S tím tvarem je to jen znázornění principu, na kterém to funguje, ve skutečnosti jsou to dva různě strmé kužely + oblast okolku. Pro znázornění viz výřez z výkresu kola vyráběného Bonatransem (Profil S1002 dle ČSN EN 13715):
Kolo do oblouku (po "novinářsku" do zatáčky) nabíhá zhruba tak, jak znázorněno v animaci. Zajímavostí je, že během jízdy by se okolek (to čůro, co trčí na jednom boku z jízdní plochy kola) neměl dotýkat kolejnic. Dotknout by se měl pouze v opravdu ostrém oblouku, na který vozidlo není konstruováno, nebo ve výhybkách.
Další zajímavostí je, že kolejnice nestojí svisle, ale je mírně nakloněná. Říká se tomu úklon. Dříve se používal úklon 1:20, dnes 1:40. Opět to má vliv na chod vozidla. Když pak vezmu koleje s úklonem kolejnic, tvar kola a vozidlo, měří se tzv. "chodové vlastnosti". To znamená, že se zkouší, za jak se budou podvozky na kolejích vlnit. Tím se zjišťuje, jestli je vozidlo "bezpečné proti vykolejení.
To jen velmi stručně k tomu, co a jak je uděláno a hrubé nastínění, proč to tak je.
Aby tohle všechno fungovalo v obloucích v co největších rychlostech, staví se trať s tzv. převýšením. To je proto, aby vozidlo "nevyletělo" odstředivou silou. Pendolino má dokonce kvůli zvýšení rychlosti výkyvnou skříň, aby "očůralo" fyziku a odstředivou sílu (pendolino = kyvadélko - převzato z italštiny, kde se Pinďa vyrábí). Systém kyvadla umožní průjezd vyšší rychlostí za cenu většího ničení kolejnic a vlastně i celého kolejového svršku. To jsem ale odbočil od tématu.
Problematika rozchodů je složitější. Za rozšíření rozchodu 1435 opravdu mohl Stephenson. Ten ho však nevymyslel. Stephenson ho jen přejal z důlních drah, které měly původ už v římském impériu. První lokomotivy totiž měly být určeny pro tahání důlních vozíků. A protože Stephenson vyvážel do různých oblastí, ve všech těch oblastech byl zaveden rozchod 1435 mm. Původně nebyl rozchod 1435 mm, ale jen 1422 mm, ale byl problém s průjezdem oblouků, proto ho rozšířili na těch 1435.