Intenzita se nastavuje parametrem S.
Jeho rozsah (tj. jaké číslo představuje 100% výkon) se nastavuje v GRBL v parametru $30 - Maximum spindle speed.
Já tam mám $30=1000, takže pak výkon paprsku nastavuju v rozsahu S0 - S1000.
LaserGRBL osu Z sám přímo zdánlivě nepodporuje, tj. nikde se nenastavuje.
Ale s osou Z normálně pracuje.
Takže když máš v G-kódu třeba příkaz G0 Z1, tak prostě vyjede o milimetr nahoru.
Sám ji umí řídit například v makrech, kde se dá nastavit, aby při řezání tlustého materiálu na více průchodů snížil po každém průchodu polohu Z a ohnisko tak bylo stále v optimální poloze.
Já ji používám při ostření. Mám napsané jednoduché G-kódy, které sjedou několik milimetrů pod nulu a říznou 2 čáry (většinou do běžného kancelářského papíru). Pak vyjedou o 1 mm nahoru a opět říznou, a tak dál až zase několik mm nad nulu.
Pak je pohledem krásně vidět, ve které výšce byl laser optimálně zaostřen. Je to tak vidět mnohem lépe než jenom sledováním stopy v ukazovátkovém módu.
Pokud pak řežu tlusté materiály, tak si je změřím šuplerou a v ručním MDI režimu vyjedu s osou Z na požadovanou výšku. Po řezání zase sjedu na svou nalezenou nulu.
Pro ofuk mám malý 45mm ventilátor, původně byl na nějakém chladiči starého procesoru. Větráky berou prd, to zdroj určitě dá.
Výborné je časem doplnit i air-asist. To je foukání ostrého tenkého proudu vzduchu přímo do místa řezu. Já jako trysku používám zkrácenou tlustou injekční jehlu, ale jistě se dá použít jakákoli tenká trubička. Ale tam to chce už trochu tlak. Ideálně z kompresoru, podle průměru trysky pak zredukovaný na nějaký 1 bar nebo tak něco.
K přepalování rohů: GRBL umí laserový mód, kde se laser spíná příkazem M4 a nikoli M3 jako normálně.
V laserovém módu se snaží sám snižovat intenzitu paprsku podle reálné rychlosti. Takže při akceleraci/deceleraci v rozích si sníží výkon. Není to dokonalé, ale celkem to funguje.
Papírové šablony do kancelářského papíru řežu na plný výkon (laser 5.5W s FAC optikou) při F2000 na 1 průchod. Do různě tlustých kříďáků, kartonů a papundeklů pak třeba při F1000, při tlustých materiálech případně i na víc průchodů. Je třeba experimentovat.
Tady jsou nějaké fotky z pokusů.
Je to z toho testovacího G-kódu, který zajede pod nulu, řízne 2 čáry, vyjede atd.
Dvojice čar jsou od sebe vždy milimetr, ty dvě čáry v jedné dvojici jsou od sebe 0.3mm. Je to fotka shora a druhá prosvětlená.
Delší dvojice určuje nastavenou nulu.
Je vidět, že nula je nastavená skoro dobře, ale ideálně ne. Milimetr pod nulou je ještě řez celkem dobrý, ale milimetr nad nulou už je víc rozostřený. Takže by to chtělo nulu posunout tak o 0.3mm níž.
Ta poslední fotka je z mikroskopu, je to šablona pro dávkování pasty z tlustšího kříďáku. Rozměr těch okýnek je myslím 1.3x0.4mm, rozteč okýnek 0.8mm.