Lukopren je pro odlévání výborný, ale dost se připaluje a forma moc nevydrží. Tomu se dá výborně odpomoci tím, že se do něj při výrobě lukoprenové formy ještě
PŘED smícháním s tužidlem přidá
práškovitý suřík (oranžový, velmi jemný prášek, chemicky Pb3O4 -
http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_olovn ... 8Dit%C3%BD ). Lze použít i nějaký jemný kovový prášek (MS, AL) užívaný pro výrobu zlaté či stříbrné barvy, ale se suříkem jsem dosáhl nejlepších výsledků - nejlépe odvádí teplo z místa styku formy s kapalným kovem do hmoty formy. Připomínám, že formy pro odlévání cínu je nutno (i z tohoto důvodu) dělat mohutnější a spotřebují tedy více Lukoprenu než v případě prostého odlévání z (například) Epoxy. Životnost lukoprenové formy s přídavkem suříku lze ještě dále zvýšit tak, že se před nalitím cínu dá na několik minut do mrazáku.
S přídavkem suříku je forma sice o něco tužší, ale odlitky se přesto dají krásně vyloupnout. Zkoušel jsem i vícedílné formy a vydržely mnoho desítek kusů. Odlitky krásně kopírovaly sebemenší detaily, na odlitcích např. lodních vrtulí jsou dobře čitelné jak asi 3mm vysoká písmena jemných reliéfních nápisů výrobce na lopatce, tak i nepatrné chyby na plastovém vzoru vrtule - originálu firmy Graupner.
BTW: Likviduji pozůstalost po tatínkovi a ve sklepě jsem objevil asi
70 kusů kilogamových cihel s vyraženým nápisem CL obsahujících
směs cínu, antimonu a olova a určených specielně pro odlévání cínových figurek. Kdysi jsme měli s tátou několik prodejen s elektronikou a cihliček jsme prodali několik metráků, řada lidí si z nich dělala i pájky; tyto si asi tatínek nechal pro případné využití v modelaření.
Rád cihličky (nebo část, pár si jich nechám) odprodám - tolik prostě nespotřebuji. Cihličky jsou "fabricky" originálně baleny po deseti kusech...
