyb osy s vřetenem (hlida sam ridic system), jenom s tím rozdílem, že synchronizuješ dvě vřetena.
v tom videu co je na začátku diskuze je to krásně vidět.
Jestli si dobře vzpominam, je tam par malych zadrhelu jak to spravne sprahnout a zase rozpojit, ale nebylo to nic hroznyho.
Nevyhoda je, ze k tomu potrebujes pocitac se softem, ale v porovnani s mechanickym rešením mi to prijde o mnoho jednodussi.
M
http://www.c-n-c.cz/viewtopic.php?p=56950
Mě připadá jako nejednodušší to řešit elektronicky, vyhneš se hromadě převodu pomocí ozubenych kol, nic nemusis složite nastavovat, jenom jednoduše zadáš převodový poměr a to i pro kola s "blbym" počtem zubů. myslim tim třeba velká prvočisla, kde se těžko nastavuje poměr pomocí převodu z ozubenych kol.
že by docházelo ke skluzu nemusis mit strach. je to v podstate stejny, jako kdyz řežeš závity a synchronizujes pohyb osy s vřetenem (hlida sam ridic system), jenom s tím rozdílem, že synchronizuješ dvě vřetena.
v tom videu co je na začátku diskuze je to krásně vidět.
Jestli si dobře vzpominam, je tam par malych zadrhelu jak to spravne sprahnout a zase rozpojit, ale nebylo to nic hroznyho.
Nevyhoda je, ze k tomu potrebujes pocitac se softem, ale v porovnani s mechanickym rešením mi to prijde o mnoho jednodussi.
M
Ahoj,
řešil jsem jsem něco podobného u automatu na sekání hadic. Byly tam dva motory. Jeden přesně posunoval hadici a druhý mu s tím "trochu pomáhal" a po useknutí kus vyhodil. Konstruktér dal čert ví proč na každý motor jiný průměr unašeče. Aby se motory nepřetahovaly, musely mít jejich unašeče stejnou obvodovou rychlost. Celé to řídí ARM. V přerušení od timeru se počítají rampy a generují kroky pro hlavní - rychlejší motor. Dále se porovnává skutečná poloha druhého motoru a vypočtená podle kroků vykonaných prvním motorem a převodového poměru. Pokud je chyba větší nebo rovna než jeden krok, tak ho do druhého motoru pošlu. Na první pohled to vypadalo složitě, ale nakonec je to celkem jednoduché. Jede to naprosto spolehlivě. Pokud to krokáč bude stíhat, je myšlenka s krokáčem a encoderem životaschopná.
řešil jsem jsem něco podobného u automatu na sekání hadic. Byly tam dva motory. Jeden přesně posunoval hadici a druhý mu s tím "trochu pomáhal" a po useknutí kus vyhodil. Konstruktér dal čert ví proč na každý motor jiný průměr unašeče. Aby se motory nepřetahovaly, musely mít jejich unašeče stejnou obvodovou rychlost. Celé to řídí ARM. V přerušení od timeru se počítají rampy a generují kroky pro hlavní - rychlejší motor. Dále se porovnává skutečná poloha druhého motoru a vypočtená podle kroků vykonaných prvním motorem a převodového poměru. Pokud je chyba větší nebo rovna než jeden krok, tak ho do druhého motoru pošlu. Na první pohled to vypadalo složitě, ale nakonec je to celkem jednoduché. Jede to naprosto spolehlivě. Pokud to krokáč bude stíhat, je myšlenka s krokáčem a encoderem životaschopná.