nedokážu si představit tržně fungující soukromou firmu s tabulkovými odměnami
Žádné IT ale T1 až T9 byly dělnické třídy. Byl to hodinový tarif, k tomu byly ještě prémie, které určoval parťák s mistrem.
Pro každé pracoviště bylo stanoven počet procent dělníků pro každou třídu, takže pro získání nejvyšší třídy bylo nutné,
až některý její nositel šel do penze či umřel. Zdejší komunistobijce-teoretiky asi překvapí, že se systém tříd používal
už za první republiky, myslím že právě třídy T1,T2 mají prapůvod právě v tomto starém systému, neboť
minimálně v 60-tých letech už se nepoužívaly.
Úředníci měli vlastní tarify T1-T16, ty byly používané opravdu už od T1, tu dostávaly např 15-ti leté holky, které po základce šly
do půlročního kurzu "Pomocná technická administrativa", a zjara nastupovaly jako psačky a kopistky, koncem 60-tých let
za 600.- Kčs měsíčně. Já dostal při nástupu do technologie v r.1975 T9 (1900.- měsíčně), vysokoškoláci většinou
dostávali T10 (2100.-). Středoškolák mohl dosáhnout max na T12(2700). To doplňoval systém čtvrtletních prémií,
které činily 30 - 100 % platu, ale taky vůbec být nemusely.
Třídy dělnické i úřednické nebyly stejné v celé republice, ale byly rozdělené do tarifních skupin dle odvětví. Nejvyšší tarify měla
těžba a zpracování uranu, další byl hornický a těžký hutní průmysl, pak strategické podniky jako třeba Škodovka,
pak menší podniky, na chvostu byl (nevím přesně pořadí) potravinářský průmysl, podniky místního hospodářství
a státní statky. Prakticky tak ve stejné třídě měl třeba technik na uranu o 75%více(nevím přesně) než stejný technik v OPMH
Toto jsou vlastní vzpomínky a zkušenosti, nic vyčteného z netu.