Já srážím hrany většinou tímto způsobem:
http://www.krutor.cz/manufacturing/tron/14.jpg
To ložisko je samozřejmě přesně v ose nástroje. Výhoda je, že se takto dají srážet nejen rovné hrany, ale jakýkoliv tvar s konstantní tloušťkou. Jiná (a lepší) varianta je stůl, v něm díra a z ní trčí nástroj, na jehož konci je ložisko.
Na velké kusy také používám toto:
http://www.uni-max.cz/srazecka-hran-rucni/d/
Bohužel všechno je to založeno na tom, že výrobkem jezdíme po nějaké desce. I když bude teflonová, tak to nebude 100%ní, protože špony se dostanou mezi podložku a výrobek, a vydřou tam cestičky jak od kůrovce

Snad by pomohlo přelepit lakovanou plochu krycí ochrannou fólií, ale uznávám, že to je poněkud nesystémové řešení.
Jednu dobu jsem používal i tohle:
http://www.krutor.cz/manufacturing/tron/05.jpg (soustruh je vypnutý, vřeteno slouží jen jako držák nože, jedu ručně saněmi)
Výhodou je povrch bez stop po frézování, protože se prostě nic nefrézuje, je to v podstatě obrážení či hoblování. Dají se ale brát tak 2 desetiny, takže pro 1 mm fazetku už je to dost pracné.
Při frézování bude stopa po nástroji vždy vidět. Samozřejmě čím větší budou otáčky v porovnání s posuvem, tím bude stopa jemnější a míň patrná. Pomůže i větší průměr nástroje.
Je tu ale zásadní problém s ručním posuvem: Mnohem lepšího povrchu dosáhnete při sousledném frézování. Bohužel sousledné frézování ručním posuvem je velmi nebezpečné, protože nástroj Vám snadno obrobek natáhne, vcucne, vybřinkne z ruky. Mnohem snazší a bezpečnější je tlačit obrobek proti otáčkám (tedy frézovat nesousledně), ale tam vzniká ošklivý povrch. Pomůže lepší slitina a mazat. Bohužel slitina, o které se bavíte, je pravděpodobně 6060, což je relativně shit, a o mazání asi nechcete ani slyšet.
Takže to zas tak jednoduché není. Opravdu by bylo ideální mít lineární vedení a strojní posuv kuličkovým šroubem. Neboli vítej do světa CNC
