1. 5. 2023, 11:38
U dřeva musíš počítat s jednou záludností - a to je nestejná hmotnost a rozdílná pevnost v rámci jednoho druhu dřeva - a to už nemluvím o rozdílných druzích. Začíná to už u samotného růstu dřeviny - pokud je na stanovišti s výživnou a bohatou půdou bez mechanického namáhání (typicky vítr) Tak se tomu její buněčné pletivo přizpůsobí - je řídké a má velké přírůsty. Naopak na exponovaném stanovišti musí vytvářet buněčné pletivo pevné, aby odolalo všem vnějším vlivům. Na stanovišti s neúživnou půdou zase vytváří malé přírůsty - což znamená menší pevnost dřeva protože je v něm více trachejí (nebo tracheid) - To jsou žilky, kterými proudí míza a bývají většinou na rozhraní letního a jarního přírůstu v letokruhu.
Výsledek toho je že máš materiál, který má měrnou hmotnost při vysušení 600 - 900 kg na m3 Zde platí úměra, že čím těžší dřevo, tím tvrdší a pevnější. Na druhé straně u pevnějšího dřeva dochází po vysoustružení důsledkem vnitřního pnutí k prohybu. Ten nemusí být nijak zřetelný - ale je tam. To tedy znamená, že šípy vysoustružené z jednoho druhu dřeva budou mít proměnlivou hmotnost a proměnlivou pevnost. Navíc dřevo po odsoustružení pracuje - buď vysychá, anebo do sebe přijímá okolní vzdušnou vlhkost. To má za důsledek kolísání průměru a změnu váhy šípu - i když zde v zanedbatelných hodnotách. Dále musíš počítat s faktem, že u dřeva nelze dosáhnout opakovaně stejné přesnosti - stačí aby jsi při broušení trochu přitlačil na brusný papír, a hned je desetina v ***CENSORED***
Další problém, se kterým se můžeš potkat jsou skryté vady materiálu. V tomto případě se bude jednat buď o mikroskopické prasklinky a trhlinky vzniklé při zpracování dřeva - anebo o nešetrný způsob sušení Zjednodušeně - v sušárnách se používá horká pára a horký vzduch, v důsledku čehož dojde doslova k vypečení vázané vody z buněk dřeva. To ale vede k narušení těchto buněk - a výsledkem je menší pevnost materiálu a vznik oblastí s pnutím materiálu, kdy pak dojde po odsoustružení k prohybu.
Toto všechno jsou faktory, které ty neznáš, ale musíš je při tom měření odchytit. A odchytíš je jednak přesným změřením průměru a následným výpočtem objemu válce nebo konusu šípu a jeho zvážením. Dostaneš přesný objem kde si spočítáš hmotnost a porovnáš to s rozsahem hmotnosti konkretního materiálu. Hned vidíš, jestli to bylo dělané z řídkého, nebo hustého materiálu. Oskenováním pak samozřejmě zjistíš, zda je průměr šípu ideální válec, nebo nějaký šišoid vzniklý seschnutím materiálu.
Co by jsi pak neměl vynechat je frekvenční, nebo zvuková charakteristika materiálu. Ta se zjišťuje poklepem na tělo šípu (nebo paličku) a následně se vyhodnotí frekvenční spektrum. Zjednodušeně se dá říct, že toto spektrum bývá shodné u stejné nebo podobné hustoty materiálu bez vad a mikrotrhlinek. To ti usnadní odhalení nekvalitních kusů. Mimochodem - takto testují bubenické paličky téměř všechny opravdu velké firmy - dohledej si třeba videa fimy Vic Firth, Pro Mark, Vater, Regal Tip .... tam to uvidíš v reálu - i když jejich cíl je trochu jiný - vede ke spárování stejně znějících paliček.
A to nejdůležitější nakonec. Všechny naměřené hodnoty ti řeknou zpočátku velmi málo, nebo téměř nic. Ty si musíš vytvořit databázi, kam si je budeš ukládat, a až po naplnění určitým množstvím dat se ti podaří vyčíst veškeré souvislosti a identifikovat opravdu dobré kusy.