Svého času jsem měl podobný nápad. Jelikož mě strojařina jako koníček baví už 20 let, chtěl jsem se dozvědět víc, než "jakým vrtákem si předvrtat díru pro závitník". To berte jako nadsázku, znám a umím víc

No ale jak se něco dozvědět? Jít na učňák? Po vysoké škole? A kam? No myšlenka padla z více důvodů. Prvním byla práce, druhým další povinnosti doma a třetím nutnost doučit se angličtinu, kterou jsem během studia vysoké úplně zapomněl. Pak přišly děti a život se otočil naruby. Na strojařinu čas téměř není. Stačí mi ty moje současné znalosti. Na výrobu toho, co občas potřebuju, je to až až. Pryč jsou časy, kdy jsem po práci ještě na 6 hodin zalezl do dílny.
Každopádně ti ale přeju, aby ses něco nového naučil, aby tě ti patnáctiletí uprdelisti totálně neotrávili. Obávám se, že až uvidíš, co je to za materiál, chytíš se za hlavu a utečeš. Kamarád dělá mistra na strojírenském učilišti a je z toho na nervy. Říká, že v každém ročníku má 2 kluky, které to baví. Zbytek je tam kvůli maturitě a je jim v podstatě jedno, co po maturitě bude. Všichni se vidí jako programátoři "centrálního mozku lidstva", případně jako "ředitelé zeměkoule". Vidí se sedět někde v kanclu, nohy u stropu, pěknou sekretářku na klíně a 50 000 hrubého jako odměnu za skvěle vykonanou práci. Přitom neumí vůbec nic.. Krom teorie, tu se musí naučit k maturitě. Když mi jeden z těch dvou nejlepších třeťáků měl vyrobit vymezovací podložku k rybinovému vedení, nepodařilo se mu to ani na druhý pokus. Já nestrojař bych to měl za dvě hodiny hotové a troufám si říct, že by to bylo správně. Jemu jeden rozměr, prakticky ten nejdůležitější, utekl o centimetr
Štrojařina jde do kopru, protože je to špinavá práce. Ostatně i z tohoto důvodu jsem v 15 strojařinu zavrhl já, než jsem se k ní v 17 letech vrhl jako k nejoblíbenějšímu koníčku. No dodneška lituju, že jsem si v 15 letech vybral elektro obor a ne strojařinu. Stejně mě nakonec těžké strojírenství živí. A i když mám kancelářskou práci, občas stejně jsem umatlaný víc, než kdybych stál u mašiny
