Phoenix47 píše:Mně by zajímalo těch co teď podnikají jestli v dnešní těžké době mají dostatek kšeftu na uživení. Jak se vám daří shánět zakázky a kolik jich musí cca být aby se dalo v domácí dílně vydělat na chleba?
Dostatek kšeftů mají ti, co jsou schopní, pracovití a zároveň mají štěstí. Já si nemůžu stěžovat, už mnoho měsíců jsem neměl "prázdný stůl". Ale to jen díky tomu, že beru hlavně různý kusovky, rychlovky, vydrbávky a průšvihové záležitosti. Dřív jsem toužil po sériovce, po velkých a stabilních kšeftech, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Maximálně jsem přičichl, ale vždycky z toho sešlo. Nakonec jsem zjistil, že je to dobře - v sériové výrobě je obrovská konkurence, tlak na cenu, práce pod smlouvou, sankce za překročení termínu, dlouhé splatnosti. Zkrátka - větší firmy mají větší série, živnostníčci s konvenčními stroji mají malosériovku, kusovky a různé kravinky.
Jinak můj názor je, že jakmile musíte aktivně shánět kšefty (nabízet se víceméně náhodně), jde to s váma z kopce. Prosperující živnost se podle mě vyznačuje tím, že ji zákazníci oslovují sami. Mně stačí mít www stránky a co nejvíce zákazníků, kteří byli spokojeni a šíří mou pověst. Musím ale přiznat, že mi to trvalo cca 5 let, než jsem se od živoření propracoval k tomu, že se normálně solidně uživím, a nemusím si půjčovat, když potřebuju koupit něco za pár desítek tisíc. Ale pozor - pořád je to jen a jen poctivá práce. Prostě řemeslo, žádnej byznys. Jakmile bych chtěl začít ze své živnosti dojit (autíčka, dovolené, luxusní zboží, dě.ky ...) , tak končím.
Jinak finančně to mám asi tak, že zhruba 1/3 výdělku vrážím zpět do vybavení dílny, a poté mi zbývá lehce nadprůměrný plat (dělám sám, dílna v garáži). Ovšem večery nad e-maily a cenovými nabídkami, pracovní víkendy, "ladění" dílny ve volném čase, dovolená maximálně pár prodloužených víkendů v roce - to vše je samozřejmě běžné.
