CNC Fórum

Já to koupil asi před 3 roky v UK. Bylo to dost drahý, ale co jsem z toho uplácal slouží, je to nerozbitný. Dnes už to mají i v GME.
Krmí se tím prý i 3D tiskárny.

Fakt špica ,to neznám kolik je těch padesát gramů v objemu,deci,dvě nebo ta kulička co má na prstě

elchemco maji ukazovali mi to taky je to super v tomhle kontextu pouziti me to nenapadlo, vyborny napad

Co si pamatuju, tak shape-plast ma hustotu nepatrne vetsi nez voda (myslim, ze ve vode neplave). Takze decka bude cca 100g ;-)

technické údaje

Krutor píše:Jako sorry, ale to je problematika na mnoho kapitol, nebo lépe na mnoho let zkušeností. Tady musíš položit podstatně konkrétnější dotaz, v opačném případě musíš počítat jen s dílčími radami.

Např. já považuju za hlavní zásadu dokonalé očištění obrobku a všech dosedacích ploch od špon, třísek, prachu a jiného bordelu. Osvědčil se mi postup nahrubo smetáčkem, zbytek ofoukat vzduchem a načisto hadrem.

Tak aspoň ty dílčí rady,. Jinak to očištění to je jasný .
Spíš mi jde o zásady při upínání větších obrobků co se nevejdou do svěráku a přípravek pro ně nemám.

ivčo píše:RaS - na začátku jsi napsal : jenze pokud ji upnu do sveraku tak pri dotazeni se me pokazde zkrouti jinak dotahnu mene nebo vice kdyz dam presnou ocelovou zarazku pro stejne dotazeni tak tim jak je to vysoke se to pokazde stejne hne jinak.. proste je to takove moc zive a lita to tak plus minus 0,3mm

poslední příspěvek: ale to nebyl tenhle pripad ta krabicka je celkem tuha da se utahnout ve sveraku vpohode..

Promiň, ale co tady vlastně řešíš ???

Ocelové kopyto je nesmysl, ale kopyto např z MDF je určitě řešení i pro malý počet kusů, někdy vyloženě nutnost i pro jeden kus. A nic smutného mi na tom nepřipadá... BTW, nikde přece není stanoveno, že přípravek pro upínání musí být absolutně přesná kopie vnitřku krabičky, může přece stačit udělat jenom vnitřní obvod v tl. 10mm. Ale to záleží na tvaru krabičky a požadované přesnosti

když se to takhle vysekne tak to vypadá zajímavě..

při dotažení je tuhá tak že to vpohodě drží, tzn že lze upnout do svěráku aniž by hrozilo rozlomení krabičky, nehrozí to že uteče ze svěráku při frézování atd..
ale není dostatečně tuhá na to aby při přitažení držela rozměr, prostě co utažení to posun vršku krabičky o plus minus 3desetiny...

jinak výroba dopadla tak že jsem prostě každou krabičku najížděl znova a znova, těch 30ks se dělalo necelou hodinku a kdybych dělal kopyto tak by to trvalo asi déle.. si jen tak říkám kam pak s těma kopytama

Bohous.23 píše:

Krutor píše:Jako sorry, ale to je problematika na mnoho kapitol, nebo lépe na mnoho let zkušeností. Tady musíš položit podstatně konkrétnější dotaz, v opačném případě musíš počítat jen s dílčími radami.

Např. já považuju za hlavní zásadu dokonalé očištění obrobku a všech dosedacích ploch od špon, třísek, prachu a jiného bordelu. Osvědčil se mi postup nahrubo smetáčkem, zbytek ofoukat vzduchem a načisto hadrem.

Tak aspoň ty dílčí rady,. Jinak to očištění to je jasný .
Spíš mi jde o zásady při upínání větších obrobků co se nevejdou do svěráku a přípravek pro ně nemám.

máš aspoň upínky? pokud koupíš takovou tu čínskou sadu za 12-15stovek nebo co to stojí tak s tím upneš celkem dost věcí,pokud budeš mít ještě nějákou sadu podkládacích broušených podložek tak si taky pomůžeš.. ono skutečně těžko radit pokud člověk nezná velikost stolu, jak jsou rozmístěný drážky jak je velký a členitý obrobek. . jinak se bude upínat někomu na velký stůl se závity v rozteči třeba 20mm a jinak někomu kdo má malej stolek se dvěma T drážkama

Bohous.23 píše:Tak aspoň ty dílčí rady,. Jinak to očištění to je jasný . Spíš mi jde o zásady při upínání větších obrobků co se nevejdou do svěráku a přípravek pro ně nemám.

To je na celým frézování to nejpěknější. Než se do něčeho pustím tak si udělám kafe, posadím se k tomu, otáčím to v ruce (nebo myší na obrazovce) a vymýšlím jak to upnu napřed a za co potom abych si třeba neodfézoval při prvním upnutí nějakou referenční plochu... Když to jde tak najdu na obrobku nějakou díru nebo místo kam se dá díra beztrestně vyvrtat (protože tam třeba v další operaci přijde odfrézovat výřez) a upnu to šroubem skrz obrobek (samozřejmě na více místech, jeden obvykle nestačí). Většinou to ale nejde tak přijdou na řadu upínky a podložky. Těch mám spoustu, nějaké jsem koupil, nějaké si sám dělal. Na upínkách se nevyplatí šetřit. Nedávno jsem dělal jednu věc (jako obvykle jeden kus ) kde bylo vymyšlení upnutí přímo "výzva". Nakonec to dopadlo tak, že jsem udělal do polotovaru drážku 20H7 (v místě které potom přišlo odfrézovat), nacpal do ní kameny 20/18, ty zase do T-drážky stolu a přitáhl jedním šroubem. Po ofrézování z jedné strany jsem to vycpal broušenými kostkami (došlo i na johansonky) a upnul takovými bočními upínkami které jsou celé schované v T-drážce, jenom z nich kouká takový třímilimetrový zoubek který se šroubem z boku přitlačí na obrobek, vlastně je to takový miniaturní volný svěrák. Čímž chci říct, že asi jediné pravidlo je o tom přemýšlet a pokusit se něco užitečného vymyslet

Diky za rady. Chce to holt tu praxi ošahat si to a zapojit trochu myšlení. .

Marně pátrám, jestli tu někdo používá pro upínání některých obrobků lepení pomocí oboustranné pásky. Mému kolegovi se to velmi osvědčilo při obrábění reliévů ze dřeva. Upnutí je velmi tuhé. Samozřejme potřebuje rovnou upínací plochu jak stolu, tak i polotovaru. Pokud se ještě polotovar zajistí nějakou příložkou ze stran, je upnutí podobně tuhé jak ve svěráku. Daly by se pak upnout i málo tuhé díly, třeba z plastu.
Teď se musím opravit, právě mně kolega sdělil, že to není jeho nápad, ale četl to někde tu na fóru. Přesto to sem dávám pro toho, kdo po něčem podobném pátrá.