Josef píše: ↑28. 9. 2019, 9:15
Mex píše: ↑28. 9. 2019, 8:35
Jasně, pohled jen z jedné strany (samozřejmě z té mé) je vždy jednoduchý.
Nebudu se tě ptát, co by jsi národu nařizoval, ale co by jsi nechal na jejich rozhodnutí?
Asi to píšu blbě, když jsem tak nepochopen. Tak to zkusím ještě jednou.
Jsem svým založením volnomyšlenkář. Jsem podnikatel, živím se sám, nechci od nikoho žádné dotace. Děsně mě sere, že musím platit daně a každé nové nařízení a omezení ve mně vždy v první chvíli vyvolá silně negativní reakci. A to i když se mě netýká (třeba plošný zákaz kouření v hospodách, přitom já do hospody vlezu tak jednou za 5 let a je mi fuk, jestli se tam kouří nebo ne).
Takže abychom si rozuměli - já po žádných zákazech a příkazech netoužím. Já nepotřebuju, aby mi někdo přikazoval jezdit v přilbě a nechlastat u toho, protože v ní jezdím zcela dobrovolně a nechlastám ani při jízdě a ani nikdy jindy.
Ale na druhé straně chápu, že nějaká omezení být musí. To je to, o čem celou dobu píšu. Žije nás mnoho na malém prostoru a naše možnosti jsou dneska velké (v kladném i záporném smyslu), tak prostě nějaká pravidla být musí.
Pan Procházka napsal příklad ženské, která byla pro uzákonění povinnosti nosit přilbu, aby si neublížila (ale sama ji neměla). Samozřejmě to vypadá jako srandovní příklad blbosti.
Ale je to tak? Je to opravdu jen ojedinělý příklad hlouposti jedné blbky? Není to spíš příklad toho, jak mnoho lidí uvažuje (nebo spíš "uvažuje")?
No a pak nastupuje nějaké to omezení, kterým se stát snaží předejít aspoň některým problémům.
Lidi jako já takové nařízení nepotřebují a možná mě i serou (už jenom kvůli tomu, že to přišlo "shora"), stejně bych se i bez toho nařízení choval stejně. Ale jak vidno, nejsou všichni lidi jako já, a proto ten mocenský zásah. Který (znovu opakuji) já nepotřebuji, nepožaduji, ale ve svém věku už chápu.
Jak jsem psal - pohled z jedné (té mojí) strany je vždy jednoduchý. Umí to každé dítě už když se narodí, umí to dokonce i každé zvíře. Ale umět pohled i z druhé strany nebo z nadhledu, to už se člověk musí naučit.
Když jsem byl starý jako Gréta, tak jsem taky všechno věděl nejlíp a všechna omezení mě srala. Když mi bylo 2x tolik, tak už jsem nevěděl všechno nejlíp, ale všechna omezení po pořád srala. Teď už je mi víc než 3x tolik a vím, že nic nevím, ale už chápu nezbytnost některých omezení (ale třeba prolomení bankovního tajemství mezi ně nepatří, abych navázal na předchozí post).