Beru to jak to je, dneska pokud něco nemá klavír a potkana, tak je to automaticky špatné a o ničem.
Neříkám že moderní technologie jsou na nic, právě naopak. Kdo mě zná a nedej bože dělá se mnou v práci, tak ví že bych nejradši řídil PLCčkem i Tatru hovnocuc.
Na druhou stranu mě každý má za nějakého počítačového nadšence a všeuměla, ale ono to tak vůbec není.
Počítač beru jako nutné zlo dnešní doby a zároveň jako dobrého pomocníka. Jak s oblibou říkám, kde je ethernet - neznám nejde
Jenže ono to má i svoji druhou stránku věci. Znám spousty mladejch lidí, kteří vystudovali obor CNC programátor atd. jenže tihle lidé nechápou základní principy obrábění. Nedokážou si srovnat svěrák, upnout rovně dílec, nechápou geometrii nástrojů ..........
Když se mě 18ti letej borec vysvěluje, že řezat (byť jediný) závit na klasickém soustruhu a ovládat to celé ručně je dnes přežitek, tak to teda rostu. Než někdo naprogramuje CNC, celou mašinu nastaví a udělá korekce, tak aby závit pasoval, mám ručně jeden závit hotovej, namontovanej, zkasírovanej a už dávno sedím naproti v hospodě u piva.
Zase z druhé strany, než bych hodinu něco pižlal flexou z plechu, pak do toho vrtal díry, frézoval drázky atd, tak raději 30min smolím ručně pálící program na plazmu i když se jedná o jediný dílec.
Když to vezmu zase z druhé strany, můj bývalý vedoucí byl tatar a jediný způsob práce který uznával byl - manuální.
Kdo neměl v ruce lopatu, kladivo, nebo aspoň flexu, tak prostě podle něj nedělal.
Veškeré prvky automatizační techniky u něj zkončily na spínacích hodinách SPHQ. Proc by to měla dělat automatika? Je přece lepší, když tam někdo zajde to pustit. S tímto člověkem jsem bojoval 5 let jako jeho podřízený a nakonec chválabohu zvítezil. Takže takhle taky ne.
Chci tím říc asi to, že je třeba mezi vším vždy zvolit přesně to pravé, co je pro daný okamžik nejlepší.
Nebrát to striktně ani z jedné ani z druhé strany.
Citace: "Ani já jsem neměla playstation ani wifi, hrála jsem si na schovky, domů jsem chodila hned jak se venku rozsvítila lampa a máma mi nevolala na mobil, ale křičela: Pojď domů. Hrála jsem si s kamarády, ale nechatovali jsme spolu. Nebyly antibakteriální gely, hráli jsme si v loužích, psali lístečky a nikdo nám nic neříkal."