Tak s tímto výkladem bych si dovolil polemizovat, on si ty věci sice přivlastnil, ale nadále zůstávají tvým majetkem.Petr Bratřík píše: No, tak tohle radši dát pozor, to bych v žádném případě nedoporučoval. Když prchá, a něco si nese nebo veze, tak už je to přeci jeho. A když na ty něj zaútočíš, tak jsi ho přeci ty loupežně přepadl, ne?
Možná se pletu, ale takhle mi ty zákony dneska v tom našem státečku připadaj.
Problém posuzování "zakročení proti zloději" spravedlností v ČR naráží podle mě na zásadní nepochopení slov zákonodárce. On ten zákon není špatně napsaný, jenom je buď z neznalosti, nebo z nějakého "vyššího principu" soudy úmyslně chybně vykládán.
Když to hodně zjednoduším, tak zákon definuje dva paragrafy:
1) nedotknutelnost soukromého majetku
2) ochrana zdraví a života občana
Pokud se vedle sebe postaví majetek a zdraví/život, tak zákon dává přednost právě ochraně zdraví/života, toto považuji také naprosto v pořádku, kdy např. o povodních, nebo při haváriích se nejprve zachraňují životy i za cenu zničení majetku. Ovšem v případě krádeže/loupeže (obecně útoku na zdraví život a majetek), kdy se jedná o úmyslný trestný čin, kterého se pachatel dopouští zcela dobrovolně je toto jeho konaní samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby jeho práva byla po dobu trvání útoku omezena a tím pádem byly vytvořený podmínky pro aplikaci paragrafu 29 tr.z. o Nutné obraně. Tedy po dobu trvání útoku lze skutečně vyjímečně ochranu majetku považovat za nadřazenou ochraně zdraví/životě pachatele.
... To že to u nás vypadá tak jak vypadá, je pouze a jen diletantství, ostuda a neschopnost naší spravedlnosti, kterou silně podporuje tzv. nezávislost soudnictví, což lze mimo jiné interpretovat jako absolutní moc v oblasti rozhodování o vině či nevině.
