CNC Fórum

Ona by se měla změnit i tvrdost sváru nebo ne ??

Hele, a hne se celý svařenec během toho žíhání nějak? U vibračního tvrdí že se svařenec prakticky nehne, je to stejné i u tepelného?
Mě se totiž podařilo posvařovat to do docela fajnové roviny/rovnoběžnosti, pod 1mm, tak aby z toho po vyžíhání zas nebyla vrtule.
Resp. jde mi spíš o to jestli bych tam neměl dát spíš větší přídavek materiálu na ty drážky kolejnic než 4mm (2mm na lem dorazu).

Oukej. Asi hloupá otázka, když to radši nikdo nekomentoval...

Pipik píše: ↑23. 4. 2022, 9:46 Oukej. Asi hloupá otázka, když to radši nikdo nekomentoval...

jak silnej je materiál pod kolejnicí?

Pipik píše: ↑21. 4. 2022, 11:53 Hele, a hne se celý svařenec během toho žíhání nějak? U vibračního tvrdí že se svařenec prakticky nehne, je to stejné i u tepelného?
Mě se totiž podařilo posvařovat to do docela fajnové roviny/rovnoběžnosti, pod 1mm, tak aby z toho po vyžíhání zas nebyla vrtule.
Resp. jde mi spíš o to jestli bych tam neměl dát spíš větší přídavek materiálu na ty drážky kolejnic než 4mm (2mm na lem dorazu).

O kolik se to hne ti asi nikdo neřekne. Co se týče vibrování/žíhání, tak podle mě je ten rozdíl kravina. Jednoduše řečeno, při svařování se část materiálu lokálně hodně ohřeje z čehož vzniká deformace pokud muže součást "uhnout" nebo pnutí v případě že uhnout nemůže. Je to pochopitelně důsledek tepelné roztažnosti. Úkolem snížení vnitřního pnutí v materiálu je toto napětí nějak vyrelaxovat - a to jde jedině deformací. Pokud tedy někdo tvrdí že při vibrování se svařenec moc nezdeformuje (v porovnání se žíháním), tak se ani nevyrelaxuje všechno pnutí. Za sebe musím říct je to jen marketingový kec.

Na velkém jeklu 180x80x5 je navařená pásovina 40x15. Jen jekl je na délce 3m spojen s druhou stranou devíti příčkami (třemi stejně velkými jako ten nosný) po cca 27cm.
Momentálně je ten nosný jekl rovný pod 0,5mm/3m

zexner píše: ↑23. 4. 2022, 10:25 Úkolem snížení vnitřního pnutí v materiálu je toto napětí nějak vyrelaxovat - a to jde jedině deformací.

Jo, to je vcelku krásně a pochopitelně popsaný princip.
Ale - nedeformuje se při tom žíhání nejdříve právě ten svár a neumožní tak tomu jeklu oddychnout si od toho sváru, co ho "tahá"?
...samozřejmě především ten svár, který není proveden po celé délce spoje, kdy je pak to "méně" materiálu toho sváru přetlačeno "více" materiálem toho jeklu.
...a také samozřejmě byly-li nejdříve ty jekly sbodovány v jejich přirozeném nenapnutém (neohnutém) stavu, a ne že se přivařila jedna strana a na druhé se to pak násilím přidrželo v požadované poloze a svařilo...

Tam se dějou jiný věci. Třeba jak ohřeje stěna jeklu, tak se chce roztáhnout, ale nemá kam (okolí je studené), tak se zdeformuje (je dost teplá, aby se snadno tvářela). Pak vychladne, chce se smrštit (ale nemůže, je to jen část jeklu), natáhnout se taky nemůže (není už dost teplá), tak zůstane napružená a trochu při tom přiohne celý ten jekl. Jak to žíháš, tak se to přiohnutí v tom jeklu částečně zafixuje, částečně povolí svar a jeho okolí.

Pipik píše: ↑23. 4. 2022, 10:44

zexner píše: ↑23. 4. 2022, 10:25 Úkolem snížení vnitřního pnutí v materiálu je toto napětí nějak vyrelaxovat - a to jde jedině deformací.

Jo, to je vcelku krásně a pochopitelně popsaný princip.
Ale - nedeformuje se při tom žíhání nejdříve právě ten svár a neumožní tak tomu jeklu oddychnout si od toho sváru, co ho "tahá"?
...samozřejmě především ten svár, který není proveden po celé délce spoje, kdy je pak to "méně" materiálu toho sváru přetlačeno "více" materiálem toho jeklu.
...a také samozřejmě byly-li nejdříve ty jekly sbodovány v jejich přirozeném nenapnutém (neohnutém) stavu, a ne že se přivařila jedna strana a na druhé se to pak násilím přidrželo v požadované poloze a svařilo...

