Milan199 píše: ↑29. 10. 2020, 7:58
Když někdo evidentně lže, udělá ze sebe blbce. Ale fakt bych se přimlouval za věcnou argumentaci místo facek. Je to mnohdy úmorné, zdlouhavé, ale je to fér.
František Ringo Čech: Ruský týden - Struna, která nikdy nepraská!
První koncert ubíhá rychle a bez problémů. Na závěr koncertu praská Kubešovi struna, ale nevyměňuje si ji. Není mi to jasný a tak k němu putuju s tamburínou v ruce.
„Nemám ji. No prostě ji nemám!“ To je Kubešova odpověď.
Na sólech je to znát, kapela je nervózní, ale publikum nic netuší, Standa je tak dobrej, mizera, že hraje výtečně i bez prasklé struny. Přesto je mou povinností, abych mu po koncertě vynadal.
„Jak to, že si nevezmeš na jeviště náhradní struny?“
„Jak to neberu? Beru!“
„Tak proč sis ji nevyměnil?“
„Neměl jsem ji!“
„Dyk říkáš, že sis ji vzal!“
„Tuhle né!“
„A proč?“
„Protože ta nikdy nepraská!“
„Dyk ti praskla!“
„To jo, ale nikdy nepraská!“
„Tebe nenapadlo, že by mohla prasknout? Ty bys ji neunes na to jeviště s ostatníma rezervníma strunama?“
„Sakra, dyk říkám, že nikdy nepraská!“
„Ale tobě praskla! Uvěříš teď tomu, že praská taky tahle struna?“
„Nepraská!“
„Tobě praskla!“
„To jo, ale jinak nikdy!“
„Připouštíš ale teď, že ti praskla, že je to možné?“
„Ne!“
„Ale teoreticky ano, alespoň to uznej, Stando!“
„Ne.“
„Dobrá,“ končím dialog. „Shodli jsme se na tom, že tahle struna nikdy nepraská, ale tobě náhodou praskla. Budeš si ji ode dneška pro jistotu brát na jeviště?“
„Ne.“
„Proč?“
„Protože tahle struna nepraská.“
. 