Demanualizace soustruhu - tudy ne
Napsal: 4. 11. 2017, 8:49
Zdravím všechny přítomné i nepřítomné a to i přes to, že ti nepřítomní si to nyní nepřečtou, protože si to mohou přečíst později a tedy ty nepřítomné zdravím pouze o něco později. Rád bych vyrovnal drobný dloužek vůči tomuto fóru, neb po několikero let jsem zde čerpal cenné informace týkající se mnoha různých problémů spojených s tvorbou automaticky pracujících obráběcích strojů řízených na základě textového souboru prostřednictvím řídícího systému či pouze osobního počítače vybaveného příslušným software k provádění takovýchto operací, aniž bych nějakými informacemi či vlastními postřehy vyvážil vznikající nerovnováhu v toku informací. Abych tento nedostatek, či nebojím se přímo říci prohřešek odčinil, rozhodl jsem se občas sepsati několikero svých postřehů, které snad mnohému začínajícímu bastlíři na poli strojírenském ku prospěchu budou. Předložené zkušenosti prosím nechť jsou chápány ryze Cimrmanovsky: "Tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede", nebo tak nějak to bylo. Nuž tedy začněmež.
Prvním projektem k němuž jsem se v této oblasti odhodlal byla přestavba klasického soustruhu na CNC. V té době (2009) jsem předpokládal že tento stroj budu používat k výrobě dílců na zakázku, skutečně jsem na něm i několik zakázek vyrobil, nicméně to bylo ještě v jeho manuální verzi a nebylo to rozhodně jednoduché. Ale abych to příliš neroztahoval, přejděmež k věci.
I. Volba stroje.
Rozhodl jsem se pro koupi zánovního čínského stroje (Proma, přesný typ teďkajc nevím, snad doplním později, točná délka cca 800mm), což byla pitomost číslo 1. Stroj byl koupen na inzerát za nějakých 50 000Kč, nový v té době stál cca 84 000Kč. Stroj byl zakonzervovaný, zabalený, původní majitel prý zemřel dřív, než ho stihl rozbalit. Pokud nejste přecitlivělí na černý humor, tak bych teď s dovolením napsal že měl štěstí, neboť se ušetřil zklamání, za co že to utratil tak nehorázné peníze. Takže k pitomosti číslo 1. doplníme radu číslo 1. - raději než nový čínský stroj kupte jakýkoliv starší, třeba i ze šrotu, za rozdíl v ceně jej malinko zrenovujte a máte použitelný stroj na kterém se dá i pracovat. Důvodů je celkem pět:
1. Tuhost
2. Tuhost
3. Tuhost
4. Přesnost
5. Výkon
Možná se vám zdá že důvody 1-3 jsou totožné, nejsou: 1. Tuhost - stroj se při obrábění větších dílců chvěje i při nejmenší třísce; 2. Tuhost - na stroji prakticky nelze upichovat ani zapichovat 3. Tuhost - přecházíme plynule k bodu 4, tuhost stroje je tak mizerná, že může docházet k nerovnoměrnému odtláčení nástroje během řezu. Když už jsem to začal rozebírat, tak rozebereme i zbývající body. 4. Přesnost - je pravda že jsem na stroji úspěšně vyráběl i dílce v toleranci 0,006mm (hodinky na příčném suportu), nicméně když bylo potřeba vyrobit bronzové příruby průměru 120mm jejichž síla měla být v toleranci 0,05mm, bylo nutno povolit vřeteník a pootočit ho tak, aby na čelech nevznikal "lavor" 0,04mm (0,04 z každé strany = 0,08), takto pak obrobit čela, a poté znovu vyrovnat vřeteník tak, aby při obrábění válcových průměrů nedělal kužel. Ano, dá se to opravit i korektně a trvale, opravováním CNC strojů se živím, opravit se dá všechno, ale ne všechno se vyplatí opravovat. Poslední bod 5. není sice až tak podstatný, no ale, komu by se chtělo obrábět všechno max. třískou 1mm? Takže abych to shrnul - na dřevo a plasty výborný stroj.
II. Volba pohonu
Pokud vám bude někdo tvrdit že jako pohon na obráběcí stroj stačí obyčejné nejlevnější dvoufázové krokové motory, okamžitě si zacpěte uši a utíkejte pryč (původně jsem chtěl napsat: "vemte na něj klacek" ale nebuďme agresivní). Naopak, pokud vás bude někdo přesvědčovat o tom, že není úplně dobrý nápad používat pro pohon obráběcího stroje dvoufázové krokové motory, tak si takového člověka vyslechněte, zapamatujte si co vám pravil, a řiďte se jeho radou. Neboť takovýto člověk to s vámi myslí upřímě dobře a není mu lhostejné vaše duševní zdraví ani finanční situace. Ano, je to zde na tomto fóru napsáno mnohokrát. Dvoufázové krokové motory se na pohon obráběcího stroje opravdu nehodí, nebuďte dalšími pitomci (jako já) kteří tomu nevěří a chtějí to vyzkoušet. Co když se všichni mýlí, vždyť jde jenom o to, udržet požadovanou polohu a to přeci zvládne i dvoufázový krokový motor. A nějaké ty drobnější nedostatky se už tak nějak poštelují aby to jaksi fungovalo. No možná to poštelovat jde, takže jste-li posedlí štelováním a hledáním optimální konfigurace pro každou specifickou situaci, tak jděte do toho (zvláště pak v kombinaci s nízkou tuhostí stroje je to obzvláště výživné), pokud ne, tak rozhodně použijte jiný způsob pohonu.
