To není povrchovka, to je damašek.

Damascénská ocel se dělá tak, že se prokládají pláty obvykle dvou druhů ocelí do tzv. paketů. Kombinují se obvykle hodně tvrdé uhlíkové oceli s těmi houževnatými. Základní paket má třeba 6 vrstev, poté se kovářsky svaří, vytáhne do délky a rozřízne na tři kusy, které se na sebe zase naskládají. To už máš 18 vrstev. Takhle se to několikrát opakuje, až máš třeba několik stovek vrstev. Pak se vybrousí tvar, ať už nože nebo sekyry, zakalí, popustí a téhle povrchovky se dosáhne tak, že se na chvilku ocel ponoří do leptací lázně např. chloridu železitého. Po vyjmutí uvidíš právě tuto texturu, která představuje ty vrstvy. Výsledný vzhled textury se dá různě ovlivňovat, protože výkovek se může během kování různě kroutit (torzírovat) apod. Výsledný vykovaný materiál pak nese zkomibnované vlastnosti obou původních materiálů - čili nůž je velmi tvrdý, ale zároveň houževnatý.