Teoretické základy jsem, myslím, pochytil. Nicméně ta zásada, že obvod rádlovaného materiálu musí být celistvým násobkem rozteče drážek rádlovacího kolečka je sice hezká a teoreticky jasná, jenže to musí platit až ve stavu, kdy je rádlovací nástroj zanořen na hloubku rádlování.
Zatím se mi nepodařilo zjistit, zda:
1/ deklarovaná rozteč kolečka je hlavová rozteč zoubků nebo nějaká střední v již zanořeném stavu.
2/ Vzhledem k tomu, že rádlovaný materiál je vytlačován z těla rádlovaného materiálu, konečný průměr rádlovaného materiálu se zvětší (zřejmě o polovinu hloubky zoubků).
3/ Navíc je tu problém ohýbání rádlovaného materiálu eventuálně vychylování z osy díky nízké tuhosti.
Je nějaké doporučení k výpočtu doporučeného průměru rádlovaného materiálu s ohledem na deklarovanou rozteč zubů kolečka? Zatím jsem našel prostý výpočet, že obvod materiálu má být celistvý násobek počtu zubů. To se mi však nezdá s ohledem na zanořování kolečka. Mohlo by to platit jen v případě, že rozteč je střední a ne hlavová. Pak by se část materiálu zatlačila a druhá naopak vytlačila. A to ještě by se mi rádlovaný materiál nesměl tlakem kolečka odklonit.
Zkusil jsem to, avšak zatím jsem nedošel k jiné metodice, než pokus/omyl.
Výsledek je tento:
Nemáte tip, jaký držák a kolečka koupit? Líbilo by se mi provedení, které tlaku pro zanoření dosahuje pomocí šroubu svírajícího kolečka a ne tlakem příčného suportu.