Je již poněkud pokročilá hodina na můj vkus takže pro dnešek končím. Pakliže to bude někoho zajímat, tak zase někdy něco sepíšu. Pakliže to nebude nikoho moc zajímat, tak se na to vybodnu a nechám váhu informací získaných ku předaným ve stávajícím nepoměru.
Prvním projektem k němuž jsem se v této oblasti odhodlal byla přestavba klasického soustruhu na CNC. V té době (2009) jsem předpokládal že tento stroj budu používat k výrobě dílců na zakázku, skutečně jsem na něm i několik zakázek vyrobil, nicméně to bylo ještě v jeho manuální verzi a nebylo to rozhodně jednoduché. Ale abych to příliš neroztahoval, přejděmež k věci.
I. Volba stroje.
Rozhodl jsem se pro koupi zánovního čínského stroje (Proma, přesný typ teďkajc nevím, snad doplním později, točná délka cca 800mm), což byla pitomost číslo 1. Stroj byl koupen na inzerát za nějakých 50 000Kč, nový v té době stál cca 84 000Kč. Stroj byl zakonzervovaný, zabalený, původní majitel prý zemřel dřív, než ho stihl rozbalit. Pokud nejste přecitlivělí na černý humor, tak bych teď s dovolením napsal že měl štěstí, neboť se ušetřil zklamání, za co že to utratil tak nehorázné peníze. Takže k pitomosti číslo 1. doplníme radu číslo 1. - raději než nový čínský stroj kupte jakýkoliv starší, třeba i ze šrotu, za rozdíl v ceně jej malinko zrenovujte a máte použitelný stroj na kterém se dá i pracovat. Důvodů je celkem pět:
1. Tuhost
2. Tuhost
3. Tuhost
4. Přesnost
5. Výkon
Možná se vám zdá že důvody 1-3 jsou totožné, nejsou: 1. Tuhost - stroj se při obrábění větších dílců chvěje i při nejmenší třísce; 2. Tuhost - na stroji prakticky nelze upichovat ani zapichovat 3. Tuhost - přecházíme plynule k bodu 4, tuhost stroje je tak mizerná, že může docházet k nerovnoměrnému odtláčení nástroje během řezu. Když už jsem to začal rozebírat, tak rozebereme i zbývající body. 4. Přesnost - je pravda že jsem na stroji úspěšně vyráběl i dílce v toleranci 0,006mm (hodinky na příčném suportu), nicméně když bylo potřeba vyrobit bronzové příruby průměru 120mm jejichž síla měla být v toleranci 0,05mm, bylo nutno povolit vřeteník a pootočit ho tak, aby na čelech nevznikal "lavor" 0,04mm (0,04 z každé strany = 0,08), takto pak obrobit čela, a poté znovu vyrovnat vřeteník tak, aby při obrábění válcových průměrů nedělal kužel. Ano, dá se to opravit i korektně a trvale, opravováním CNC strojů se živím, opravit se dá všechno, ale ne všechno se vyplatí opravovat. Poslední bod 5. není sice až tak podstatný, no ale, komu by se chtělo obrábět všechno max. třískou 1mm? Takže abych to shrnul - na dřevo a plasty výborný stroj.
II. Volba pohonu
Pokud vám bude někdo tvrdit že jako pohon na obráběcí stroj stačí obyčejné nejlevnější dvoufázové krokové motory, okamžitě si zacpěte uši a utíkejte pryč (původně jsem chtěl napsat: "vemte na něj klacek" ale nebuďme agresivní). Naopak, pokud vás bude někdo přesvědčovat o tom, že není úplně dobrý nápad používat pro pohon obráběcího stroje dvoufázové krokové motory, tak si takového člověka vyslechněte, zapamatujte si co vám pravil, a řiďte se jeho radou. Neboť takovýto člověk to s vámi myslí upřímě dobře a není mu lhostejné vaše duševní zdraví ani finanční situace. Ano, je to zde na tomto fóru napsáno mnohokrát. Dvoufázové krokové motory se na pohon obráběcího stroje opravdu nehodí, nebuďte dalšími pitomci (jako já) kteří tomu nevěří a chtějí to vyzkoušet. Co když se všichni mýlí, vždyť jde jenom o to, udržet požadovanou polohu a to přeci zvládne i dvoufázový krokový motor. A nějaké ty drobnější nedostatky se už tak nějak poštelují aby to jaksi fungovalo. No možná to poštelovat jde, takže jste-li posedlí štelováním a hledáním optimální konfigurace pro každou specifickou situaci, tak jděte do toho (zvláště pak v kombinaci s nízkou tuhostí stroje je to obzvláště výživné), pokud ne, tak rozhodně použijte jiný způsob pohonu.
Je již poněkud pokročilá hodina na můj vkus takže pro dnešek končím. Pakliže to bude někoho zajímat, tak zase někdy něco sepíšu. Pakliže to nebude nikoho moc zajímat, tak se na to vybodnu a nechám váhu informací získaných ku předaným ve stávajícím nepoměru.