Konstrukce součástí s ohledem na výrobu
Zdravím. Potřeboval bych poradit jestli máte někdo zkušenosti s rozdílným přístupem při konstruki součástí u výroby na konvenčních strojích a na CNC strojích (soustružení a frézování). Potřeboval bych toto téma rozvést v mojí bakalářské práci. Jedná se třeba o prvky jako radiusy, které na konvenčním stroji vyrábím snadněji všechny stejně velké a na cnc mě je to téměř jedno že je každý jiný. Dále třeba zkosení ploch, zaoblení, tvarové plochy a různé další prvky. Takže kdyby někdo věděl jaké rozdíly v konstrukci je možno dělat při výrobě na CNC strojích budu vděčný za každou radu.
-
Krutor
- Sponzor fora
- Příspěvky: 1029
- Registrován: 2. 12. 2008, 8:58
- Bydliště: Moravské Bránice
- Kontaktovat uživatele:
Tak já jsem sice zatím CNC-teoretik, ale v praxi se často setkávám s tím, že lidi si namyslí růsný tvary, který se jim líbí, ale na klasice se dají udělat buď těžko nebo vůbec. A přitom tam ten tvar nemá žádnou funkci.
Na klasice se dá udělat téměř vše, ale zároveň hodně z toho je tak náročné a pracné, že to je ve výsledku skoro nemožné.
Podstata je samozřejmě v tom, že CNC stroj umí přesně koordinovat pohyb os a tím kopírovat libovolnou křivku, zatímco na klasice se dá rozumně jezdit jen pravoúhle. Výjimkou je malý posuv na soustruhu (na kužely), který umí jezdit šikmo. A některé frézky mají natáčení mezi posuvem Y a X. No a pak jsou otočné stoly, které umožňují pohyb po rádiusu. Plus různé chytré udělátory, které umí třeba soustružit rádiusy.
Já jako klasik se s potřebou CNC obrábění setkávám nejčastěji v těchto případech:
- Soustružení rádiusů - nutno použít tvarový nůž, který musí být na každý rádius jiný. Problém je často s přílišnou šířkou špony.
- Soustružení kuželů - někdy se mi kvůli jednomu kuželu nechce nastavovat úhel šikmého posuvu. Pokud je na sériové součásti více kuželových ploch s různou kuželovitostí, nezbývá než to dělat na více upnutí.
- Frézování vnějších rádiusů. Možno použít vyduté rádiusové frézy, ale jsou drahé a jen na kolmé zaoblené rohy. Takže nezbývá než každý rožek zvlášť objet na otočňáku. Pokud je ve středu rádiusu díra, dá se to upnout za ni. Jinak je dost problém to přesně upnout.
- Frézování vnitřních rádiusů. Je třeba mít nástroj o příslušném poloměru, jinak je to velký problém.
- Frézování šikmých ploch. Nutno obrobek znovu upnout do přesného úhlu a znovu nějak odměřit počátek souřadnic. Hrozná pruda
- Strojní srážení hran. Pokud to jde, snažím se hrany srážet strojně, ne jen nějakým šábrem. Ovšem na klasice jsou možnosti dost omezené. Naproti tomu na CNC se použije ta samá obvodová dráha, pouze se jiným nástrojem a případně offsetem.
Celkově má CNC výhodu, že většinou objede tvar jedním nástrojem na jedno upnutí. To je velmi podstatné, protože každým dalším upnutím ztrácíte přesnost, a poškozujete povrch obrobku.
Daly by se o tom napsat romány, ale místo toho jdu radši to CNC stavět
Na klasice se dá udělat téměř vše, ale zároveň hodně z toho je tak náročné a pracné, že to je ve výsledku skoro nemožné.
