CNC Fórum

Ještě zkusím k tomu vlivu řezné rychlosti na kvalitu povrchu obrobku.
V jednom z odkazů výše je obrázek s vyznačenou tzv. oblastí plastické deformace při obrábění. To je oblast těsně před břitem (řeznou hranou) nástroje. Ona se totiž ve skutečnosti tříska neodkrajuje, ale část plasticizovaného materiálu obrobku se vlivem teploty a tlaku oddělí(=tříska), a část zůstane na obrobku a tam dochází k procesu tváření. Dojde tím k mikroskopickému zpevnění a "uhlazení" povrchu (zároveň se zvětší povrchové napětí v materiálu). No a čím větší je řezná rychlost, tím je také v té oblasti plastické deformace více tepla. Materiál přestává být křehký a začíná být tvárný.

Ještě upřesním princip tvorby nárůstku. Je za tím totiž obyčejná difúze. Částice materiálu vlivem teploty a tlaku navzájem difundují - podobně jako při pájení. Proto se moderní řezné materiály povlakují

David96 píše: ↑28. 1. 2020, 6:59 Děkuji za další super poučku, jsem zase o něco chytřejší.Jinak se chci zeptat orovnávám brusný kotouč zelný na sk plátky.Mám k němu orovnávací diamant, ale je na oko hodně používaný - zakulacený.Když s ním rovnám tak pak kotouč nebere a rychle se zanese.Je možné že může být orovnávač tupý?

Ano! Na orovnávači je potřeba mít (u nebroušeného dimantu hledat) ostrou hranu a otáčet ho. Teprve pak pořádně "otevřeš" strukturu kotouče.

Ahoj Davide, já bych řekl, že ty hodiny nad knížkama bys měl ztrávit u soustruhu. Ne že by knížky nebyly fajn, ale strojařina je přesná disciplína, kde víc jak jinde strašně záleží na citu. A ten cit nevyčteš, ten získáš jen natočenýma motohodinama.

Každý matetiál je jiný a každý chce trochu jiný přístup. Plátky (kostky) volit podle materiálu, na jaký jsou určené. P - železo, M - nerezka, K - litina, N - neželezné kovy, S - superkovy (doma asi nepotkáš). Hrubovat hrubovacím plátkem (velký radius, "tupější" geometrie břitu, v označení plátku většinou písmenka PM). Např. kostka 80 nebo 55°, radius 0.4. Nechat přídavky a použít šlichtovací kostku (ostrý břit, malý radius, označení většinou PF). Např. kostka 35°, radius 0.2 nebo 0.1. Velikost kostky (07, 11, 16) volit co největší v rámci možností - hlavně v díře.

Já osobně si na klasice nechávám na šlichtování cca 0.3 přídavky na průměru a cca desetinu na čele, pak šlichtovákem chytnu míru a nechám si poslední dvě špóny stejné, cca 0.08 (špona 4 stovky). Zaberu prvních 8 stovek, změřím, kolik nůž skutečně zabral a s ohledem na to pak zaberu poslední šponu.

Železo, nerezka, hliník, měď, mosaz - není nic lepšího, než VBD. Litina chce malé otáčky, nůž s negativním sklonem břitu a hadru na vodících plochách soustruhu. Silon, ertalon, makrolon atd. chce ostře nabroušené radeco nebo kovaný nůž. Fíbr (kuprextit) chce hlavně vysavač a odsávat.

Každý materiál ti neudělá pěkný povrch. 11109 nebo 11600 bude jak sklo, na 14220 tak hezký povrch neuděláš.

Dobře kus chladit je důležité taky kvůli míře - u přesných věcí se ti kus po vychladnutí "seschne" a seš hned mimo toleranci. Doma to občas jde blbě, ale hodně pomůže i vzduch z kompresoru.

Konečně komentář, který musí pochopit snad každý. Správná volba destičky, řezné podmínky a v neposlední řadě chlazení. Spousta garážistů ho ani nemá funkční a pak se diví, že je to chlupaté a ještě pod míru. Teorie je dobrá věc, ale v praxi je to kolikrát docela jinak a pak příjdou velice vhod vychytávky starejch fachmanů. Mě hodně pomohlo koukání na ruce profíkům a spousta mnohdy "hloupých" dotazů, proč zrovna takhle a ne jinak. Nejsou to žádné čáry a nemá smysl vymýšlet už dávno vymyšlené a vyzkoušené. Nechci tu mentorovat, ale čím déle se jako amatér věnuji soustružení, tím více zjišťuji, kolik toho ještě neumím a neznám. Naštěstí mám kamaráda, který u soustruhu stojí celý život a není lakomý se podělit o zkušenosti. Škoda, že bydlí tak daleko.

Ještě přihodím stránku s těma teplotama nástrojů

To je ta Stachanovská příručka? Rychlořezná ocel při 600°C? Nevím, nevím

Tohle je strojírenská technologie z roku 75, ale je to i v jinejch, můžu se zkusit tou hromadou prohrabat.

Tohle je z roku 84, Strojírenská technologie I.

Tak z týhle knížky jsem se nejsíš učil řemeslu.

Ještě jak se David ptal co se přesně děje u tý třísky, tak k té plastické deformaci

Britt píše: ↑29. 1. 2020, 5:24 Tak z týhle knížky jsem se nejsíš učil řemeslu.

Je to tahle?

Technologie strojního obrábění III

Zdravím, konečně už v tom mám jasno.Pro mě je důležité když vím co jak přesně funguje, pak je pro mě jednoduší řešit vzniklé problémy.Ostatně bez vás bych na tohle nikdy nepřišel, takže vám všem děkuji, že jste mi to polopaticky vysvětlily.Jenom doufám že jste při tom zdlouhavém vysvětlování nepřišly o nervy, děkuji všem.

S tím si nedělej starosti, kdo nechtěl, ten se nezapojil. Všechny podobný věci celkem slušně rozebraný jsou v tý Technologie strojního obrábění III. Ta knížka stojí pár desetikorun a je v ní toho dost zajímavýho.