Zakončení sběrnice je obecně k tomu, aby na vedení nevznikaly odrazy.
Ideální stav je takový, kdy je sběrnice na obou koncích zakončena jmenovitou impedancí vedení, kterým je ta sběrnice tažena.
Protože se RS485/422 v drtivé většině tahá kroucenou dvoulinkou (v praxi většinou síťovým UTP nebo FTP kabelem, protože ten je snadno dostupný, levný a má skvělé parametry), který má jmenovitou impedanci kolem 100R, tak se jako nejjednodušší řešení jeví zakončit to odporem třeba 120R. Viz první obrázek.
Jenže nic není zadarmo. Když tam dáš takto malý odpor, tak přes něho teče docela velký proud, který ho jednak zahřívá, ale hlavně zatěžuje vysílač a zmenšuje napěťový odstup těch drátů A+ a B-.
Tak se občas dělají různá modifikace, jako třeba že se zakončovák stejnosměrně oddělí kondenzátorem, jak je to na druhém obrázku. Nebo spíš že se použije nějaká kombinace, dá se jeden odpor napřímo a menší odpor pak přes kondenzátor atd.
Ale dá se využít i chytřejší řešení. Z impedančního hlediska je možná napájecí zdroj považovat za zkrat. Takže je možné to zakončení, nebo aspoň jeho část, udělat vůči zdroji. Má to 2 efekty: v neaktivním stavu, což je většinou největší část doby, nejsou budiče příliš zatěžovány, protože nemusí krmit velkou DC zátěž. A navíc je pak rozkmit signálu větší, než při zakončení jen odporem mezi linkami A a B. Další výhodou pak je, že i když je třeba vysílač vypnutý (platí hlavně u jednosměrných komunikaci), tak je stále na sběrnici zaručen neaktivní stav, tj. sběrnice neplave. Na třetím obrázku je zapojení, které používá třeba sběrnice Profibus, což je RS485 s přenosovou rychlostí až 12 Mbit/s (Profibus je celosvětově nejrozšířenější real-time průmyslová sběrnice ne-ethernetového typu).
Všechny tyhle metody tvrdého zakončení předpokládají, že sběrnice je lineární a je zakončena jen za začátku a na konci, tj. vše je v ideální konfiguraci. Ale v praxi se často hodí udělat občas nějakou odbočku, občas to někdo nezakončí nebo naopak zakončí ve více místech atd. Pak pokud se nejde skutečně na nějaké komunikační limity rychlostně nebo délkou sběrnice, tak není špatně udělat to zakončení měkčí, a pak ho zapojit na tom zařízení nafurt (tvrdý zakončovák by měl mít switch, kterým se vypne, pokud není to zařízení na konci sběrnice). Viz poslední obrázek. Pokud předpokládaný počet těch komunikujících zařízení není velký, dal bych tam takové hodnoty, jako jsem namaloval ve schematu. Při předpokladu větší sítě bych zvolit ty odpory nahoře a dole třeba 4k7 a ten mezi A a B třeba 2k2.