nechce se mi zakládat nové vlákno tak to písnu sem:Také jste už někdy pomysleli na to, že strašně hodně času z vašeho života jste nečině pročekali?
Já jsem většinu života dělal IT - tzn. v devadesátkách jsem čekal až naběhnou (jestli jo nebo ne) windowsy na většině servisovaných PC, pak jsem musel čekat až si najde PnP zařízení a jestli nespadne apod. Většinou se servisoval jeden PC na stole, maximálně člověk mohl něco připravovat. Ale zase takovej sešup na "vesnici" nebyl.
Kolem roku 2000 jsem často čekal než překopíruje někam data... nebo něco zpracuje pomalý PC.
Pak jsem od 2015 dělal i na strojích a čekal s rukou na kolečku posuvu než se něco obrobí nebo pos...
A teď čekám než si něco AI rozmyslí
(a aby mi neutekl kontext v hlavě můžu alespoň přemýšlet na co se zeptám dál, ale utéct myšlenkama jinam = poloviční kvalita výsledku).No pořád pracujeme a čekáme u toho na něco technicky nedokonalýho...
V součtu to za život musí být kvant času...
PS: námitky, že můžu během toho dělat něco jinýho jsou irelevantní, protože většina situací je implicitně takto vedená tzn. vyžadovaná maximální soustředěnost na "čekání"
a třeba v devadesátkách nebyly mobily aby mezitim člověk přečet zprávy a PC stálo na stole třeba jen jedno... a přepínat na jiné témata v hlavě mi bohužel jako ženě nejde... prostě dokončit šuplíček, zasunout šuplíček a vytáhnout další... Takže vlastně nevím proč bychom měli brát jako muži více peněz než multi-šuplíčkový ženy? No ale původoní myšlenka, že na něco pořád strááášně dlouho čekám je tu stále... asi u toho AI usnu než mi odpoví na tu otázku "podstatu života vesmíru a vůbec" možná mě to napadne dřív než jeho... že by 42? co myslíte vy?
