
Vinil
Touhle dobou jsem měl mít nový laser a nová mašina měla "chrlit" výrobky. Samozřejmě nic nechrlí, neb její torzo leží jak chcíplá mrcha v dílně. On sice člověk míní, ale prasklá bederní ploténka fakt mění situaci.
Ale už jsem vcelku OK a tak zase makám. Několika měsíčním absentováním jsem si vytvořil krásnou, téměř nekončící frontu restů. Krom zábavy se taky musím něčím živit a tak starý, malý laser jede opravdu hodně a dělá mi jenom radost. Nejenom spolehlivostí, ale i kvalitou práce. Kromě běžných prací věcí jsem řezal vinil, klasická předrevoluční LPíčka. Ne, že bych řezal novou hudbu, ale docela zajímavé tvary. Ovšem vinil je zlo !!!!! Vždy jsem si myslel, že nejhorší materiál je černý kartón 500g, ale moc jsem se mýlil. Na první místo se s přehledem dostala Moravanka na 300mm LP. Není možné prostě řezat větším výkonem, protože materiál který neshoří se pouze roztaví a zase spojí. Přetavenej vinil neztrácí svoji velkou pevnost a tak je tento způsob výroby nepoužitelnej. Nakonec zafungovalo výrazné snížení výkonu paprsku, poměrně rychlý posun hlavy a několikrát opakovaný řez. Převážná většina materiálu shoří a výsledek je docela dobrý. Každá deska je ale jiná a tak to úplná hitparáda není. Co je však důležité, hořící vinil dělá šílené množství neuvěřitelně smradlavého dýmu. Po dvou dnech práce mám totálně zanesený filtr a ve vzduchotechnice laseru chuchvalce lepkavých okrových sr...aček. Ovšem tady se Číňan docela vytáhnul, zadní zrcátko je úplně čisté, boční trochu zakouřené. Tak jsem měl alespoň důvod po třech letech seřídit dráhu paprsku. VINIL NEBRAT !!!