No jsem spíš školský teoretik, co se spíš vyboulí je otázka na lidí s desítkami let praxe. Každopádně napětí ve svařenci určitě velmi ovlivňuje i postup svařování. Pokud si vše nejdřív pobodoval a pak teprve postupně svařil, určitě si udělal dobře. Hlavně z hlediska toho jak na sebe např. dva protilehlé koutové sváry přes jeden prut (příčku, jekl, cokoliv...) působí. Když si představím Tčko svařené ze dvou profilů kde jsou kouťáky z obou stran provedeny prakticky totožně tak se vlastně přetahují stejnou silou a po odstranění pnutí (jakokoliv metodou) by měl byt výsledek stejný jako po svaření ale pnutí se zas musí někde uplatnit. Jestli se vyřádí na profilu (ztenčením stěny nebo jejím mírným vyboulením) nebo na sváru, to netuším. Ale asi bych řekl že se spíš vyřádí na profilu než na samotném svaru. Záleží hodně na tloušťce a tuhosti profilu vs. tloušťka svaru. My slévači máme na simulace nejen na plnění formy ale i na napěťovou analýzu výsledného odlitku, možná něco takového používají i svařeči.
Z materiálového hlediska (pokud je svar provedený správně) je kov sváru vždy vyšší kvality než svařovaný materiál - ne že by přídavný materiál musel být nutně chemicky lepší, jde o podmínky při jeho tuhnutí a chladnutí. Má podstatně jemnozrnější strukturu která nese i při totožném materiálu lepší mechanické vlastnosti. Tolik moje úvahy z technologie a z materiálů...

Z technológie ste všetci zabudli na jednu podstatnú vec, a to je migrácia uhlíka za teplom.

myslim že kdyby si to sešrouboval...ušetřil bys hodně korun...a nervů až to budeš mít obrobené a oni to sundaj ze stolu a tobě jebne až to poměříš

ted uvaha....co je u takového stroje lepší? menší tuhost šroubovaného rámu s možností doladění geometrie nebo tuhý rám s nedoštělovatelnou geometrií? tuhost dokážu ošálit nižší rychlostí ale výrobek bude top...nebo budu frézovat kilometry denně ale s vědomím že to neni top co se týká rozměrů? o životnosti stroje kterej je do vrtule ani nemluvim

kdyby někdo chtěl tady psát že se svařované stroje dělají i v profi sféře tak odpovím hned......ano dělají to lidi co vědí jak to svařit....mají to odladěné a určitě se jim to nepovedlo na první dobrou ale probíhal tam nějakej vývoj pokus omyl nebo za pomocí nějakého softu kterej jim odhalil jak to dělat nemají

a omlouvám se že to neni k tématu....jeden takovej žíhanej strojek už sem měl a proto se k žíhání nebudu vyjadřovat...to smysl má ale v jinejch sférách a né u hobby strojku

Pomohlo by teoreticky vyžíhat ty jekly i před svařením? Prý se tím odstraní velká část napětí...

Modros píše: ↑23. 4. 2022, 1:32 myslim že kdyby si to sešrouboval...ušetřil bys hodně korun...a nervů až to budeš mít obrobené a oni to sundaj ze stolu a tobě jebne až to poměříš

Ty to nevzdáš, což?
Já teda furt nevim, ale když si představim ten milion děr a šroubů, nemluvě o ne zrovna jednoduchých dílcích abych to vůbec mohl sešroubovat, a když připočítám že by ty dílce, ty dosedací plochy stejně někdo musel opracovat, a nebyly by to dílce zrovna dvakrát ploché, tak mi to přijde mnohem mnohem složitější způsob.
Navíc ano, běžně se dělají svařované sroly, ne šroubované
A ne, proč by se to mělo po opracování zkroutit? Musíš nejdřív obrobit nohy, abys měl jednu rovinu, na kterou to pak posadíš, resp. abys předešel tomu že finální frézování je děláno na obrobku co byl násilně přikroucen ke stolu. Takže ne, po sundání z mašiny nevidím důvod proč by se to mělo zkroutit.

josef109 píše: ↑24. 4. 2022, 12:11 Pomohlo by teoreticky vyžíhat ty jekly i před svařením? Prý se tím odstraní velká část napětí...

Jenže tím svařováním si to napětí do těch jeklů zas vneseš, takže to postrádá smysl.

Jekl je "rovný", ty ho přivaříš na jedné straně, on ti maličko teplem uhne, takže na druhé straně ho trošku přitlačíš zpět na místo a šup, už tam máš znovu napětí.