
Jediná šance je asi namíchat si vlastní barvu, sehnat suřík v obchodě s chemikáliemi a namíchat to do barvy která se asi taky bude muset nějak sehnat, protože to co mají v těch různých Bau* jsou jen vodovky pro nešikovné kutily.
Moderátor: sysel
proč by někdo chtěl ošetřovat stroj antikorozním základem? Sostruh pro použití venku? Myslím že ne. Bývalo jen ,,tropické provedení,to se lišilo ale jen elektrikou. Tak nějak se předpokládalo,že kdo má na soustruh ( který nikdy nebyl levnější než dnešní čínské šmejdy) ,netopí v na kamínka a nebude ho mít ani pod přístřeškem..
Nikoli,kolego. byla to výhradně ochranná funkce. Dřív se totiž dělalo to,co už je dnes přežitek, totiž takzvané stárnutí odlitků. V praxi to zanmenalo,že se odlitek očistil od písku (podle účelu použití a rozměru),obrousily švy a nálitky a namočil se( když byl malý) popř. nastříkal (když byl o něco větší) barvou. Pak se vyhodil podle majetnosti firmy buďto ven,nebo pod střechu ( pro účel,který chceme dosáhnout je třeba ,aby přešel mrazem i horkem,tedy je nevhodné mít jej v hale,kde je +- stálá teplota) a pak se z toho teprve šlo dělat. Dneska je to už překonané,odlitek vychladne cestou k obráběcímu stroji,kde se co nejrychleji obrobí a pryč s ním,jen ať se točí peníze. Když už na něčem opravdu fest záleží,odlitek se vystárne uměle,v peci..Není to sice to pravé,a je to i drahé,ale je to rychlé..A o to dneska jde.testone píše: ↑3. 2. 2022, 7:10 ona ta základová barva na odlitcích má asi i jinou než jen ochrannou funkci
podklad pro orýsování
v době kdy se odlitky obráběly podle čar a důlčíků narýsovaných na povrch se to tuším dělalo tak že se povrch celého odlitku sjednotil nanesením základovky
v místech předpokládaných čar se červenohnědý povrch přemázl štětcem plavenou křídou
do ní se pak rýsovalo
čáry potom byly dobře vidět
viditelné plochy se dále překryly vrchní barvou
v dutinách základovka zůstala
to za a)
no a za b) v kultivovaný fabrice - společnosti se prostě považuje za eklhaft pustit ven nenabarvený odlitek, byť je to plocha někde uvnitř
dokonce je snaha i písek ze slévárny odstranit![]()
Přečti si tehdy platné normy, je to také mj. uvedeno v každém katalogu obráběcích strojů z té doby. Dutiny musí být ošetřené barvou,tam,kde se s odlitky stýkají provozní kapaliny pak i speciální olejivzdornou barvou, všechny vnější části stroje,pokud nejsou funkčně opracované pak musí být vytmelené a opatřené souvislou vrstvou lesklé barvy. K dotazu: vnitřky loží,tedy ty žebra,co jsou vidět byly vždycky vykytované ( olejový kyt řídké konzistence nanášený gumovými stěrkami tak,aby se pokud možno nemusel brousit- to by se totiž muselo ručně,mechanizace nebyla,takže se dalo radši několik vrstev kytu,až se vše vyrovnalo) a přes to barva,většinou jako na stroji ( výrobky TOS)
A na to jsi prosím přišel JAK? - třeba konkrétně u Schaublinů jsou mašiny dvoubarevný nebo ( i tříbarevné. Typicky hlavní (zelená, šedá, modrá), vnitřky elektra žlutá nebo stříbrná, vnitřky odlitků stříbrná, šedá i žlutá...)
Když si to přečteš několikrát tak bys to možná mohl pochopit.
Milane, ty když si to přečteš několikrát, tak bys možná mohl pochopit vtip.Sancho Panza píše: ↑4. 2. 2022, 7:58Když si to přečteš několikrát tak bys to možná mohl pochopit.
Je třeba odlišovat nátěr po lití (ve slévárně) který je na odlitku po dobu než vystárne (nebo na transport). Pak je třeba odlišit nátěr, co je před vlastním obráběním u konečného zpracovatele odlitků a pak je třeba odlišit finální nátěr na mašině.
Prostě pokud někdo opravuje po generálce starou mašinu, tak ho ta první operace rozhodně nezajímá, ta druhá pouze pokud to dokázal očistit až na čistý kov, ta třetí je jasná.
Jinak to, jak to bylo kdysi, je při "kvalitě" současných barev obvykle celkem k ničemu.
Navíc to, co v současnosti používají výrobci, s vysokou pravděpodobností stejně neseženete - protože ty konkrétní polyuretany (díky složení) jsou legislativou určený pouze pro firemní uživatele , takže jasný smolík - koncákovi to nikdo neprodá, distribuční minimum je sud.