Podstata je samozřejmě v tom, že CNC stroj umí přesně koordinovat pohyb os a tím kopírovat libovolnou křivku, zatímco na klasice se dá rozumně jezdit jen pravoúhle. Výjimkou je malý posuv na soustruhu (na kužely), který umí jezdit šikmo. A některé frézky mají natáčení mezi posuvem Y a X. No a pak jsou otočné stoly, které umožňují pohyb po rádiusu. Plus různé chytré udělátory, které umí třeba soustružit rádiusy.
Já jako klasik se s potřebou CNC obrábění setkávám nejčastěji v těchto případech:
- Soustružení rádiusů - nutno použít tvarový nůž, který musí být na každý rádius jiný. Problém je často s přílišnou šířkou špony.
- Soustružení kuželů - někdy se mi kvůli jednomu kuželu nechce nastavovat úhel šikmého posuvu. Pokud je na sériové součásti více kuželových ploch s různou kuželovitostí, nezbývá než to dělat na více upnutí.
- Frézování vnějších rádiusů. Možno použít vyduté rádiusové frézy, ale jsou drahé a jen na kolmé zaoblené rohy. Takže nezbývá než každý rožek zvlášť objet na otočňáku. Pokud je ve středu rádiusu díra, dá se to upnout za ni. Jinak je dost problém to přesně upnout.
- Frézování vnitřních rádiusů. Je třeba mít nástroj o příslušném poloměru, jinak je to velký problém.
- Frézování šikmých ploch. Nutno obrobek znovu upnout do přesného úhlu a znovu nějak odměřit počátek souřadnic. Hrozná pruda
- Strojní srážení hran. Pokud to jde, snažím se hrany srážet strojně, ne jen nějakým šábrem. Ovšem na klasice jsou možnosti dost omezené. Naproti tomu na CNC se použije ta samá obvodová dráha, pouze se jiným nástrojem a případně offsetem.
Celkově má CNC výhodu, že většinou objede tvar jedním nástrojem na jedno upnutí. To je velmi podstatné, protože každým dalším upnutím ztrácíte přesnost, a poškozujete povrch obrobku.
Daly by se o tom napsat romány, ale místo toho jdu radši to CNC stavět
Petr Spáčil
-
prochaska
- Sponzor fora
- Příspěvky: 8349
- Registrován: 16. 7. 2006, 12:33
- Bydliště: Praha Bohnice + Roudnice nad Labem
- Kontaktovat uživatele:
Pochopitelně dělat bezdůvodně různé radiusy není dobré i když to mašina zvládne - vypadá to ošklivě, hlavně v místech kde na sebe navazují pak vznikají hranky nebo takové hrby.
Co se týká specifik konstrukce jedna mě zrovna napadá (před 10 minutami jsem to řešil
) a kupodivu je to oproti klasice konstrukční omezení. Na klasice se obvykle srážejí hrany po obrobení ručně nebo na jiném stroji (frézce či brusce na hrany, omíláním apod.). Na CNC se stává dobrým zvykem hrany srážet strojně, ale konstruktér musí zajistit aby to bylo možné udělat, protože třeba hrana vybíhající z boku kusu není pro ruční srážení problém, na CNC se tam ale tvarovou frézou nedostanu.
Namátkou další věc která se dá využít je polygonální hřídel (místo pera), "zafrézování" místo kolíků, jednoduché dělání závitů do dna a tím i tenčí některé díly, ...
Pěkná věc je zjednodušení těsnění. Když je potřeba zatěsnit tvarově složitý otvor v nějaké skříni (převodovka apod.) tak na klasice to znamená deskové těsnění třeba z gumy, to pořádně přitáhnout, čili masivní litinový dekl s velkými šrouby. Když mám CNC tak kolem otvoru udělám drážku pro o-kroužek, přes to dám výpalek z plechu (na CNC laseru) a přitáhnu větším počtem malých šroubů protože tam žádný přítlak nepotřebuju, čili úspora místa i váhy.
Hodně věcí změní to, že na CNC raději vyměním nástroj nebo vyfrézuju něco navíc než abych obracel či přepínal obrobek, u klasiky to je naopak. Takže třeba raději udělám hranatou díru než abych obracel kus a vrtal z boku díru pro kolík - tady by se daly najít různých a lepších příkladů tisíce.
