Mart76 píše: ↑8. 6. 2021, 7:37
...
Protože na důchody a zdravotnictví přispívají hlavně zaměstnanci. OSVČ odvádí minimum, protože si zoptimalizuje daně. To zaměstnanec udělat nemůže, za něj daně spočítá mzdová účtárna.
...
Marte promiň, ale jsi docela mimo.
OSVČ si žádné daně neoptimalizuje, pravidla jsou jasně daná. Zrovna tak účtárna není nijak motivována zaměstnanci strhnout co nejvíce. Klidně si vyžádej podklady a můžeš si daňové přiznání podat sám i jako zaměstnanec.
Přímé daně jsou zcela zanedbatelné u obou skupin. Nezdanitelný základ je shodný pro OSVČ i zaměstnance.
Odvody na sociální, zdravotní a nemocenskou jsou téměř shodné.
Nepapouškuj vše co slyšíš od politiků v televizi.
Hlavní příjem státu jsou DPH a spotřební daně.
Kdysi jsem se bavil s úředníkem // vysoce postaveným // z finanční správy :
Na moji otázku PROČ nemůže být OSVČ sám svým zaměstnancem // ... tady jsou tržby firmy, tady jsou náklady na materiál, nástroje, mzdy, odvody ... // nedokázal najít fundovanější odpověď nežli "protože by s tím vyjebával".
Tohle je výňatek z článku pana Milana Chmelíka. Je to asi dva roky staré, ale v principu se nic nezměnilo. Pokud je tam chyba // nebo dokonce desinformace //, tak mne na ni prosím upozorni :
Zkusme se ale na problém podívat (třebaže s velkým zjednodušením) z pohledu konkrétních čísel a platných pravidel.
Průměrná mzda v současnosti představuje částku cca 30 tis. hrubého měsíčně (medián). Z této hrubé mzdy zaměstnanec zaplatí na sociální zabezpečení 6,5 %, tedy částku 1 950 Kč měsíčně. Za 40 let svého pojištění tedy tento zaměstnanec do systému zaplatí 936 tis. Kč (1950x12x40). Jeho základem pro výpočet důchodu nebude ale částka 30 tis. Kč, ale částka zredukovaná (do 15 328 Kč se výdělek započítává ze 100 % a nad tuto hranici pouze z 26 %), tedy cca 19 tis. Kč měsíčně. Po 40 letech pojištění bude procentní výměra důchodu tohoto zaměstnance činit 60 % základu (40 x 1,5 %) tj. 60 % z cca 19 tis., tj. konkrétně 11 485 Kč měsíčně, což představuje po připočtení současné základní výměry důchodu ve výši 3 490 Kč, celkový starobní důchod ve výši 14 975 Kč měsíčně. Tento zaměstnanec tak za průměrnou dobu 24 let pobírání důchodu ze systému obdrží částku 4,3 mil. Kč (14975x12x24).
Jak je tomu u živnostníka? Minimální platba živnostníka činí v současné době 2 544 Kč měsíčně (třetina živnostníků ale platí více). I pokud budeme vycházet jenom z této minimální platby, tak za 40 let svého pojištění zaplatí živnostník do systému částku 1,221 tis. Kč (2544x12x40). Jaký bude ale u tohoto živnostníka základ pro výpočet důchodu? Čekali byste logicky, že větší než u zaměstnance z předchozího odstavce – živnostník přece zaplatil více? Velmi se pletete. Vyměřovacím základem tohoto živnostníka pro důchod je pouze částka 8 709 Kč, živnostník neodvádí 6,5 % ze svých mezd, ale 29,2 % z jakéhosi složitě konstruovaného základu! Částku 8 709 již není možné redukovat, protože je menší nežli 15 328, Kč, proto je u živnostníka i základem pro výpočet procentní výměry důchodu, která bude činit po 40 letech pojištění 60 % základu (40x 1,5 %), tj. částku 5 225 Kč. Celkový starobní důchod živnostníka po připočtení základní výměry důchodu ve výši 3 490 Kč tak bude činit pouze 8 715 Kč. Živnostník po 24 letech pobírání důchodu obdrží ze systému částku 2,510 mil. Kč (8715x12x24).
Zdá se vám to spravedlivé? Za mě nikoliv, za mě diskriminační a skandální! Co je však slyšet? Živnostníci by prý měli platit více, musí se jim proto zvýšit výpočtový základ, 4,5x vyšší sazba je zřejmě v pořádku. Jenom pro zajímavost např. v USA je sazba pro OSVČ 12,4 %, tedy pouze 2x vyšší nežli u zaměstnanců. Jinými slovy 2x vyšší základ, proč ne, ale ne se sazbou 29,2 %, ale s poloviční sazbou, tj. i s mnohem vyšším důchodem.
Okamžitě slyším hlasy. Tak to není, zaměstnancům přece platí sociální pojištění ještě zaměstnavatel. To není pravda. Zaměstnavatel sice platí do systému sociálního pojištění platbu ve výši 24,8 % hrubých mezd, tuto platbu ale neplatí zaměstnancům, ale sám za sebe, za to, že při své činnosti využívá cizí práci. Plátcem i poplatníkem této daně (ekonomicky nejde o nic jiného nežli o daň) je proto zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec, a zaměstnanec si tuto platbu nemůže přisvojovat, stejně jako si nemůže přisvojovat jiné daně, které zaměstnavatel platí. Daň do systému sociálního pojištění se také platí jednou částkou, a ne individuálně podle jednotlivých zaměstnanců a na jejich individuální důchodové účty. Přitom zcela stejný odvod platí i živnostník, který je sám zaměstnavatel. To, že zaměstnavatel jako třetí osoba do systému platí, je ale potřebné a ve světě obvyklé, důchodový systém je založen na principu solidarity, jsou také invalidní a vdovské důchody, ne každý odchází do důchodu poté, co odpracoval 40 let, atd. atd.