Co se týká specifik konstrukce jedna mě zrovna napadá (před 10 minutami jsem to řešil
) a kupodivu je to oproti klasice konstrukční omezení. Na klasice se obvykle srážejí hrany po obrobení ručně nebo na jiném stroji (frézce či brusce na hrany, omíláním apod.). Na CNC se stává dobrým zvykem hrany srážet strojně, ale konstruktér musí zajistit aby to bylo možné udělat, protože třeba hrana vybíhající z boku kusu není pro ruční srážení problém, na CNC se tam ale tvarovou frézou nedostanu.Namátkou další věc která se dá využít je polygonální hřídel (místo pera), "zafrézování" místo kolíků, jednoduché dělání závitů do dna a tím i tenčí některé díly, ...
Pěkná věc je zjednodušení těsnění. Když je potřeba zatěsnit tvarově složitý otvor v nějaké skříni (převodovka apod.) tak na klasice to znamená deskové těsnění třeba z gumy, to pořádně přitáhnout, čili masivní litinový dekl s velkými šrouby. Když mám CNC tak kolem otvoru udělám drážku pro o-kroužek, přes to dám výpalek z plechu (na CNC laseru) a přitáhnu větším počtem malých šroubů protože tam žádný přítlak nepotřebuju, čili úspora místa i váhy.
Hodně věcí změní to, že na CNC raději vyměním nástroj nebo vyfrézuju něco navíc než abych obracel či přepínal obrobek, u klasiky to je naopak. Takže třeba raději udělám hranatou díru než abych obracel kus a vrtal z boku díru pro kolík - tady by se daly najít různých a lepších příkladů tisíce.
Aleš Procháska
otazkou je jestli to lze nazvat omezenim.. to kdyz se to na klasice dodelava na jinem stroji a nebo rucne a je to pravidlem a CNC to rovnez neumoznuje udelat najednou podle me neni omezeni.. zase nemuzes chtit po tom CNCcku vsechno.. nadruhou stranu ukaz neco co jde na klasice a nejde na CNCcku to bych nazyval omezenim.. ale myslim ze tezko neco takoveho budes hledat..prochaska píše: Co se týká specifik konstrukce jedna mě zrovna napadá (před 10 minutami jsem to řešil
-
prochaska
- Sponzor fora
- Příspěvky: 8349
- Registrován: 16. 7. 2006, 12:33
- Bydliště: Praha Bohnice + Roudnice nad Labem
- Kontaktovat uživatele:
Samozřejmě, není to opravdové omezení výrobními možnostmi, to jsem psal spíš jako kuriozitu. Ale v praxi to pro konstruktéra omezení je (přinejmenším s tím musí počítat), i když je to v důsledku způsobené "pouze" zlepšením celkové kvality výrobku. Naštěstí se dá zase většinou pomocí CNC řešit, třeba že zářez neudělám hranatý a až ke stěně ale kulatý a bude končit pár mm od stěny.RaS píše:otazkou je jestli to lze nazvat omezenim.. to kdyz se to na klasice dodelava na jinem stroji a nebo rucne a je to pravidlem a CNC to rovnez neumoznuje udelat najednou podle me neni omezeni.. zase nemuzes chtit po tom CNCcku vsechno.. nadruhou stranu ukaz neco co jde na klasice a nejde na CNCcku to bych nazyval omezenim.. ale myslim ze tezko neco takoveho budes hledat..
Ale různá omezení mě napadají
Když jsem potřeboval udělat na vratech díru pro fabku tak jsem upnul vrata na FV2A, prostrčil ruce mřížema abych dosáh na kolečka a frézoval. Do CNC centra vrata neupnu a neupnu Ale opět je to z kategorie kuriozit Aleš Procháska
jsou CNCcka kterejm das do obrabeciho prostoru vrata i se zahradou a barakem